Stud

Po silném McQueenovém snímku SHAME mám silný pocit, při kterém se na neznámou ženu dívám vzrušujícím a dlouhým pohledem při kterém ji svlíkám a představuju si, jak ji jazykem přejíždím přes celé tělo na místa, kde se jí to nejvíce líbí. Přidávám na tempu rychleji a rychleji dokud se neudělá. *mlask* Celý film táhnul výborný Fassbender, který proráží silným tempem na vrcholný stupínek novodobých Hollywoodských hvězd - žádná primadona. SHAME je procítěný, emotivní a sugestivní drama, který mi po projekci silně koluje v žilách další týden a Escottova hudba bude ve mě znít další měsíc. (22.10.2012)

Emocionálně naprosto komplexní masterpiece, který tu za poslední dobu (a specielně v rámci žánru) nebyl ani zdaleka. McQueen se podobně jako Woody Allen točí kolem vztahových problémů společnosti, ale naprosto diferentní formou. Je šokující, je perverzní, je minimalistický a intenzivní. Herecky bez chyby, obrazově je New York vyšťaven na maximum, hudebně brilantní. Velkolepý hudební motiv do takto minimalisticky laděného filmu - a přece to funguje. Těžko by se dalo něco vylepšovat. Snímek, který v sociální rovině definuje 21. století. Work of art. (07.06.2013)

Zajímavý film se skvělým Fassbenderem v hlavní roli. Snímek je poměrně komorní, představuje jakousi sondu do psychiky profesně úspěšného mladého muže, jehož život se pohybuje v koloběhu práce-sex (sexuální potřeba)-práce. Do toho se na scéně objevuje jeho sestra, která řeší osobní problémy. V této chvíli se snímek stává poměrně předvídatelným, avšak veškeré dílčí scény, které směřují k závěru filmu, jsou poměrně poutavé. Na 5* to u mě není, ale opravdu zajímavý počin se skrývá pod názvem Shame. (26.06.2014)

Skvelý Fassy, možno ešte lepšia Carey, dva úchvatné dialógy natočené na jeden záber a halda "artových" klišé (najmä tie stratené, s realitou nekompatibilné postavy so sebadeštrukčnými a potlačenými gay sklonmi - zííííííííív!). Samozrejme sa dá argumentovať, že tá celková prázdnota je hlavnou ideou, ale... (18.04.2012)

Stud určitě není film pro každého. Stejně jako v Hladu se zde setkáme s táhlými záběry, kdy se jen nabízí údiv nad tím, jak si herci dokázali zapamatovat tak dlouhé repliky. Zároveň ale takové záběry mírně unavují a zpomalují tempo celého snímku. Kdo se však přes to dokáže přenést a nebo se zaměří hlavně na herecké výkony a podprahové sdělení o zoufalství jednoho člověka (nebo snad celé generace?), užije si čiré umění. (30.05.2012)