Obsahy(1)
Je Silvestr roku 1997. Divadlo slaví 30 let Divadla Járy Cimrmana, nejdříve pouze slavnostním pochodem všech Cimrmanových postav. Po té je však divadlu nabídnuto hrát v Národním divadle. Na Silvestra přichází divadlo do Národního divadla a prohlíží si divadlo a připravují scénu. Odpoledne a večer se pak hraje představení „Záskok“. Nejdříve můžeme sledovat seminář a různé rozhovory a členy Divadla Járy Cimrmana procházející se po divadle. Poté následuje sestřih odpoledního a večerního představení „Záskoku“ a můžeme tedy sledovat sestřih obou obsazení. Odpolední verze je verze s Ladislavem Smoljakem jako Vavrochem a večerní verze se Zdeňkem Svěrákem jako Vavrochem. (mnaucz)
(více)Recenze (13)
„Vaši Naši furianti mi můžou být ukradení!“ Milý Láďo! Musím ti do hrobu zvěstovat, že i přes tvé zákeřné intriky, se divadelní kus Záskok, z pera pana Jaroslava Cimrmana, dostal na naši první scénu. A já jsem vděčný, že jsem ho mohl sledovat najednou v obou alternacích. Sice přitom byl občas nějaký kus textu nahrazen pobíháním ansámblu v útrobách divadla, ale tomuto historickému okamžiku rozhodně nemohu dát méně, než plné nebe hvězd. ()
Asi mojí nejoblíbenější Cimrmani. Protože záskok je prostě skvost!. Je vidět, že tato hra je přesně ušitá na míru mistru Svěrákovi, který se v Záskoku neuvěřitelně vyžívá. Nepamatuju si, v jaké jiné humorné dílo by toho ve mě zanechalo tolik. Kolikrát za den si vzpomenu na některou z scén a znovu a znovu se bavím :). ()
Občas mi vadila menší kvalita zvuku. Takže různé ruchy z hlediště trochu kazily srozumitelnost. Ale to bylo jen v pár úsecích na začátku a navíc tohle je taková klasika, že se takováhle drobnost dá celkem v pohodě odpustit. Navíc znalce Cimrmanova díla, který jej zná jen z DVDček a CDček určitě nadchne, že může okusit, jak alespoň některé části hry vypadají v jiném obsazení, než které je z těchto nosičů jemu notoricky známé. Chvíli trvalo, než jsem si zvykl přeskakování mezi různými obsazeními, ale nakonec jsem stejně slzel smíchy, jako snad u všech Cimrmanových her. ()
70% Zákulisí příliš zajímavé nejsou (ostatně v těch pár záběrech se toho asi moc ukázat nedalo), putování S+S po Národním a jejich dumání kam postavit autobustu je otravné, ale přeblikávání mezi dvěma alternacemi už stojí za to... sice to není poměr 1:1, ale ani mi to moc nevadilo, protože Práchenský mi přišel zajímavější ve Svěrákově podání... ()
No tohle je vlastne komplet hra a tim komplet myslim i vse okolo. Zacatek je spis dokumentarni, particka prijizdi do Narodniho, pripravuje se na hru, rozhlizi se. Pak dojde na seminar, kterej ale pusobi osekanym dojmem. No a nasledne samotna hra. Jen mi trochu vadil blbnouci zvuk. Taky je to zajimave tim, ze jak seminar, tak hra, plynule prechazi mezi dvojim obsazenim, takze takove 2 v 1. Ale nemuzu si pomoct, nejak uz to neni takovej kalibr, jako kdyz jsem videl ciste hru. Ale i tak do da 5*. ()
Zajímavosti (5)
- Ladislav Smoljak se bál vybírat obsazení, protože počítal s jedním představením a nedokázal vybrat „lepší“ obsazení. Nakonec bylo Divadlu Járy Cimrmana umožněno hrát odpoledne a večer. (mnaucz)
- Když si členové DJC prochází kabiny, můžeme slyšet, jak Petr Brukner říká: „Vondruška... ten se tady jedinej vyzná.“ Pavel Vondruška totiž dlouho působil jako dirigent v Národním divadle. (mnaucz)
- Pří prohlídce půdy Národního divadla řekne Zdeněk Svěrák: „Tady by se to věšelo,“ což je narážka na komedii Kulový blesk (1978), kterou spolu s Ladislavem Smoljakem napsal. (mnaucz)
Reklama