Cukr-blog

Snaha o zníženie spotreby cukru by bola chvályhodná, ale ten fanatizmus, s akým nám to autorka servíruje je na škodu veci. Ona to má vyriešené, domácnosť bez cukru je zabezpečená, v kuchyni niečo varí, ale neprezradí nám to. Jedine ovsenú kašu s cukrom a lentilkami ako satiru na jedlo v krabiciach zo supermarketu. A to zaťahovanie svojich detí do protestov, ktorým nemohli rozumieť, bolo celkom neprirodzené. Zopár informácií dokument prináša, ale sú tak extrémne jednostranné, že to nemôžem oceniť. (04.11.2015)

Osobne angažovaný i všeobecne prospešný dokument. Spústa dobrých a podnetných informácií, predovšetkým o stravovacej propagande riadenej spoločnými silami potravinových a farmaceutických gigantov zameraných na nerušený masový odbyt cukru a inzulínu. Ide totiž o doplňujúce sa komodity. Zvolená forma potešila no na absolutórium to celkom nie je. V stručnosti pár hlavných výhrad: nechápem, prečo rodina zdôrazňuje (2x), že pri snahe obmedziť cukor sa vyhla mäsu. Je predsa známe, že mäso, podobne ako tuky, oleje či syry má nulový glykemický index a neobsahuje žiaden cukor. Ako jediný argument proti mäsu sa vo filme uvádza, že presolené a pečené núti organizmus zajesť si ho niečim sladkým. Taká blbosť! Akoby sa nedalo pripravovať inak ako pečené a presolené. Spomína sa tu súdny spor s firmou Alfred Ritter GmbH & Co. KG, ktorá vyrába čokolády Ritter Sport. Spočíva v tom, že spotrebiteľ nevie presné materiálové zloženie čokolády a nie v tom, že koľko má daná čokoláda cukru. Otravná bola posadnutosť matky dozvedieť sa pravdu o cukre. Nie doma, ale výhradne v Holandsku a USA. To je tak buržujské. Koľko ľudí si také môže dovoliť? Tam sa stráca hravá zvedavosť, nastupuje fanatická posadnutosť. Plus v kontexte trápne vyznievajúce proticukrové akcie s účasťou všetkých členov rodiny. Deti predškolského veku lepia a nesú transparenty o škodlivom cukre. Nemajú šancu im porozumieť. To je niečo podobné, ako keď deti Prolife aktivistov nesú transparenty proti abortom v Pochodoch pre život. (04.11.2015)

Ve chvíli, kdy existuje tak obrovská informační disproporce, je podobný druh angažovaného a nezakrytě subjektivního blogo-dokumentu nejen omluvitelný, ale dokonce žádoucí. Navíc balení Andrey Culkové je patřičně úhledné a tak nějak zapadá do vlny, která už se směje nálepce BIO a pro svoje názory hledá volnou a atraktivní platformu. Dokument slouží stejně dobře jako blog. Proč by neměl? Pokud jedna ze stran ovládá informační kanály propagandou, tahle kontra-propaganda s přiznanou osobní zaujatostí je na místě. Cukr je špatný a mělo by se o tom mluvit. Zatím se o tom musí angažovaně křičet. Což do jisté míry omlouvá absenci argumentace v tomhle "blogomentary". O míře lze diskutovat, ale jádro sdělení je bez debat. P.S. Fascinuje mě, že někomu překáží, že do toho matka tahá svoje děti. Cukrovarnický průmysl do toho tahá děti celé dekády. Děti virtuálně blažené, zatímco ty reálné často nevratně poškozuje. Nápadný důkaz toho, že akceptovanou ideologii nedokážeme reflektovat. (03.11.2015)

Jasně, jako výkřik do tmy pytlíku Jojo určitě super, ale jinak zastávám spíše centrální cesty přesvědčování, které vybudí k diskuzi možná na první pohled slabými, ale trvanlivějšími argumenty. Andrea ale na to nemá čas, však víte, děti, rodina, nákupy a tak. Dokumentík jen tak odpo, když se najde chvilka mezi Popelkou na Barandově a Prostřenem na Primě. Tohle mi může Hershey's Kiss My Ass. (04.11.2015)

Z tisku: ,,Cukrovarnický průmysl uplácel vědce, aby výskyt kardiovaskulárních onemocnění vysvětlovali spíš vysokým obsahem tuku než cukrem. Američtí lobbisté Ústavu pro výzkum cukru už v 60. letech zadali výzkumníkům na Harvardu úkol, aby zpochybnili vliv cukru na srdeční onemocnění a vysvětlovali je pomocí cholesterolu a nasycenými tuky. Informaci vědců z Kalifornské univerzity v San Francisku otiskuje slovenský deník SME. Ten poukazuje na to, že cukrovarnická lobby v minulosti podobně blokovala také informace o tvorbě zubního kazu.,, (15.09.2016)