Orel Eddie

Oslava sportu v té nejryzejší podobě. Neskutečně příjemný a motivační snímek, který pohladí po duši. Výtek bych měl opravdu pouze pár. Tou největší byl Taron Egerton, který retardovaně prostě nepůsobil, ačkoli se maximálně snažil. Druhou a poslední výtkou by bylo to, že zde nefungovala struna humoru. Zasmál jsem se opravdu pouze sporadicky. Kdybych takové momenty měl sečíst na prstech jedné ruky, tak bych zdaleka nepoužil všechny. Naopak hrozně dobře zněla dramatická a sportovní struna. Její zvuky v mých uších doznívaly i dlouho po zhlédnutí filmu. Neskutečně intenzivní citová ždímačka. Hugh Jackman zde celkem zaválel při britsko-americké spolupráci. Postavy bývalých legend, které se dnes topí v alkoholu bývají značně populární. Opravdu vynikající příběh, který byl dokreslen skvělou hudbou a velice precizní kamerou, která mi mnohokrát způsobila zimomriavky. Zřejmě už se nebudu na skoky na lyžích dívat tak jako dřív. Vynikající záležitost. V Calgery tenkrát byly napsány krásné příběhy. Ať už se jednalo o retardované skokany na lyžích či o černé bobisty. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (03.02.2017)

Film, který nám dává křídla. Směs šablonovitého autobiografického příběhu o cestě za svým snem a té nejupřímněji, s neskrývanou láskou a obdivem k titulní postavě i sportu samotnému předkládané životní komedie, která k nám z našlapané filmové konkurence, stejně jako člověk typu Eddieho z mamutího můstku, nepřiletí zrovna každý rok. Příběh, jenž si na nic nehraje, ale svým formálním umem, cenným distancem od tupého idealizování a krásným happyendem pohladí po duši více než většina ostatních. Jackman cool, Egerton boží... 85% (21.04.2016)

"Mě vykopli z každého týmu dřív, než jsem mohl něco dokázat." Příběhy odvážného omítkáře Eddieho Edwardse i exotického čtyřbobu Jamajky jsem sledoval v přímém přenosu a jsem hrozně rád, že byly přeneseny na filmové plátno. OH v Calgary byly totiž posledními, při kterých nebylo důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Na ty další už Eddieho nepustili a já si myslím, že baron Pierre de Coubertin by celý ten slavný Olympijský výbor měl chodit po nocích strašit. Eddieho touha po olympiádě je totiž rozhodně inspirativnější než trapné klipové výzvy k tomu, aby se děti hýbaly. Ale zpět k filmu, ve kterém mě pobavily Eddieho pády, první ustátý skok na sedmdesátce i fantasticky přející maminka. Nejlepší však byl sebevražedný hod kladivem, který by v atletice Eddiemu možná přinesl stejnou slávu jako jeho divoké doskoky těsně pod olympijský emblém. Jen ty skoky Véčkem a zpřeházené startovní listiny se nepodařilo vychytat, ale skutečný Eddie zachrání i tohle - https://www.youtube.com/watch?v=A7MmJIy0bjo. (07.07.2016)

Super film. Sice s pobrkaným německým dabingem na drážďanských Filmnächte, ale stejně super. Hughovi přicházím stále více na chuť a role Bronsona mu perfektně sedla. Příjemně překvapil Taron, kterého jsem zatím viděl pouze jako jelito v Kingsmanech, kde pravda i přes velikost své role nemohl mnoho ze svého hereckého umění předvést. A samozřejmě cameo Walkena. A opět - podobně jako onehdá u Rivalů - jsem blahořečil své neznalosti sportovní historie, neb jsem si mohl vychutnat napětí, zda Eddie spadne nebo ne nebo zda ho na tu olympiádu pustí, protože ač už jsem o jeho příběhu slyšel, nic (víc) jsem o něm nevěděl. Samozřejmě, je to jen taková lehká oddechovka, ale proč ne? 100% (02.08.2016)

Přiznávám, že skoky na lyžích (byť třeba na olympijských hrách), nejsou mou oblíbenou diváckou disciplínou a příběh Michaela Edwardse, jsem zaregistroval, až po natočení tohoto filmu. Kdybych nevěděl, že je to snímek podle skutečné události, nevěřil bych, že je něco takového vůbec možné. Tento kokos na sněhu, je sice plný klišé a předvídatelných dějových zvratů, ale já jsem se při jeho sledování dobře bavil. A hlavně, Eddieho poselství je nadčasové a inspirující. Opravdu se vyplatí bojovat až do konce a jít si za svým snem, i když jste jediní, kdo věří ve vás samotné. (07.11.2018)