Inherent Vice

PTA OMG! Zhulenecký film-noir velmi originálně přenesený ze 30. do 60. let minulého století. Hippiesácký Phil Marlowe hraje ve Strach a hnus v Los Angeles. Ono to dává smysl, podobná doba, jen alkoholové opojení nahradil drogový rauš, Amerika, dryáčnický kapitalismus, propojení politiky a organizovaného zločinu, mafie, korupce zůstaly stejné... A i to vymezení se proti (špatně nastavenému) systému. Naoko satira, v podstatě je to ale hodně vážný demýtizační film o romantizované éře hippies, odlehčený postmoderní formou a všemi myslitelnými mimikry. Tenhle film bych si asi potřeboval přečíst jako knihu, abych ho docenil na 100 procent... (20.02.2015)

Film, který mi spíš imponuje, než že by se mi líbil. PTA tu už úplně ignoruje diváky způsobem, kdy už je Inherent Vice vyloženě negativ diváckého filmu. Což bude mnohým nepochybně přinášet velké potěšení a musím přiznat, že mě v podstatě bavilo, jak moc nesledovatelný ten film je. PTA navíc po dlouhé době ukázal, že voiceover, když je použitý podobně vynalézavě, má pořád svoje kouzlo. (06.04.2015)

Pokud bylo cílem Andersona aby se diváci cítili jako zhulení pak gratuluji, povedlo se. Ale je to takové to zhulení, kdy si zapálíte, pak se tři hodiny koukáte do zdi a znuděně relaxujete. Svým způsobem stále dost zajímavé s pár výbornými scénami, ale stejně je to Andersonův zatím nejslabší film. 7/10 (04.02.2016)

A já pořád neviděl Až na krev, hanba mi. Paul Thomas Anderson se mi začíná zamlouvat čím dál víc, zatím to vypadá, že jsou pryč ty doby, kdy svými zvláštními filmy zaujal masy, u tohoto snímku by to vlastně v principu ani nešlo, podle toho, co jsem o postmoderním Thomasi Pynchonovi četl, se režisérovi podařilo ve filmu jeho styl vystihnout. I před stopáž naprosto perfektně sladěný příběh, kde se něco tak racionálního, jako vyšetřování pohřešované osoby, mísí s hypnotickými okamžiky monologů, hodnotícími děj, scénami situačního i slovního humoru, pomrkáváním na diváka a drsnými a (skutečně) romantickými pointami jednotlivých linek. Přitom nevidíš zaškobrtnutí, nebo snad mezery v tempu a celé to dlouhé vyprávění uteče jako voda. I když chápu, že snímek by netrhal divácké rekordy, v přítmí kinosálu by to na ty dvě a půl hodiny byl daleko intenzivnější, téměř až magický zážitek. Líp to prostě doma nejde. 90%. (30.03.2015)

Zkuste si představit mix filmů, jako jsou Big Lebowski, Čínská čtvrt, Strach a hnus v Las Vegas plus cokoli od Davida Lynche a máte rámcovou představu o poetice Skryté vady. Anderson i v tomto filmu pokračuje v mapování proměn americké společnosti v neuralgických obdobích jejího vývoje. Pokaždé tyto změny ilustruje na základě střetu dvou mužských aktérů. Ve filmu Až na krev bojuje symbolicky o podobu Ameriky kazatel Paul Dano s ropným magnátem v podání Daniela Day-Lewise, v rozkolísané poválečné Americe zobrazené v Mistrovi se duše neurotického válečného veterána aka Joaquina Phoenixe snaží zmocnit charismatický guru Phillip Seymour Hoffman. Phoenix podává skvělý výkon i coby poněkud zdecimovaný hipík ve Skryté vadě. Na druhé straně barikády stojí tentokrát hřmotný policajt Bigfoot. A většina společných scén těchto dvou postav patří k tomu nejvtipnějšímu, co film nabízí. Asi jsme to ještě dostatečně nezdůraznili, ale Skrytá vada je přes všechny své sociopolitické přesahy hlavně nepředvídatelná existenciální komedie. (15.06.2020)