Atlas mraků

Atlas postmoderně narativních mraků. Čekal jsem intelektuální nokturno, a on to byl jen překombinovaný americký blockbuster, byť skutečně nádherně natočený. Excelentní a snad až nedocenitelná forma, které ovšem stůně obsah. Pokud jde o preference idejím revoluce a svobody, dávám i nadále přednost kupříkladu Klubu rváčů...traktát o karmickém fungování světa je pak vícenež banální... PS: Konceptem neustálého recyklování několika herců (symbolizující koloběh putování duší) také vzniká efekt jakýchsi ,,prkenných tváří", neboť k odlišení postav ztvárňovaných jedním hercem bylo použito divadelního líčení, efekt, který nevadí z principu odděleného jeviště a hlediště v klasickém divadle, je ovšem při použití filmové kamery snímající herce z bezprostřední blízkosti silně kontraproduktivní, neboť když herci zakryjete mimické svalstvo v obličeji, nezbývá mu už moc způsobů, jak hrát... Podobné filmy: Fontána, Magnolia, Crash, 21 gramů, Amores perros, Pan Nikdo (29.12.2012)

Prohra. Odvážná a nesmírně imaginativní, variabilní a hluboká kniha přesazená do dynamické a obratné sítě, která otázky nevyvolává, ale didakticky zodpovídá. Navíc si pomáhá otřepanými new age symetriemi, které důvěrně známe z Fontány, ale i z Pana Nikoho - pokud nevíte, jak spojit odlehlé linie, osudová láska je odpověď. Film k ní navíc přidává typický patetismus všeobsáhlých mysticizujících konceptů jako Věčnost, Nekonečno, Reinkarnace, Osud a pokud by to divák náhodou nepobral, pro jistotu to doslovně snad 4x některá z postav zopakuje. Výsledkem je pro mě zcela nezajímavé a mechanické dílo, které selhává i v okamžicích, jež jsem pokládal za "ložené" - 5. příběh Sonmi je v knize drásavým obrazem kapitalisticko-fašisticko-totalitní dystopie, v níž je i vzpoura jen prefabrikovanou součástí konzumeristického řetězce. Film se nezmůže navíc než na sterilní zploštění látky do podoby "Anny Proletářky s romantickým rozměrem" a dojímavého obrazu revoluce navzdory zvůli. To je málo, strašně málo. Proti trilogii Matrix, virtuózní jednohubce Speed Racer či Tykwerově "gender-dekonstrukci" Drei je tohle spíš atlas braků. (24.11.2012)

Atlas mraků mě po shlédnutí naprosto brutálně uhranul. Musel jsem nad filmem přemýšlet, protože to jsem po něm chtěl a přesně to byl jeho cíl. Krásně se na něj koukalo, ale ještě lepší bylo, že jsem celou dobu přemýšlel, jestli to stíhám pochopit a nebo se snažím jenom vnímat jednotlivou řádku šesti příběhů. Ono je těžký, když mi tvůrci naložili šest příběhů, každý rozdílný a každý zajímavý a do toho nezastavitelně určité postavy mluvili tak filozoficky, že těch 172 minut mě na konci absolutně vycuclo. Věřím, že v tom sta tisícu myšlenek je podstata celého filmu a je mi jasný, že bych si to měl zkouknout minimálně ještě dvakrát, aby mi všecko došlo. Nicméně nebyl problém, abych pochopil, že ten příběh je hlavně o duchovnu a o různých názorech, se kterými se setkávají hinduisti ve své podstatě života a smrti. Těžce se píše i samotný komentář, protože je takových věcí, co by se k filmu dalo říct, ale je těžké to nějak dát do ucelené věty. Co ale můžu říct, tak hlavně to, že nedokážu dát plný počet, i když jsem chtěl. Opravdu moc chtěl. Za jedinečnou originalitu a za kuráž, kterou tvůrci do tohoto neuvěřitelně náročného příběhu investovali, když se rozhodli vzdát i svých honorářů jenom proto, aby to dotočili. Mrzí mě ale, že jsem celou tu dobu čekal na nějaký brutální závěr, kde jednotlivé příběhy nádherně splynou do jednotlivého celku a ono se tak úplně nestalo. (13.12.2012)

Čo je to za film, ak jedinú minimálnu emóciu vo mne vyvolá len vedľajšia epizódka (zastrelenie psíka)? Inak mi bolo vcelku fuk, čo sa s kým stane. Chladné, nabubralé a zbytočne komplikované. Pri pohľade na Halle Berryovú ako dobrácku babičku široko rozvetvenej rodiny som si spomenul na jehovistické časopisy rozdávané občanmi s podobne prihlúplymi úsmevmi na perách. Ďalšie (koľkáte už???) posolstvo o výnimočných. Ak zahoríte multi-kulti láskou a nájdete to pravé materské znamienko, máte šancu. V prípade neprajného osudu ste aspoň morálnym víťazom. Pretože všetko súvisí so všetkým, charaktery sú furt rovnaké a súboj dobra so zlom nekonečný. Tieto primitívne akože filozofické zjavenia novovekého pozitívneho duchovného (a následne aj materiálneho) konzumu sú navonok zložito posplietané. Prierezom dejín sa dozvieme, že budúcnosť ovládne korporátna spoločnosť. Po celosvetovej katastrofe sa však zachráni loď vnútorne osvietených (iluminovaných). Takými sa stali zrejme vďaka štvrťhodinke pirátskeho vysielania do éteru. Celok až veľmi pripomínal médiami veľmi často opakované a prezentované teórie o vyvolených. V skratke všetkých týchto na jedno brdo teórií je v pozadí vždy nejaká apokalyptická svetová katastrofa v dôsledku mocensky nenásytných oblúd. Zachráni sa iba hŕstka. Predurčených - Vyvolených. Za všetkým týmto balastom v skutočnosti stojí to, o čo šíriteľom týchto príbehov ide – to jest o likvidáciu prebytočného ľudského odpadu. Myšlienková hĺbka preto stojí priepastne nízko. Prepisovanie dejín filmu? Pre mňa len ďalší z popcorn produktov podsunutých ako hóch umeníčko. Ak ide o prelomový film, tak ani tá budúcnosť už naozaj nie je tým, čím bývala. P.S. Myslím, že tvorcovia by ušetrili, keby všetky úlohy vo filme zverili Tomovi Hanksovi. Maskéri by to sfúkli raz-dva. Ale aby to nevyznievalo, že si z nich uťahujem - tí zabijácki divosi a ich koníky vyzerali naozaj skvele. Dúhovo - pastelovo - zabijácky skvele. (10.12.2012)

Tentokrát se sice nekoná žádná revoluce ani update filmových výrazových prostředků jako v případě "Matrixu" či "Speed Racera", ani setkání s něčím neskonale svěžím jako v případě "Lola běží o život", ale to v žádném případě nesnižuje kredit Wachowských a Tykwera. Jejich první spolupráce je jedno velké „a přece to jde“, a to jednak vůči údajnému přesvědčení producentů a představitelů studií, že stejnojmennou předlohu nelze zfilmovat, ale také vůči zabedněné domněnce, že výsledek by byl nějaká intelektuální dumka; případně můžeme přidat i přesvědčení, že v Evropě nelze natočit spektakulární blockbuster. Právě fakt, že "Atlas mraků" v jádru nedělá nic revolučního, ale přesto zcela bez potíží vede diváka svým zdánlivě spletitým vyprávěním, je ve výsledku fascinující doklad vyprávěcích možností filmového média a jeho jazyka. (16.12.2016)