Vliv gama paprsků na měsíček zahradní

„Víc divadla, málo filmu,“ zhodnotil po letech tuto svou adaptaci psychologické hry o nesympatické Beatrice (J.Woodwardová) a jejích dvou dcerách režisér P.Newman. Faktem je, že herecké výkony ústřední trojice jsou skvělé, zvláště pak malé introvertní vědátorce Matildě v podání Newmanovy dcery Elinor (hraje pod uměleckým pseudonymem Nell Pottsová, ale newmanovské modré oči ji bezpečně prozradí) divák přeje, aby se jí jednou podařilo uniknout osudu své rozčarované a neúspěšné matky. (23.07.2011)

Komorní psychologické drama pro tři ženy a jednu mlčící stařenku. Pod vším tím cynismem a zlobou Beatrice Hunsdorferové (se kterou bych jinak nechtěl ani jet autobusem, natož sdílet s ní rozpadající se vilu) se něco skrývá... Všichni to známe, všichni tomu vlastními životy vzdorujeme... je to strach (před přiznáním prohry? před sebou? před smrtí?). Nejen vliv gama paprsků je zničující pro mladé organismy, i když..."vzniknou neskutečně krásné tvary, které si dnes ani nedovedeme představit". Na Paula Newmana hodně citlivý film, ze kterého (stejně jako třeba z Taxikáře) dýchá mohutná bezútěšnost americké periferie 70. let, koneckonců, jako by to bylo dnes... (31.01.2013)

V životě každého člověka přijde prozření, kdy si uvědomí, že je, ať už částečně, nebo celkově za zenitem. Už nikdy nebude moci dělat to či ono, ani nedosáhne vysněných cílů a nesplní si tajná přání. Dostane se prostě do bodu, od něhož může už jenom ztrácet. Pokud víte, že máte být na co hrdí, že jste prožili plodný život a něco vybudovali, dá se se ztrátou perspektiv vyrovnat snáz. Jenže Beatrice si čím dál jasněji uvědomuje, že jediné šťastné období prožila na střední škole. Tehdy se cítila královnou a měla pocit, že jí svět leží u nohou. Dnes je to stárnoucí zatrpklá žena, která si neví rady, ani se sebou, natož pak se svým okolím. Její dcery potřebují rodičovskou oporu a dobrý příklad, místo toho jsou svědky opakovaných frustrací a citového okorávání své matky. Paul Newman byl určitě mnohem větší herec než režisér, ale tohle psychologické drama zrežíroval konzervativně a spolehlivě, rozhodně se za výsledek nemusí stydět. Mohl se, konec konců, opřít o výborný herecký výkon Joanne Woodwardové i obou představitelek dětských rolí. Celkový dojem: 85 %. (12.01.2016)

Ako režiséra ho príliš mnoho ľudí nevníma, ale Paul Newman to jednoducho vie. Keď mu pomôže vynikajúcim výkonom jeho manželka Joanne Woodward úspech je na svete. Je to predovšetkým jej film a postava ničnerobiacej ovdovelej matky dvoch dospievajúcich dcér utápajúcej sa v alkohole, keď o svojich snoch len hovorí a nie je schopná vymaniť sa zo začarovaného kruhu je napísaná na telo. (14.01.2012)

Strašně rád bych napsal, že Paul Newman měl talent i na režii, ale po pár zhlédnutých filmech, které režíroval to říci nemohu, včetně tohoto. Ta snaha se mu rozhodně upřít nedá. Vždy se jako režisér věnoval výhradně dramatům, zaměřujících se na mezilidské vztahy. Ani jeden z jeho filmů, který jsem viděl nebyl po obsahové stránce vůbec špatný, naopak. Výběr tématu mu nedělal žádný problém, ale kamenem úrazu byla vždy forma, která uvrhovala film do strašné a po většinou i nudné podívané, vyjma snad Rachel, Rachel, které bylo do určité míry lehce podmanivé. Tento film je ale suchý jak saharská poušť za pravého poledne. Promiň Paule! (19.07.2011)