Jarní píseň

Vysoce hodnotím tento výjimečný, optimistický, televizí neprávem opomíjený film, který jsem náhodně objevila na jedné staré kazetě. Po všech zpravodajských hrůzách současného světa najednou naprostý klid a pohoda. Přesně tak působí na diváka tento snímek s jednoduchým příběhem a úžasně pozitivní atmosférou starých časů, která je korunována velmi dobrou technickou kvalitou snímku, kouzelnými přírodními exteriéry a špičkovými hereckými výkony. Velmi přirozeně a civilně hráli všichni aktéři a to i ti proslulí svou prkenností jako Raoul Schránil či Svatopluk Beneš i ti v malých rolích. Celé obsazení bylo skvělé. Dokonce i Hana Vítová byla přesvědčivá a František Smolík byl bezkonkurenční. Karetní schůzky starých pánů s vtipnými dialogy byly třešničkou na tomto kouzelném filmovém dortíku. Působivá byla dobrota a laskavost všech lidiček z městečka. Nenašla jsem tam jedinou zápornou postavu. Hudební stránka filmů není pro mne nejpodstatnější, ale k těmto starým snímkům písně prostě patří. Doporučuji všem pamětníkům, kteří tento černobílý skvost zatím neviděli. (25.03.2016)

Minulost je jako přečtená kniha, už nepřekvapí a ví se, jak dopadne. Ano, i tady byl trochu předvídatelný děj. Co můžu ocenit, jsou parádní kostýmy, poměrně přesvědčivé herecké výkony (ikdyž především ty ve vedlejších rolích - Šlemrová, Pačová, Schránil), jinak je to více než průměrné dílko, patříci svou tématikou spíše do dob první republiky (než filmově vyspělejšího protektorátu). Film se dá porovnat s podobným kostýmovým filmem Noční motýl nebo filmem Tanečnice, ale ani jeden z těchto skvělých filmů netrumfl, ba se ani zdaleka jejich úspěchu nepřiblížil. Škoda, ambice tady byly. (29.06.2013)

Skutečně, Rudolf Hrušínský měl velký režisérský talent, již ve svém mladém věku byl skutečným profersionálem. Příběh operní pěvkyně, která se náhodou dostala do míst, kde žili její příbuzní, je jistě svým nbáměstem zajímavý a Hrušínský si dokázal vybrat velmi profesionální hereckou plejádu v čele s Františkem Smolíkem (Hanu Vítovou jsem nikdy za hereckého génia nepovažoval). Mladičká Jana Dítětová hrála podobnou nesmělou naivku jako o rok později v Prstýnku, naštěstí se z této polohy vypracovala posléze ve skutečně skvělou herečku žen středních let. Poněkud přitažené bylo setkání zpěvačky se svým skutečným otcem - lékařem v Podlesné. (27.10.2020)

Zcela náhodou jsem na Jarní píseň narazil v televizi asi deset minut po jejím začátku, nevěda nic o ní. Neumím ani přesně popsat čím, ale něčím si mě tenhle film získal. Snad je to ta prazvláštní atmosféra směsi melancholie i nadějí, snad čarokrásné exteriéry snad zajímavý scénář... Ale možná nejdůležitější je Hrušínského práce s herci: velká většina výkonů tu je na svou dobu ohromně civilní. Nádherný filmový zážitek! (01.07.2009)

Začíná to jako naivní selanka o ničem, pokračuje jako naivní sentimentální selanka o hodných lidech, velmi velmi pomalu, ten film má neuvěřitelně času, má na všechno tolik času, že ještě než se rozvine, tak tě pohltí. Po zhlédnutí Pancho se žení a Jarní písně bych dal i deset Hrušínského rolí za jednu jeho další režii. (17.11.2019)