Oslo, 31. srpna

Niektoré veci už nevrátiš a budú sa s tebou vliecť celý život. A po dosiahnutí určitého veku sa proste začať odznova asi nedá. Film však v tomto ohľade neprináša žiadne riešenia. Koncom vlastne ponúka len jedinú možnosť - riešenie neexistuje. Takže film o depresii vlastne depresiu len spôsobí. A na to stačí si pustiť len správy v telke, netreba festivalové filmy. (02.02.2024)

Zásah do černého. Tedy u mě, nemyslím si, že snímek naplno osloví širší publikum, neb velká část diváků ho odmávne s tím, co jim je do feťáka, že? Tečka. Žádná snaha pochopit jeho chování a motivaci (nejde zde totiž o lítost, tu sám Anders odmítá, nýbrž pochopení). Dlouho se mi nestalo, abych se na film a hlavního hrdinu dokázal tak naladit. Zdánlivě obyčejný příběh závisláka byl pro mě překvapivě zajímavý a já dychtil po dalším vývoji. Od večírku jsem přestal Anderse na chvíli pobírat, což se ale naštěstí od projížďky na kole změnilo. Zpětně mi došlo, proč se tak choval, konečně jsem pochopil význam úvodu a váhu určitých Andersonových slov. Při jeho pohledu na koupající se dívku jsem už měl jasno…Líbily se mi dialogy, často hořce úsměvné, depresivní, pravdivé, upřímné, zároveň i mrazivé. Stejně jako všeříkající záběry kamery, Andersovy výrazy, směs pocitů, konkrétní scény (třeba pohovor či vnímání hostů kavárny) a atmosféra. Ten trochu těžkopádný start režisérovi (se kterým rozhodně nekončím) rád prominu a napálím slabších 5*. (03.11.2019)

O drogovo závislých ľuďoch som videla už nespočetne veľa filmov, keďže ma táto téma vždy fascinovala. Možno aj z toho dôvodu mi Oslo, 31. augusta nič radikálne nového neponúklo. No napriek tomu k nemu nemám žiadne výrazne námietky. Anders končí svoju protidrogovú liečbu. V jedno ráno opustí liečebňu, keďže ho v meste čaká pracovný pohovor. Na personalistu urobí dojem, no z pohovoru odchádza, pretože neverí, že by niekto vložil nádej a energiu do bývalého narkomana. Stretáva sa s rodinou a so známymi, v mysli stále blúdi v minulosti a vyčíta si, ako premárnil celú svoju mladosť a koľko bolesti svojimi činmi spôsobil svojim najbližším. Nevidí ani najmenšiu šancu na možnosť resetu, neverí v sám seba a na lepšie zajtrajšky. Nekonečný smútok, ktorý vyvieral z každého Andersovho pohľadu bol tak citeľný a depresívny, až z toho mrazilo. Navyše sa málokedy stane, že divák k postave narkomana pocíti sympatie a ľútosť. V tomto prípade to tak bolo. Nórsky herec Anders Danielsen Lie podáva absolútne uveriteľný, skvelý dramatický výkon. *Videné na MFF Cinematik, 2018. (01.10.2018)

Svojou atmosférou mi to pripomenulo nemecký film Oh Boy, aj keď pozadie oboch hlavných hrdinov bolo diametrálne odlišné. V tomto prípade to bol Anders, ktorý sa márne snaží splynúť so svetom, z ktorého sa pobral za svojim drogovým dobrodružstvom. Veľmi si dali tvorcovia záležať na vykreslení Andersovej psychiky a všetkom, čo sa v ňom odohrávalo. Prvá polovica bola vynikajúca, ďalší priebeh síce tiež zaujímavý, no prišli bohužiaľ viaceré slabšie fázy, ktoré moje prvotné nadšenie postupne degradovali až k 3 hviezdičkám. Ale aj tak, zaujímavý film, na zamyslenie. (04.11.2014)

Jestliže je Reprise byť jen zčásti depresivní jako tenhle film, tak si dám delší pauzu. Tak hmatatelný smutek, který byl slyšet z jinak moc příjemného hlasu Anderse mi zřejmě ještě chvíli utkví v paměti. Jeho smutek se stal mým smutkem a jeho bolavé nitro mě bolelo víc, než bych si byla schopná připustit. V té druhé části jsem cítila mírné zadrhnutí, ale to nic nemění na síle a hloubce tohoto snímku a Anders Danielsen byla velmi dobrá volba pro tuhle roli. Tleskám, ale strašně smutně...... (16.11.2014)