Milí lidé

Od Dreyera po Triera (jak se to rýmuje!) jsme se mohli domnívat, že nějak tak to je, a pokud se nám to nezdá, pak to bude nejspíš naše vina. Tady ta závažnost i přesvědčovací scopnost (jak se to rýmuje!) už chybí. Perverze je samozřejmě cesta, ale zde jde o cestu z perverze, která skončí (už mimo film) dvěma sňatky nebo alespoň čtyřmi spokojenými partnery (kteří se mohou jmenovat stejně). Film je legračně pojatý, to je v pořádku, protože perverze je spíš veselá.... Konkrétními Dány jsem začal, obecnými skončím: Když jsme tábořili - zrovna vařili včeři - v jedné písečné duně, přišla za nami - každý s baterkou - delegace osadního výboru (možná spíš domobrana) s vyjednavačem. Dohodli jsme se, že dovaříme, povečeříme a pak pojedeme dál. Ten den jsme večeřeli v záři asi pětadvaceti baterek; třeba to taky patří do expandujícího vesmíru perverze. (05.08.2017)

Začiatok bol taký rozpal, že som normálne stratil orientáciu a nevedel, kde je sever! Som si myslel, že sa mi to všetko iba sníva. Polhodinu pred koncom som to musel vypnúť, pretože som valil do rachoty a tam som premýšľal, že ako to asi skončí. Potom som si ch iba predstavil, vlastne som ich videl akoby z veľkej výšky a hnedˇ mi to bolo všetko jasné. (17.02.2012)

Od úvodu až do úplného záveru, na vlne neskutočného sarkazmu “nesúci” sa snímok, ktorý ma spočiatku tematicky príliš nenadchol. A zrejme práve preto, som pochopenie vo svojom vnútri, hľadal akosi ťažšie ako inokedy. Vysoké hodnotenie ale chápem (!), lebo s niečim obdobným, originálnym, sa divák tak často veru nestretne. Kým si to iní “užili”, moja osobnosť z počiatku pomerne solídne trpela. Odstupom času som si napodiv akosi “zvykol”, pričom záverečné rozuzlenie rapídne zlepšilo moje dojmy. Dáni sú svojou tvorbou skrátka “iní”, a i keď pre tento krát minuli moje zmysly, ich tvorba si rešpekt plne zaslúži. (08.05.2018)

Dánové dělají něco dobře. Jako jeden z mála národů žijí v hlubokém smyslu v míru s vlastní směšností, nesmyslností života a celkovou beznadějí. Ne jako třeba britové, kteří se naoko všemu vysmějí, ale v jádru se berou smrtelně vážně, nebo francouzi, z jejichž osvobozující dekadence zůstalo akorát pár básnických sbírek. V severské depresi je autentické přitakání životu. Je to paradox, ale i díky tomu se Dánsko umisťuje na předních příčkách World Happiness Indexu. Severská deprese má víc ducha než americký sen. Tenhle film je toho oslavou. (Krom toho diváka neobtěžuje patosem nebo expozicí.) (11.07.2021)

Zpočátku to vypadalo slibně; pak se to ale zvrtlo v další přehlídku bizarností, která ještě k tomu postrádá nadhled (až na pár - doslova pár - okamžiků), a mě už ty neustálé sondy do života sexuálních "odchylů" a jejich zážitků nudí. Škoda, některé momenty byly silné. Méně by bylo více. O tom, že je "spaluje" touha, by se taky dalo pochybovat, a vůbec nechápu, proč tady většina uživatelů vychvaluje konec. Trochu mi to, vyzněním i strukturou (paralelně vyprávěné příběhy, které se v jednom či více okamžicích protnou), připomíná české pokusy o dramata z let cca 2001 - 2006. (20.05.2014)