Stud

(1001) Jsem velmi překvapena tím, že se mi nepodařilo dohledat seriozní recenzi poukazující na nedostatky tohoto filmu. Nepatřím k lidem, kteří odsoudí film na základě toho, že je nedějový nebo pomalý, ale věřím tomu, že tento film má v sobě někdy i dost zásadní chyby, hlavně co se týče scenáristické stránky. Není to taková paráda, jak by z přemíry pozitivních ohlasů mohlo vypadat. A je mnohem víc mainstreamový, než by se podle všech artových přívlastků na něj navěšených zdálo. DÁLE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Co, alespoň pro mě, částečně znehodnocuje režisérovu přesvědčivost a suverénnost, je způsob, jakým mixuje civilnost s vykonstruovaností, scenáristické náhody s tím, co bych označila za až scenáristická klišé. Brandon je tichý introvert, a aby to vyniklo, tak je vedle něj postaven jeho šéf (tedy někdo minimálně na poli kariéry lepší a úspěšnější než on), který se před ženami chová jako patnáctiletý puberťák, který zoufale potřebuje sbalit nějakou roštěnku, nedělá mu problém vyspat se s ženou, kterou poprvé potkal před dvěma hodinami, ale nad pornem si myje ruce a prohlašuje ho za odpornost nejvyššího kalibru? Brandonova sestra je drsňačka, která skrývá citlivou duši, takže ke každému slovu přidává přívlastek „fucking“, po večer pláče svému příteli do telefonu, že jí je bez něj fyzicky špatně, a potom se vyspí s prvním mužem, který jí řekne, že je pěkná? Jak toto zapadá do jejího závěrečného prohlášení, že oni přece „nejsou špatní lidé“? Nehoda v metru předznamenává, že se jí asi něco stalo, protože na začátku filmu jsme ji viděli stát blízko kolejí? Brandon věří, že skutky se počítají, ne slova, tak proto ho nejspíš vidíme, jak pomáhá staré paní ze dveří s kočárkem. Cestou na rande spatří v rozsvíceném okně souložící pár a jeho odhodlání jít po „správné cestě“ může vzít za své. A v katarzi klesá na kolena v upršeném přístavu zahaleném do mlhy? Závěrečné opětovné setkání s neznámou ženou v metru (která čekala, až si Brandon projde všemi peripetiemi, aby mu mohla ukázat možná osudné pokušení) je třešničkou na tom všem. Nejsem schopna rozlišit, co z toho byl záměr a jestli to, co mi na filmu vadilo, byly opravdové chyby, můžu jenom říct, pro mě byl myšlenkový a formální koncept mnohem zajímavější než to, čím byl nakonec naplněn. (29.06.2012)

Magické. Srdci však odtažité jako náhodný sex bez citů. Formálně dost konvenční a takové.. místy až obyčejné drama - atmosférou podobný Drive byl odvážnější. (Na mysli mám hlavně kameru a estetické hrátky se světlem). Trailer nastavil laťku až nebezpečně vysoko. Očekáváním se však vyhnout nelze./// Dlouhé detaily na rozrušené/vzrušené obličeje postav ještě automaticky nevytváří napětí, tíživost atp. Sdělení Studu je až příliš přímočaré, přitom se snaží tvářit sofistikovaně a tajemně./// Fassbenderovo ztvárnění cynika, jež má problémy s intimitou a běžnou komunikací a stal se otrokem sexu, je famózní. Scény v metru doprovázené perfektním OSTem Harryho Escotta jsou mistrovské - trojice "touha, pohled, stud" berou dech. Několik Bachových preludií, které ve filmu zazní, už se však stávají trochu klišé. Nicméně chlad a citovou vyprázdněnost Bach zkrátka podtrhuje skvěle a zároveň je z něj totiž cítit i vášeň a hluboký cit, jež hlavní postava postrádá. S rozmyslem jsou vybrány i písničky od různých interpretů, které film výborně oživují. /// McQueen má film režisérsky pevně v rukách a ví, co chce./// Rozhodně to není film pro mládež, byť jsem tedy čekala ještě ostřejší scény po povyku v USA. Sex je zde zobrazen jako jakási robotická činnost, která má otupit smysly a poskytnout chvilkové útočiště sebedestruktivnímu jedinci, nikoliv diváka dráždit, případně v něm vyvolat stud. P. S. Clooney na Zlatých glóbech říkal pravdu :p. [Kino] (07.02.2012)

Skvěle. Jen doufám, že sám Steve McQueen příběh nevnímá jako "mrazivou analýzu vyprázdněnosti současné produktivní generace," jako sugeruje oficiální text distributora. Tak velkohubé nároky Studu moc nesluší. Brandon, zahraný výborným Fassbenderem, má problém se sexualitou, ale rozhodně za ním není citová vyprázdněnost. Stejně tak Brandon není ani mýtickým tělem reprezentujícím žádnou "generaci," ale unikátní postavou. ___ Mrzí mě, že poslední záběr zůstal nedořečený. Přišlo mi to trochu pohodlné. (31.07.2016)

Jak se probudit z noční můry, kterou je váš bdělý život, pokud žijete/přežíváte ve městě, co nikdy nespí? Michael Bay jednou prohlásil, že nepřišel léčit rakovinu, ale bavit lidi, zato Bullitův jmenovec musel evidentně učinit prohlášení, že on ksakru nepřišel lidi bavit a přičiňuje se o to, aby nám po zhlédnutí jeho filmů začala rakovina připadat jako docela fajn nápad. A jak napsal Jiří Pavlovský v doslovu k jisté knize, John Donne měl pravdu. Nikdo není ostrov - z ostrova na ostrov se dá doplavat. Jsme planety, z nichž každá ve své vlastní galaxii donekonečna opisuje svou vlastní bludnou osu a pokud se přiblíží k jiné, bude z toho pravděpodobněji než cokoli jiného katastrofální srážka vesmírných parametrů. Obrazná i doslovná obnaženost hlavního hrdiny je v té obrazné části příjemná jako obnaženost zubního krčku v kontaktu s citrónem, ale masochista ve mně si to potěšení rád dopřeje opakovaně. A jakkoli jsou mi ceny a neceny po většinu času lhostejné, tak můj slovník při zjištění, že Fassbender za žádný svůj loňský film nenafassoval jedinou možnost získat plešouna, by přiměl k začervenání i Debru fuckin' Morgan. Jedinou publikovatelnou výhradu, která mě napadá, tu už napsala KevSpa, takže dvojmo: páni akademici, SHAME on you! (21.02.2012)

Pokud jde o tenhle film, v první řadě se u něj musím vypořádat se záměnou jmen, která se mi k němu váže. Jednak si pořád nemůžu zvyknout na to, že není Steve McQueen jako Steve McQueen, a že tenhle film vážně nenatočil ten borec ze Skleněného pekla a Motýlka, protože ten byl tou dobou už 31 let po smrti (pořád je pro mě strašnej nezvyk, že tenhle Steve McQueen je zavalitý obrýlený černoch, který s tím starším nemá nic společného). Za druhé mám podobný "problém" s Fassbenderem, jehož jméno mám pro změnu pořád tendenci číst jako Fassbinder, a tedy dávat si ho do souvislosti s mým velkým filmovým oblíbencem - německým režisérem Rainerem Wernerem Fassbinderem, který je též dávno po smrti - tenhle "nový" Fassbender se prostě znenadání kde se vzal tu se vzal, a najednou mám pocit, že hraje ve všem a že to jsou vždy naprosto perfektní fimy. Stud nejinak - pár věcí mě tam sice sralo (nesmyslně dlouhá scéna se zpěvem Carey Mulligan, relativně otevřený a divný závěr, který mi moc jako závěr nepřišel, všechny ty zbytečné záběry Fassbenderova zadku & ocasu, apod.), ale jako celek mě to hodně bavilo a pěkně se na to koukalo (a to hlavně zásluhou delikátní kamery a vynikajícího výběru lokací), rovněž hudební doprovod jsem shledal velmi příjemným. Ve výsledku mám nakonec sice pocit, že umělecká výpověď tohoto filmu zdaleka není tak silná, jak mu někteří přisuzují (proč nenapsat na rovinu, že tenhle film vynáší podle mě do nebes hlavně holky, kterým se prostě líbí Fassbender), a že je to možná mnohem prázdnější film, než by se mohlo na první dojem zdát, ale 4 hvězdy mu za sebe asi dát můžu (5 v žádném případě, na to mám o kvalitách tohoto filmu až příliš mnoho pochybností, nemluvě o mé averzi k přemíře sexuální explicitnosti v současných filmech). (20.09.2015)