Ocelový oř

No asi nejvýraznější slabinou tohoto filmu je délka. Kdyby to mělo tak o 30 - 40 minut míň, tak si myslím, že by příběh působil mnohem kompaktněji a ne tak rozkouskovaně. I když na druhou stranu je fakt, že důležitý nebyl příběh hlavních hrdinů, ale příběh samotné železnice Union Pacific. Z filmařského hlediska je všechno naprosto bez chyby. Skvěle udělaný a výpravně pojatý scény, kdy Indiáni přepadávají vlaky, nejrůznější přestřelky atd. (01.08.2010)

Rozhodně je to zábavný snímek a co je podle mě nejdůležitější, z hudby mě nebolela hlava. Hudba nijak neřvala ani přílišně nepodtrhovala co se děje na obrazovce, spíš dobře doplňovala děj a chvílemi byla jako dnešní. Líbilo se mi taky, že si nehráli na žádný moc nesmrtelný lidi (kromě hlavních hrdinů samozřejmě). Málokde ve westernu člověk vidí jak pohřbívají opilce nebo oběti útoku indiánů (pokud to není kvůli komické figurce havrana). Ale příběh mi přišel strašlivě naivní a přímočarej a vlastně ani nijak nápaditej, i když tehdy to musela být bomba. Ani herci s tou mimikou němých filmů nepřeháněli a valili oči a pohazovali hlavama v mezích zákona, za což jim plyne můj vřelý dík. Objevilo se tam i několik vtípků a komických postaviček, který mi přišly opravdu vtipný a to spíš svýma hláškama, než čím jiným (a u němýho filmu je to docela s podivem). A co je zajímavý, na výsledném skoro realistickém vzezření snímku měl pravděpodobně svůj podíl i legendární tombstonský šerif Wyatt Earp (zemřel 1929), protože jsem četl, že ke konci života radil filmařům v Hollywoodu, jak západ vypadal. Tedy pouze v létě, kdy jezdil se ženou do LA a přes zimu v Mojave Desert prospektorovali. (11.04.2006)

Tradiční americký patos v embrionálním stádiu, které jaksi mimoděk vyvolává svou dobovou strnulostí, přepjatostí i naivitou upřímné pobavení a zaujetí, jaké je filmům němům éry vlastní. Narozdíl od ideově i vizuálně brilantního a sofistikovaného filmu německého udivuje Ocelový oř spíše některými technickými vychytávkami a též tím, že vpodstatě předdefinovává pozdější podobu westernů. Na tenhle film se už dá dívat pouze s lehkým úsměvem na rtech, neboť prvoplánová smíšenina melodramatu a oslavy práce železničářů vyznívá už vskutku čistě dobově. Přesto (či právě proto) nádherná ukázka němého řemesla a film v pravém slova smyslu kanonický. (12.04.2006)

Výpravný velkofilm své doby lze vykládat různým způsobem. Můj pocit - dále věcně obtížně doložitelný - je, že se jedná o dílo žánrově průsečíkové. Určitě je v něm obsažena základní optika klasického amerického westernu, ale historického a dobrodružného žánru. Ve hře je ale také film sociální. Na úrovni je i režie a valná většina hereckých výkonů v rolích protagonistů; jako pozoruhodné cítím i komparsové, relativně početné scény a řada krajinných kamerových záběrů. Tento hold i filmový portrét jedné důležité historické události novodobých amerických dějin vysoce přesahuje dobový tvůrčí standard a je nesporně srovnatelný s řadou obsahově i žánrově navazujících mnohem pozdějších děl největší filmové produkce světa. Zmínku zaslouží i dvojbarevné tónování filmu. Ačkoliv se při bližším pohledu zdá, že v některých částech OŘE by méně mohlo být více, máme co do činění s dílem silným a nadčasovým. (11.10.2008)

Ty čtyři hvězdičky jsou jen s přimhouřenýma očima. Přece jen je tam moc patosu a všechno vypadá tak idylicky, až je to skoro k smíchu. Američani si prostě odjakživa potřebovali dokazovat, jaký jsou skvělý národ – k tomu je film, chlubící se tím, že přesně zachycuje historické události, jako stvořený. (21.04.2006)