Jen Bůh odpouští

OK, u Refna mi povrchnost absolutně nevadí a nikdy nevadila. Ani pozérství. Vždycky jsem za tím cítil něco víc, vibraci, unikátní vidění, schopnost uhranout obrazem. Jen Bůh odpouští je prvním případem, kdy mi ostentativní sebe-zalíbení a důležitost přikládaná na každý (byť nedějový) záběr smrtelně lezla krkem. Celý film je vlastně anti-tezí Drive, obrazem pasivního, neschopného, nedostatečného, kastrovaného hrdiny, na jehož straně nestojí ani spravedlnost, ani sympatie. Bohužel Goslingovo úpěnlivé hledění do kamery působí místy až tragikomicky, podobně jako didaktické opakování kastračních motivů a zdůrazňování archetypálnosti zápletky (místy otřesně didaktické). Dějový element je stejně okleštěný a frustrující jako hrdina - není to jistě fail, je to záměr, značně škodolibý tvůrčí záměr, který Refn staví okázale na oči. Rozpojenost, nesourodost, mimoběžnost - to, co mi ve Valhalla Rising dávalo smysl jako lyrická báseň vyznívá v Jen Bůh odpouští jako prázdná a pompézní manýra, ukájení bezrukého, místy až úsměvně vzpurné a usilovně agresivní. Mechanické deklamace, absence logiky, bizarně propojený svět, v němž vládne jediný možný řád, řád režisérova ega. Pro mě zcela prázdná póza, prázdná dost i na to, aby mě byť jen frustrovala. Pár scén je samozřejmě mistrovských (fajt, naháněčka městem, zakončená receptem na ksichtovní pánev wok), ale uhrančivost celku vyvanula. Nicolas Winding Refn reduced to excess. (30.05.2013)

S vynecháním odstavce o ději kopíruji komentář k Drive. Refn točí všechno lautr stejně, a pořád stejně mě sere, a přitom pořád neopustil tu křehkou hranici za níž bych ho prostě už s klidem ignoroval. "Mám z Only God Forgives úplně stejný pocit jako z předchozích Refnových filmů Bronson, Valhalla Rising a hlavně Drive - jako by jejich autor strašně moc chtěl něco svými filmy sdělit, ale přitom vůbec neměl jasno v tom "co" a ani "jak". Stejně jako hirnlego jsem měl permanentně pocit že se tu strašlivě snaží kopírovat Noého a jodorowského.. ale je na to strašlivě prázdný Člověk se při tom až tak úplně nenudí, ale o nějakém vtažení a hlubším zaujetí taky nemůže být řeč. Režie je řemeslně zvládnutá perfektně, občasné záblesky efektního ultraviolence taky potěší, bavil jsem se tímto... ale šlo to pocitově úplně mimo mě, což je o to divnější že jinak tenhle typ filmů hodně můžu. Celkově mi to připadalo jako silně podvyživená variace na Jarmuschův Ghost Dog - Cesta samuraje v kombinaci s Noém, a nejsilnější pocit který jsem po skončení titulků měl bylo to, že by měl Refnovi někdo vrazit do rukou pořádný blockbuster - jednoduchý, drahý, zábavný a vizuálně totálně nabušený. 7/10 (14.04.2016)

Dánský trip do krvavého světa drog a thajského (homo)boxu. Teď jde o to, co jako divák zkousnete. Nicolas Winding Refn nemá potřebu jakéhokoliv vyprávění. Příběh je prostý. Poselství nejasné. Snové výjevy jak z Barbara nebo Fear X díky prostředí Bangkoku dostávají ještě extatičtější rozměry. Symbolika utínání končetin, dobra zrozeného zlem a pokřiveného dobra, které spravedlnosti dosahuje zvrácenými prostředky. Sprostá a stále špatně naladěná Kristin Scott Thomas dokonale kontrastuje s naprostou Goslingovou pasivitou a s až terminátorskou precizností Vithayi Pansringarma. JEN BŮH ODPOUŠTÍ navíc obsahuje jednu z nejtrýznivějších mučících scén poslední doby. Pokoukání pro opravdu ty nejnáročnější diváky s temnou pachutí, která doznívá ještě dlouho po posledním tónu závěrečné písničky. (06.06.2013)

Řekl bych že pro všechny kterým se Drive líbilo minimálně tolik jako mě, připravil Refn v úvodních minutách dokonalý šok. Nicméně po určité době až se divák prokouše přes haldy neonových scén, ve kterých se kašle na jakýkoliv dialog a divák je nucen trpně sledovat něco co hodně z dálky připomíná film, se přecejen začné rýsovat příběh, který stojí za trošku námahy. Refn nezklamal a natočil revenge movie po svém. Zajímavé, ambiciózní a určitě dám reprízu. Valhalla Rising to naštěstí není. 55% (15.09.2013)

Až na pár scén ma snímok vôbec neoslovil. Po obsahovej stránke je to veľká, ospalá slabota, čoho dôsledkom môže byť akurát tak len rýchle vyprchanie z hlavy. Na druhú stranu, nemôžem uprieť dobrú atmosféru (v porovnaní s Drive však nič moc) a snahu zabaliť film do akejsi originálnej umeleckej škatuľky, aj keď mne tu prezentované experimentovanie s farebným filtrom nesadlo, akurát ma z toho rozbolela hlava. 55/100 (15.05.2015)