La vida de los peces
The Life of Fish
Obsahy(1)
Co když to, co jsme kdysi s lehkým srdcem opustili, bylo to nejlepší, co nás kdy potkalo? Pohledný světoběžník Alejandro přijíždí po deseti letech domů do Chile a samozřejmě nemůže vynechat narozeninovou oslavu nejlepšího kamaráda. Na večírku potkává staré známé a zjišťuje, jak se za uplynulá léta změnili. Přátelé ho rádi vidí a zajímají se o jeho vzrušující život v Berlíně. Pod povrchem se však skrývají komplikovanější pocity: Alejandro si připomíná okolnosti tragédie, před kterou kdysi z Chile ujel, ale hlavně potkává dívku, kterou chce potkat nejméně ze všech. Jak dopadne jeho střet s vlastní minulostí?
Režisér Matías Bize vypráví vcelku jednoduchý příběh pomocí sofistikovaných filmařských postupů. Narozeninový večírek se odehrává v reálném čase a v omezeném prostoru jediného domu. Kamera domem proplouvá společně s hlavním hrdinou, jednotlivé sekvence mají různou atmosféru podle toho, ve které místnosti se Alejandro zrovna ocitne a na koho tam natrefí. K tomu citlivé herectví, minimum dialogů, rozhovory vedené jen očima, které vypovídají o smutných duších šťastných třicátníků. Prostému příběhu neustálého míjení dvou lidí, kteří jsou si (možná...) souzeni, se tak daří vzbudit silné divácké emoce. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Vzpomínáte na Ohrožení Britannicu? Přestřihnete raději modrý, nebo červený drát? V životě vás čeká spousta rozhodování. Pár voleb je klíčových pro vaši cestu životem. A ne vždy jste schopni význam onoho mezníku ihned pochopit. Někdy může být cesta do minulosti a setkání s tím, co mohlo představovat vaši budoucnost, docela bolestivé - a snad je lepší se tomu vyhnout. Jen velmi zřídka se totiž dá bez následků pro sebe či druhé přestoupit do jiného vlaku nebo aspoň přehodit výhybku. Život ryb je melancholické, hořké setkání s největší láskou vašeho života, kdy si uvědomíte, že její děti vám mohly říkat táto. Pokud žijete životem singles, který - přiznejme si to - leccos zjednodušuje a usnadňuje, nemusí vám dojít, v čem spočívá skutečné štěstí. Matíasovi Bizemu se povedlo mě emočně docela rozhodit a za to mu nadělím poctivé čtyři hvězdičky a 75 % celkového dojmu k tomu. ()
Od srdce do srdce. Ne(z)klamte své emoce. Později se ozve čas minulý, polibky, které nás minuly. Něco zvláštního, na očích tě mít, než podle plánu žít. Opatrné, tající pohledy, přiznané pocity, stonající myšlenky, výlučně magická, osvobodivě příznačná nostalgie, rafinovaně intimní rozměr vůní nitra zátočin. Život proudí, teče. Ponoř se do staronových vod, nadnesou tě. Naber vzduch do plic, neutop se. Smutný stín, nejistota, důvěra. Zklamání, naděje, pochybnosti, lákavé pokoušení. Setrvat, odejít, obnovit dávno ztracené...? "Neonoví plavci" a jejich mlčenlivá promluva. ()
Najlepsie filmy su casto len tie jednoduche - tak ako u isteho rezisera Jasudziro Ozu- a v jeho filme Tokyo Monogatari slo len o to, ze starnuci rodicia prisli navstvivit svoje deti a vnucata. Tuna je zapletka tiez jednoduacha - Santiago Cabrera sa po 10 rokoch vratil do rodneho Chile, zrejme to bolo Santiago de Chile. A nevychadza z udivu, ako sa mesto a ludia po 10 rokoch zmenili. Reziser Bize pritom ani nejazdi po uliciach Santiaga de Chile, dej filmu sa odohrava len v jednom cilskom dome, a Cabrera chodi z miestnosti do miestnosti. Bize uz definitivne potvrdil svoj rezisersky talent, urcite budem dalej sledovat jeho tvorbu 75 % ()
O premárnených možnostiach, o chybách, ktoré sa už nedajú napraviť... Obsahovo ale pomerne nevyvážené, dosť dlho trvalo, kým ma to začalo baviť, vlastne až niekde za polovicou som začal pociťovať ľahký dotyk drámy. V tomto smere sa tým najlepším stal monológ hlavnej hrdinky, ten bol vynikajúci. Chvíľu som sa obával, že to skončí cukríkovo, no ale nakoniec som predsa len dostal nádych reality, pretože tak to obyčajne v živote chodí. Škoda tej prvej polovice. Vychádza mi to len na ten priemer. 60/100 ()
Nádherný umělecký zážitek. Chilská kinematografie ukazuje, že v současnosti patří k tomu nejlepšímu na světě. Tyhle psychologické filmy mám moc rád, protože při nich mohu přemýšlet i sám o sobě; a tenhle film je při své jednoduchosti o mnohém. O nevyužitých životních příležitostech především. O tom, že se nelze dvakrát ocitnout v jedné vodě a minulost je nutno skrýt pouze do svých vzpomínek. Alejandro kdysi promarnil šanci jít životem s ženou, u níž se nebyl jist, zda ho miluje opravdovou láskou a po letech, když se s ní setkává na jednom večírku před dalším odletem do světa, zjišťuje, že sice to tenkrát mohlo vyjít, ale vrátit se to nedá. Současně se mu promítá tragédie z minulosti, která ho tehdy do světa vyhnala - smrt nejlepšího přítele ve voze, který Alejandro řídil... Složitost života promítnutá do pár hodin v jednom domě, kde kdysi prožil krásné chvíle. A nezbývá mu, než vrátit se ke svým pracovním povinnostem, zcela sám... Moc pěkné a moc pravdivé. ()
Reklama