Výlet s mámou

║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $37,134,215║Tržby Celosvetovo $41,300,000▐ Tržby za predaj DVD v USA $6,465,742 //počet predaných kusov 360,874║ vrcholová dôchodcovská nuda, na vyše svojou ukecanosťou otravná /20%/ (04.07.2013)

Aby něco mohlo bejt komedie, tak tam musí bejt něco legračního. Něco, čemu by se dalo smát. Neříkám furt, stačí třeba jednou za pět minut. Nebo deset. Nebo kurva devadesátčtyři. Tady nic takovýho prostě neni. Je fajn, že Streissandová vypadá ve stáří míň ošklivá než zamlada. A to je asi tak všechno, co se o tomhle filmu dá říct hezkýho. (13.04.2021)

Lehká, konverzační road movie s několika obvyklými pololechtivými scénami a záplatkami i zápletkami, avšak pro podvečerní sledování s rodinkou, pokud nechcete sledovat mentálně náročný fantasy nebo animáč - ideální. Navíc lze pozorovat a cvičit, jak s mamkou mluvit a jak ne, kdy jí urážíte a kdy povzbuzujete a že i když nejste ani jeden ideální, tak se můžete milovat bez pruzení a zpruzelosti. (10.09.2022)

Seth Rogen představuje záruku jistého druhu kvality. Člověk je zaskočen, když film s Rogenem tyto kvality postrádá. Prdící, hulící a slovní humor se rdí úctou k monumentu nejošklivější ženy na světě, Barbry Streisand. Její sklon k nesnesitelnému patosu kalí každý opatrně se nasouvající pokus o sic těžkotonážní, ale ne vždy hloupou komiku, a může ve výsledku za film, který se neobstojí ani v zasmrádlém chlívku post-pubertální komedie. Kdyby kdokoliv soudný stál o sondu do problematiky komplikovaných vztahů mezi matkami a syny, nevolil by ani Rogena, ani Streisand, jejíž pokusy o hloubku dosahují v nejlepších okamžicích úrovně jednostránkového článku v časopisu Psychologie (Pán přílivu se mi v osmé třídě ZŠ docela líbil - ano, takoví jsme byli), a dost možná bych se úplně vyhnul americké kinematografii vůbec. Těch několika dobrých fórů je ovšem škoda: [Na matku konzumující v posteli M&M] What are you chewing? A marbel? (19.01.2019)

V téhle americké rodinné komedii režisérky Návrhu nebo 27 šatů Anne Fletcher si sice hlavní hrdinka (název praví vše) naporcuje v jedné texaské hospůdce pořádný steak, jinak je ale trip její a jejího synka nesmírně dietní. I průměrný divák totiž očekává něco víc než jen bezvýraznou variaci na oprýskané schéma. Na jeden večer s přítelkyní/matkou/dědou/papouškem to samozřejmě stačí bez problému, se sáhnutím po stejném filmu za několik let to ale vidím bledě. Jakmile totiž jedna z postav po patnácti minutách děje zvedne telefon, divákovi hned vše docvakne. To bylo tak. Vystudovaný organický chemik Andrew Brewster je takový vtipný suchar, který dennodenně promazává ze záznamníku zprávy od mámy („I kdyby mému penisu narostlo oko, neřekl bych ti to.“). Vymyslel cosi velkého, co spojuje přirozené čistící schopnosti, není to toxické a stálo ho to pět let života a stovky zelených bankovek. Jenže o jeho výrobek je prachmizerný zájem. Mámě kecá, že další z mnoha pohovorů dopadl slušně, ta mezitím řeší, proč synek nemá štěstí na opačné pohlaví. Tihle dva se pak na základě jednoho neživotného rozhovoru „á la musím se ti s něčím svěřit, synku“ vydávají na spanilou osmidenní jízdu napříč Amerikou, aby Andrew konečně uspěl (na obou frontách) a matka-vdova Joyce potkala dávnou lásku (jen o tom zatím neví). Tahle standardní road movie samozřejmě osloví úzký výsek z publika, který se naladí na svéráznou matku prahnoucí po slevách, i na mizerného obchoďáka s tváří tentokrát docela umírněného, přesto po letech už trochu otravného Setha Rogena. Ten si vybudoval poměrně nezáviděníhodnou pozici. Jeho doménou jsou (ztřeštěné i ty krapet inteligentnější) komedie, a holt když se divák nesměje, dá mu to pěkně sežrat. Snaha v té neuvěřitelné záplavě filmů udělat něco trochu jinak a odlišit se od zástupu ostatních kolegů (na pracovní cestu si vezme matku) nevychází. Nepomáhá tomu ani samotná Barbra Streisand, která naposledy zazářila v inteligentní romanci Dvě tváře lásky, ve které léta páně 1996 hrála a za níž také stojí jako režisérka. Od té doby (vyjma dvou ze tří dílů taškařice o tom, jak byl něčí fotr pořádnej lotr) ticho po pěšině. Chemie mezi nimi je poměrně málo hmatatelná, přímých direktů na bránice zas tolik není, dojemných momentů by pohledal. Výsledek je totiž zoufale neoriginální. Postavy se dostanou do několika slepých uliček, nikde se pořádně nezdrží, zase bez větších obtíží vyběhnou ven, aby nakonec beztak došly ke smíření a relativní spokojenosti. Pokud tu chtěl někdo vydolovat hřejivou lidskou komedii, po které by divák hned vytáčel matčino telefonní číslo, tak nepochodil. Klouzáním po povrchu ještě nikdo jaro neudělal. (16.06.2013)