Výlet s mámou

Nevím divný film i zároven taková pohodička.Ani jsem něvěděl co mám čekat Seth Grogen vypadal jak kdyby mu bylo 20 a Barbru jsem znal jenom z Fort je lotr jak tam hrála mámu od Bena Stillera takže jsem ani nevěděl co od ní čekat nakonec jsem se na film podíval ani strašný ani dobrý takže tři hvězdičky. (27.12.2014)

Keď znenávidím postavu, moja poklona ide hercovi. Joffrey z GoT by bol najžiarivejší príklad. No aj v príklade tohto filmu sa to Barbare podarilo, pretože istú dobu som Joyce priam nenávidel, užíval som si Andyho peklo skrz obrazovku. Nakoniec to ale dopadlo oveľa lepšie, než som čakal. Jedná veľka škoda je to, že sa Yvonne nezdržala dlhšie. Zato jej "Dexterovský Travis" ma trochu vystrašil. (07.05.2013)

Roadmovie s Rogenem, co se drží při zemi a Streisand, co se snaží být relativně snesitelná. Koukat se na to dá, zařadil bych to někam mezi oddychové věci co si člověk pustí k sobotním domácím pracím. Ale jako samostatný snímek to kulhá. Proč? Protože je to slabé, nemastné, neslané, tak nějak... obyčejné. Nejde o to, že by to byla nějaká blbost, šáhlý až za hranici pochopení. Naopak, Guilt Trip je takový... všední, normální, obyčejný a na nic moc víc si nehraje. Na jednu stranu škoda, protože je to takhle průměrné, na druhou stranu toho potenciálu tam opravdu moc není, takže je fajn, že to dopadlo alespoň takhle - pokud se k tomu člověk nějak nachomýtne, nebude trpět tak, jak tomu bývá v mnoha jiných případech podobného ražení. (02.08.2013)

║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $37,134,215║Tržby Celosvetovo $41,300,000▐ Tržby za predaj DVD v USA $6,465,742 //počet predaných kusov 360,874║ vrcholová dôchodcovská nuda, na vyše svojou ukecanosťou otravná /20%/ (04.07.2013)

V téhle americké rodinné komedii režisérky Návrhu nebo 27 šatů Anne Fletcher si sice hlavní hrdinka (název praví vše) naporcuje v jedné texaské hospůdce pořádný steak, jinak je ale trip její a jejího synka nesmírně dietní. I průměrný divák totiž očekává něco víc než jen bezvýraznou variaci na oprýskané schéma. Na jeden večer s přítelkyní/matkou/dědou/papouškem to samozřejmě stačí bez problému, se sáhnutím po stejném filmu za několik let to ale vidím bledě. Jakmile totiž jedna z postav po patnácti minutách děje zvedne telefon, divákovi hned vše docvakne. To bylo tak. Vystudovaný organický chemik Andrew Brewster je takový vtipný suchar, který dennodenně promazává ze záznamníku zprávy od mámy („I kdyby mému penisu narostlo oko, neřekl bych ti to.“). Vymyslel cosi velkého, co spojuje přirozené čistící schopnosti, není to toxické a stálo ho to pět let života a stovky zelených bankovek. Jenže o jeho výrobek je prachmizerný zájem. Mámě kecá, že další z mnoha pohovorů dopadl slušně, ta mezitím řeší, proč synek nemá štěstí na opačné pohlaví. Tihle dva se pak na základě jednoho neživotného rozhovoru „á la musím se ti s něčím svěřit, synku“ vydávají na spanilou osmidenní jízdu napříč Amerikou, aby Andrew konečně uspěl (na obou frontách) a matka-vdova Joyce potkala dávnou lásku (jen o tom zatím neví). Tahle standardní road movie samozřejmě osloví úzký výsek z publika, který se naladí na svéráznou matku prahnoucí po slevách, i na mizerného obchoďáka s tváří tentokrát docela umírněného, přesto po letech už trochu otravného Setha Rogena. Ten si vybudoval poměrně nezáviděníhodnou pozici. Jeho doménou jsou (ztřeštěné i ty krapet inteligentnější) komedie, a holt když se divák nesměje, dá mu to pěkně sežrat. Snaha v té neuvěřitelné záplavě filmů udělat něco trochu jinak a odlišit se od zástupu ostatních kolegů (na pracovní cestu si vezme matku) nevychází. Nepomáhá tomu ani samotná Barbra Streisand, která naposledy zazářila v inteligentní romanci Dvě tváře lásky, ve které léta páně 1996 hrála a za níž také stojí jako režisérka. Od té doby (vyjma dvou ze tří dílů taškařice o tom, jak byl něčí fotr pořádnej lotr) ticho po pěšině. Chemie mezi nimi je poměrně málo hmatatelná, přímých direktů na bránice zas tolik není, dojemných momentů by pohledal. Výsledek je totiž zoufale neoriginální. Postavy se dostanou do několika slepých uliček, nikde se pořádně nezdrží, zase bez větších obtíží vyběhnou ven, aby nakonec beztak došly ke smíření a relativní spokojenosti. Pokud tu chtěl někdo vydolovat hřejivou lidskou komedii, po které by divák hned vytáčel matčino telefonní číslo, tak nepochodil. Klouzáním po povrchu ještě nikdo jaro neudělal. (16.06.2013)