Terapie láskou

Kdo je vlastně blázen? A kdo normální? Mně spíš příjde, že blázen je v každém z nás, jen je otázka, co, kdo a jak ho aktivuje. Tady ho Jennifer Lawrence a Bradley Cooper aktivovali ještě před začátkem tohoto příběhu a já vlastně už jenom vidím samotnou terapii. A musím říct, že se na to hrozně hezky koukalo. Hlavně na Jennifer Lawrence se hezky koukalo, speciálně když se kroutila u těch tanečků. Nicméně fakt musím uznat, že takhle originální romantiku jsem hodně dlouho neviděl. Poctivě bláznivou, upřímně lidsky vtipnou a realistickou tak, jak jenom život umí být. (07.05.2014)

Výborný herecký film. Oscarový humbuk je v tomto případě sice přehnaný a příběh neponouká žádné zapamatování hodné autorské myšlenky, ale je to těžká pohodovka s krásně vykreslenými charaktery, která je pro mě jedním z nejvíc upřímných znázornění obyčejné americké rodinky posledních let. Tam, kde autenticita spáchá sebevraždu, plnohodnotně ji zastupuje hmatatelná chemie mezi Bradleym a božskou Jennifer, která (ta chemie) mě přimrazila do sedadla a která (ta Jennifer) mi rozproudila zbylé pubertální hormony a nenechala na pochybách, že si Oscara zasloužila víc než kterákoli jiná herečka, která se nejmenuje Meryl Streep. Jedná se sice o čirou karikaturu, jak už je u O. Russela zvykem, ale vtipnou a dle nadšeného přijetí zjevně také výstižnou. (29.03.2013)

"Calm down, crazy!" Možná, že jsem čekala něco trochu jiného, obzvlášť se vším tím humbukem kolem tohohle filmu a Jennifer vyhrávající jednu cenu za druhou, ale vlastně se mi to líbilo. Bylo to trochu jiné, vtipné a celkem dobrý soundtrack. Co ale nepochopím je, proč bylo tolik herců nominovaných na Oscary, hlavní dvojce ještě budiž, ale co ti ostatní? Každopádně zajímavý a dojemný film, i když bych řekla, že nebude pro každého. 4* (01.03.2013)

Pro někoho bude Playbook uštěkaným dramatem, kde se postavy jenom hádají, střílí po sobě diagnózami a štěstí hledají skrze priority, které nejsou úplně srozumitelné. Pro mě je Playbook zpovědí, budíčkem, silou života i vykřičenou touhou po štěstí. Když řeknu, že právě na konci filmu jsem měl pocit, že ať se stane cokoli, tak mám šanci dokázat to, co je pro mě v životě nejdůležitější, bude to znít jako nejotřepanější klišé. Jenže právě do téhle upřímné nálady mě Pat a Tiffany dostali. Od prvního monologu do strhujícího konce. (08.02.2013)

Nudný, blbý, a v podstatě úplně zbytečný film, ve kterém veškeré melodrama plyne tak hladivě očekávaným a nalajnovaným způsobem, že jsem byl vlastně rád i za to že ho tak často přerušují hromadou keců o něčem tak totálně nezajímavém, jako je fotbal. Ti herci hrát docela umí, ale ani to na bezduchosti celého filmu vůbec nic nezmění. 5/10 (22.01.2013)