Cukr-blog

Ve chvíli, kdy existuje tak obrovská informační disproporce, je podobný druh angažovaného a nezakrytě subjektivního blogo-dokumentu nejen omluvitelný, ale dokonce žádoucí. Navíc balení Andrey Culkové je patřičně úhledné a tak nějak zapadá do vlny, která už se směje nálepce BIO a pro svoje názory hledá volnou a atraktivní platformu. Dokument slouží stejně dobře jako blog. Proč by neměl? Pokud jedna ze stran ovládá informační kanály propagandou, tahle kontra-propaganda s přiznanou osobní zaujatostí je na místě. Cukr je špatný a mělo by se o tom mluvit. Zatím se o tom musí angažovaně křičet. Což do jisté míry omlouvá absenci argumentace v tomhle "blogomentary". O míře lze diskutovat, ale jádro sdělení je bez debat. P.S. Fascinuje mě, že někomu překáží, že do toho matka tahá svoje děti. Cukrovarnický průmysl do toho tahá děti celé dekády. Děti virtuálně blažené, zatímco ty reálné často nevratně poškozuje. Nápadný důkaz toho, že akceptovanou ideologii nedokážeme reflektovat. (03.11.2015)

Představa, že každý den jen od rána do večera vařím, je přímo úděsná myšlence, že bez cukru se snad dožiju nesmrtelnosti. Proč se do všeho tahají děcka? Nemyslím tím do toho, co si doma kdo jí, ale do těch různých kampaní, to pro mě vždycky byl fakt nehorázný podraz a prvoplán na to, jak dojmout a dostat lidi. Jestli se někomu po tomhle změnil život, z mýho nabytýho dojmu bych teda řekla, že absolutně ne. Ono to v tom filmu je všechno tak over the top, že to snad ani nejde brát vážně. Škoda. (14.04.2015)

Jestli váháte někde na stupnici mezi naivně angažovaný<--->přesvědčivě fanatický, zkuste spíš názornější 'That Sugar Film' než tuhle osobnější zpověď. Jednou se ovšem na podobné filmy budeme koukat stejně, jako na padesát let stará varování o škodlivosi kouření. (27.03.2016)

Film jsem na letošním Jednom světě nestihl, takže až teď. Rozporuplné pocity, některé z nich už padly v jiných komentářích: důvod vzniku dokumentu i jeho zpracování je extrémně subjektivní, sebestředné až narcistické. Podstata problému je zřejmá, ale čekal bych víc analýz, odkazů na zdroje (klidně v titulích), odbornosti. Těžko věřit, že by se na její stranu nepřidala nějaká česká kapacita. Spíše to vypadá jako souhn podivínů. Zúčastnění lidé mají krátké popisky, člověk nestihne posoudit jejich roli, odbornost, relevantnost se k tématu vyjadřovat. Řada subtémat splácaných dohromady, včetně návštěvy Afriky (kolotoč chudoby je ale popsán dobře) a soudní pře s Ritterem (bohužel povrchně), ale to se v dokumentech dělá. Mluví se pořád dokola, že cukr je zlo, ale proč zrovna rafinovaný? Jaký je rozdíl mezi bílým a hnědým cukrem? Mohu sníst kilo sladkého melounu nebo taky jen 27g denně? A co med, stejné zlo? Umělá sladidla? Stévie? Film nemusí být vědecká studie, cíleně útočí spíše na emoce, ale přece je to také dokument. 70 %, proto 4*. Dobrý postřeh: Marigold. (03.11.2015)

Dokument o paní, co z toho, že má těhotenskou cukrovku, rozjede kampaň proti cukru. Po porodu dokonce zajede do Ameriky a skámoší se s bývalou gogo tanečnicí, co se snaží dětem vysvětlit, že cukr zabíjí. Forma mi přijde zajímavá a svým způsobem v pořádku (tím myslím snaha paní Culkové šokovat), obsah je sporný, ale co je naprosto nechutné, když si rodiče berou za oběti vlastní děti. Doteď nedokážu uvěřit, že své děti vzala do Haribo továrny, dala jim transparenty "Sugar kills" a všem tvrdila, že bonbony jsou svinstvo, ať jedí jablka. Nebo jak prezentuje dorty, které zabíjejí oslavence a vůbec všechny zúčastněné na oslavách narozenin a svátků... Nesnáším fanatiky. (04.11.2015)