Cukr-blog

Nejsilnější zážitek asi zanechal její syn, když v supermarketu snědl ze země gumového medvídka (aspoň to tak vypadalo), a pak když jela těhotná na místě spolujezdce s nohama na palubní desce. A taky že říkali Skittles lentilky. A krmení kachen přes zákaz. A lepení samolepek na okénko v letadle a náhodné předměty v italském supermarketu. Jinak musím uznat, že má mimořádný talent k pletení pátého přes deváté. Připojím tři citáty: „Šaman jako jediný ukazuje jasnou spojitost mezi tím, co jím, a tím, v jakém stavu jsem.“ … „Ať už bude výsledek soudního procesu jakýkoliv, výrobní tajemství zase vyhrálo. Je tu vůbec někdo, kdo se zaklínadlu tajemství výroby dokáže postavit?! Opravdu bych někoho takového ráda potkala. Už mě ta bezmoc vůči bezohledné průmyslové mašině štve!“ … „Předatavte si, že bychom všichni najednou přestali používat cukr. Změny by byly obrovské. Doprava by se masivně omezila, produkce lokálních potravin by vzrostla, velké farmaceutické firmy by kvůli poklesu nemocných lidí výrazně zchudly, Afrika by mohla lépe čelit chudobě a hladu, rodiny by trávily více času v kuchyních a mohly by spolu více mluvit.“ (15.04.2016)

Ve chvíli, kdy existuje tak obrovská informační disproporce, je podobný druh angažovaného a nezakrytě subjektivního blogo-dokumentu nejen omluvitelný, ale dokonce žádoucí. Navíc balení Andrey Culkové je patřičně úhledné a tak nějak zapadá do vlny, která už se směje nálepce BIO a pro svoje názory hledá volnou a atraktivní platformu. Dokument slouží stejně dobře jako blog. Proč by neměl? Pokud jedna ze stran ovládá informační kanály propagandou, tahle kontra-propaganda s přiznanou osobní zaujatostí je na místě. Cukr je špatný a mělo by se o tom mluvit. Zatím se o tom musí angažovaně křičet. Což do jisté míry omlouvá absenci argumentace v tomhle "blogomentary". O míře lze diskutovat, ale jádro sdělení je bez debat. P.S. Fascinuje mě, že někomu překáží, že do toho matka tahá svoje děti. Cukrovarnický průmysl do toho tahá děti celé dekády. Děti virtuálně blažené, zatímco ty reálné často nevratně poškozuje. Nápadný důkaz toho, že akceptovanou ideologii nedokážeme reflektovat. (03.11.2015)

Snaha o zníženie spotreby cukru by bola chvályhodná, ale ten fanatizmus, s akým nám to autorka servíruje je na škodu veci. Ona to má vyriešené, domácnosť bez cukru je zabezpečená, v kuchyni niečo varí, ale neprezradí nám to. Jedine ovsenú kašu s cukrom a lentilkami ako satiru na jedlo v krabiciach zo supermarketu. A to zaťahovanie svojich detí do protestov, ktorým nemohli rozumieť, bolo celkom neprirodzené. Zopár informácií dokument prináša, ale sú tak extrémne jednostranné, že to nemôžem oceniť. (04.11.2015)

Dokument o paní, co z toho, že má těhotenskou cukrovku, rozjede kampaň proti cukru. Po porodu dokonce zajede do Ameriky a skámoší se s bývalou gogo tanečnicí, co se snaží dětem vysvětlit, že cukr zabíjí. Forma mi přijde zajímavá a svým způsobem v pořádku (tím myslím snaha paní Culkové šokovat), obsah je sporný, ale co je naprosto nechutné, když si rodiče berou za oběti vlastní děti. Doteď nedokážu uvěřit, že své děti vzala do Haribo továrny, dala jim transparenty "Sugar kills" a všem tvrdila, že bonbony jsou svinstvo, ať jedí jablka. Nebo jak prezentuje dorty, které zabíjejí oslavence a vůbec všechny zúčastněné na oslavách narozenin a svátků... Nesnáším fanatiky. (04.11.2015)

Úmysel bol dobrý, ale záber príliš široký a efekt viacmenej nepresvedčivý. Všetko, čo bolo v dokumente prezentované boli väčšinou len domnienky a sugestívne teórie kadejakých ľudí z rôznych odborov a kútov sveta. Ale len máločo bolo podložené aj nejakým dôkazom. Režisérka sa snaží navodiť investigatívnu atmosféru a putovaním za odkrytím tajomstva "bieleho jedu". Áno, niektoré fázy dokumentu boli naozaj výborné, najmä z pohľadu, že sa táto téma režisérky výsostne osobne týka, ale v mnohom to bolo až príliš prehnané a nedôsledné. Kto by mal záujem rozšíriť obzory o cukrovom lobby a reálnych efektoch cukru na ľudský organizmus, odporúčam radšej austrálsky dokument v podaní Damona Gameaua - That Sugar Film. (17.03.2016)