Život v jednom dni

Přicházel jsem s výrazným skepticismem, ale odcházel jsem spokojen. Nejsem všeobecně fanoušek různých Bara-qatsi filmů (a bohužel můj zdejší oblíbený Harry Gregson-Williams není můj ještě oblíbenější Philip Glass), ale tohle v průběhu času fungovalo a koukalo se na pěkné záběry hezky. Nic víc, nic míň. Otázku "života, vesmíru a vůbec..." nechal dokument otevřenou, ale jsem zvědavý kolik nápadů nebohým youtube obětem Kevin Macdonald ukradne ve svém příštím snímku. 55 % (24.01.2012)

Tak nějak podvědomě jsem věděla, že to asi nebude nic pro mě. Zvědavost ale vyhrála. Nikdy jsem nechápala jak může někdo sedět a hodiny si pouštět amatérská videa. Asi proto mě neoslovil ani tenhle experiment. Věřím, že na tom bylo hodně práce a nebylo lehké to takhle sestříhat. Přesto tenhle projekt nevnímám jako film..a už vůbec ne jako film, který by měl jít do kina. (26.08.2011)

Nápad to byl vskutku originální, ale už předem muselo být jasné, jak se to celé (zcela zákonitě) rozpadne na maličké střípky, které vlastně nemají vůbec žádnou výpovědní hodnotu. A tak nakonec divák sleduje celou sbírku klišé (těhotná ženská, chlap omdlí u porodu, dětská práce, nedostatek vody, plýtvání vodou, umírání...) odehrávající se po celém světě. Ještě že byla ta Love Parade, protože jinak je to jedna velká nuda, které chybí nějaký spojovací prvek - pokud nepočítáme ždímání emoci (Američanka a její manžel, který je na misi v Afganistánu, lidé žijící v mizerných podmínkách, umírající...). Dobrá a chytlavá je snad jen melodie a pak se mi líbila ta holka, co mluvila o tom, že miluje jedno slovo (který si samozřejmě nepamatuju, ale jde o nějaký mrtvý jazyk, tak mě to snad omlouvá), protože znamená ten moment, kdy by dva chtěli začít komunikovat, ale ani jeden nenajde odvahu k prvnímu kroku. Ach. Pokud jde o můj 24. červenec 2010, tak jsem sice nic nenatočila, ale docela dobře si ho pamatuju, protože jsem dostala k svátku žlutý růže. Ano, ženy si přesně pamatují, kdy jakou kytku dostaly, protože nikdy nedostávaj tolik, kolik by dostávat mohly. Teď vlastně trochu lituju, že jsem nevzala do ruky kameru - mohla z toho být další dojemná scénka do tohohle slepence... (12.11.2011)

Ano, to bude dlouhý den, stejně jako všechny ostatní. Každé ráno vždy září radostí. Fofrem do sprchy. Začínáme nový den. Je zapotřebí pracovat, všechno stihnout, jo-jo, se všemi se setkat, všechno změnit. Chci ověřit své síly. Chci zdolat nejvyšší horu, vyšplhat na vrchol beze zbytečných slov. Chci ověřit své síly. Víte, kolik sil je zapotřebí, abychom nebyli jako všichni? Bůh by nás nestvořil, aby pak na nás zapomněl. ___ Jeden den života vševidoucím okem Boha a ten Bůh je YouTube a ten život je obyčejný. A co jiného se očekávalo? Zásadní události? Ty tam nejsou? Nejsou snad? Vždy se něco děje. Nikdy se neděje nic. Hádám, že Malickův Strom života bude úplně stejný, akorát profesionálně natočený a doplněný o obyčejné dinosaury. A dost možná bude nakonec i horší a omezenější než tento youtubovský kolektivní pohled. Myslím, že ta obyčejnost je daná tím, že tyto filmy koncipují režiséři v pokročilém věku, kteří se již na život holt koukají okoukaně. (08.07.2011)

Rozhodně zajímavý nápad a originální realizace. V konečném důsledku příjemná sonda do života stovek lidí po celém světě, která s nadhledem ukazuje nejen kulturní rozmanitost ale i rozdílnost našich životů. Místy sice trochu mimo, ale vzhledem k faktu, že obsah je tvořen videopříspěvky uživatelů, tento fakt pominu. (05.11.2011)