Osamělost prvočísel

Premisa filmu láká na poetický snímek postavený na matematicko-filozofickém přesahu, ale výsledek je agresivní patvar, který nedrží pohromadě. Onen filozofický motiv filmu - prvočísla jsou čísla beze zbytku dělitelná jen jedničkou nebo sebou samými.. - zde zaznívá v ten nejnevhodnější okamžik a ve výsledku je přehlušen podivně naroubovaným songem. Skoro by se dalo napsat, že se jedná o další ukázku toho, že Bůh je krutý a my jsme jen loutky v jeho rukách bojující o vlastní přežití. Několik příběhových rovin se v konečném účtování sjednocuje v závěrečný akt, kdy dochází k úplné sublimaci veškerých dobrých úmyslů. Jediné, co funguje na výbornou je hudba figurující zde coby katalyzátor způsobující dávivý reflex. (04.07.2011)

Po veľmi dobrej knižnej predlohe, som mal aj celkom vysoké očakávania. Síce sa niekedy filmu dobre darí vyhýbať skratkovitosti, respektíve robiť efektívne skratky (napr. tým, že dve výraznejšie scény v knihe, vo filme spojíme do jednej), aj tak pôsobí len ako slabý odvar s plochými postavami. Pokojne sa mohla zdvihnúť stopáž o 20-30 minút, a povenovať sa trochu záverečnému aktu, Mattiovmu štúdiu a práci v zahraničí, Alici a jej manželstvu, ukázať trochu svet Mattiovou matematicko-fyzikálnou optikou. Namiesto toho tu máme nechronologické radenie scén, ktoré mi aj do určitej mieri celkom sedí, aspoň si tak pripravuje pôdu na odhalenie toho, čoho sa v knihe dočkáme už na prvých stranách. Alice nie je dobrá fotografka na svadby... minimálne ta filmová nie. 60% (03.02.2018)

Každá ze 3 časových linií je prvočíslem, mezi nimiž se objevuje vždy nějaké jiné číslo, tudíž není možné, aby se tato prvočísla spojila. A tak to taky bylo. V příběhu se člověk neztratí, zato v obrovsky přehnaně dlouhé stopáži a nudných a prázdných pohledů ano. Námět se mi líbí, ale zpracování má dost mouchy. (08.07.2011)

Tenhle film je jako když se vám rozbije zrcadlo, vy se ho snažíte složit a neustále se vám některé dílky překrývají a jinde zase zůstává díra./ O knize jsem slyšela a vím určitě, že po shlédnutí filmu si ji budu chtít přečíst, minimálně proto, abych pochopila to, co mi zůstalo nesmyslným střídáním časových rovin utajeno, např. konec:-). Posuny v ději mi ve filmech obyčejně nevadí, ale tady se příliš nepovedly, chybí jim gradace a často i srozumitelnost. Určitá nesrozumitelnost je ostatně vlastní celému filmu, přesto v sobě má něco, co působí na city.... (26.03.2016)

Film plný bolesti, který sám nebolí. Nechronologické řazení události (oproti předloze) by mělo opodstatnění, kdyby promyšlené dávkování informací gradovalo zásadním odhalením. Neorganizovaná struktura ale dramatu nijak nepomáhá, spíše mu škodí, neboť neustálé prokládání jedné scény jinou znemožňuje, aby alespoň jedna z nich „dozněla“. Klíčovým okamžikům (nehoda, zmizení) chybí drásavost a naléhavost, pročež film působí stejně bezživotně jako Alice a Mattia. Utrpení hrdinů je bez vysvětlení hlubších příčin povrchní. Neštěstí inscenované pro neštěstí samo. Dramatická nefunkčnost a psychologická nevěrohodnost odrazují pozastavovat se nad drobnostmi typu Alicina proměnlivého účesu, lhostejnosti Mattiových rodičů k synovým rozřezaným rukám nebo skutečnosti, že Mattia a jeho mentálně zaostalá sestra navštěvují tutéž školu, dokonce chodí do téže třídy. Většinou uvedených nedostatků trpí také kniha, od níž se Costanzo snaží kromě nešťastně zvolené formy vyprávění nepříliš úspěšné odstřihnout syrovým vizuálem (odlišným pro jednotlivá období) a použitím nepatřičně popíkové hudby coby pojiva náladově i časově vzdálených scén. 45% Zajímavé komentáře: Kmotr, ZkuKol (21.10.2011)