Úkryt

Vstříc podmanivým hlubinám šílenství skrze hřmění v Ohiu… Stěží říct, na co pět chválu dříve a více. Zda na nebývale skvostně gradovanou hmatatelnou podprahovou tenzi, Shannonův výkon v roli poctivého rodinně založeného dříče, který si uvědomuje, že takřka jistě propadá schizofrenii, ale „co když přeci jen ne“. Výsledkem je nejznepokojivější, nejreálnější a v neposlední řadě i zdaleka nejlepší filmová verze biblického příběhu o Noem. Mám snad jedinou titěrnou výtku; a to sice k samotnému závěru. Jde o typ snímku, který může skončit jen dvěma konci. A Nichols šel cestou toho filmově vděčnějšího a stylovějšího. Nemohu se však zbavit pocitu, že ten druhý možný by se pod kůži zadřel ještě o poznání více a k tomu by byl i interpretačně bohatší. (12.12.2016)

Možná nepochopitelně, ale o to víc jasně a zřetelně jsem si vzpomněl na scénu na verandě z jednoho filmu, kde po setmění do mřížky elektrického lapače hmyzu nalétávají mouchy a jsou na ní uškvařeny. A po každém suchém zapraskání elektrického výboje jsem ucítil svěží ostrou vůni ozónu, provázenou ale i nepříjemným zápachem pálících se křídel. Navíc - navzdory občasnému zaburácení hromu - Take Shelter byl tak neuvěřitelně tichý film, že mě téměř ohlušil... Posledních pár záběrů mi nesedělo, ale jsem za ně rád, neboť daly spoustě lidí možnost jiného náhledu na blížící se bouři a soucitně jim pootevřely dveře k úniku z Curtisovy hlavy. A ze stejného důvodu jsem rád, jestli opravdu ve filmu nebyly ty příznaky propukající nemoci popsány lékařsky erudovaně, ale jen volně, dle fantazie autorů. Zaplaťpánbůh za tu šanci si něco nalhat a tak se z tohoto (jako trosky zříceného krytu těžkého) příběhu alespoň trochu vzpamatovat. (15.04.2013)

Upřímně radím nečíst komentáře dřív, než si Take Shelter zažijete na vlastní kůži, a to doslova, protože přesně tam se vám bude od začátku zadírat, aby mohl prostoupit až do míst, kam před světem i sebou samými schováváte všechny svoje obavy, nejistoty i fóbie, díky nimž budete chápat důvody, pro které se Curtis odsoudil k osamocenému boji proti nepříteli, který ho mohl dovést až k doživotní separaci a přitom navzdory nejistotě v duši, nepřízni osudu a posměchu okolí neústupně chránit svoji rodinu. Silný příběh z řady těch, o kterých si myslíte, že se už netočí, s nevídaně civilními výkony Jessicy Chastain a Michaela Shannona a soundtrackem děsivým jak předzvěst duševní choroby. (01.04.2012)

Tohle mě dostalo. Hra s divákem na pomezí paniky, paranoie, plíživosti a flagelantství. Motiv nejistoty budovaný nespolehlivým vypravěčem a vrstevnatými náznaky, takže člověk vězí kdesi mezi čtením filmu jako sociálně-rodinného dramatu o propukající schizofrenii a mrazivého apokalyptického podobenství o rozkládajícím se světě. Obě roviny se skvěle propojují a závěr (jakkoli na hraně) díky tomu vyznívá patřičně mysticky. Nichols elegantně, bez křeče a s lehkostí natočil něco, o co se roky takový M. Night Shyamalan jen pateticky pokouší. Film o předtuše, strachu, zranitelnosti a konci civilizace, hladké ztvárnění mnoha katastrofických vizí a pocitů blízkého zániku světa, jak ho známe. Náramná záležitost jak v žánru thrilleru, tak v žánru psychologického dramatu. (26.06.2012)

KAŽDÉ JEDNO SLOVO, NA KTERÉ BYSTE MOHLI V SOUVISLOSTI SE SNÍMKEM NARAZIT, SE DÁ POVAŽOVAT ZA SPOILER. Michael Shannon vidí bouře - a to je asi tak všechno, co potřebujete vědět. Drama, horor, nebo něco úplně jiného? Jako nikde jinde se právě tady vyplatí naprostá nevědomost/ignorace veškerých informací, komentářů, nebo recenzí o filmu: prostě se teď hned seberte, utíkejte do obchodu a, SEŽEŇTE SI TO!! (26.02.2012)