Top Gun: Maverick

Je to krásne. Nostalgická spomienka na kinematografiu, kvôli ktorej sme začali milovať filmy. Letecké scény úplne mega (aj keď tie z Pearl Harbor sú pre mňa stále tesne neprekonané), príbeh poctivo odrozprávaný a hlavne Cruise je úžasný. Najmä vďaka nemu to funguje po emotívnej stránke rovnako ako po adrenalínovej. Omladina sa snaží, no od začiatku je jasné, kto je tu najväčší šéf.  Je to určite lepší film ako jednička. Na druhej strane to rozhodne nebude taký kult. Tá roztomilá 80´s priblblosť (kvôli ktorej originál milujem) sa proste okopírovať nedá a Kosinski rozhodne nie je Scott (aj keď ten by mal z tohto fimu ohromnú radosť). Dokonalá definícia staromódneho blockbusteru a ukážka dôležitosti kín. Doma na akejkoľvek telke to nebude tak odzbrojujúce. A áno, asi 3x som plakal :) 9/10 (28.05.2022)

Nostalgie jako prase pohoněná lidskou touhou bořit limity. Cruise oživuje zápal pro věc a vyráží do boje za lidi v odvěké válce mezi člověkem a strojem, který ho má nahradit. Testem je Mission Impossible = (asi) Sovětům zrušit nedobytnou a dobře stíněnou základnu na vývoj nukleárních hlavic. Celkem aktuální... nostalgické a přesto aktuální. Herci výborní. Teller s Powellem především. Stejné namachrované paka jako minule se učí táhnout za jeden provaz a překonat své limity a Maverick jako šéf co je to má naučit. Přímočarý a jednoduchý příběh je skvěle podaný a rozkošatěný přesně v těch správných místech, kdy hlavní hrdina hledá své místo ve světě. Pasáže s Kilmerem jsou parádní a Jennifer Connelly je zase jednou úžasná. No a Tom Cruise to celé nese na bedrech se silou poslední právoplatné hvězdy v Hollywoodu. Vymírající druh. Akce je kapitolou samou o sobě. Blbnutí v Top Gunu je rozehřívání před závěrečným infernem, které smete nejen v IMAXu, ale i obyčejném kině. Luxusní manévrování v F-18 (a ještě jednom dalším ikonickém stroji) s napínavými leteckými bitkami, které diváka přikovají k sedačce. Svět byl na dvě hodiny v pořádku a zase jednou fungoval tak jak má a já si to dost užíval. Vaším nepřítelem je čas! (25.05.2022)

Už v "Mission: Impossible - Fallout" bylo několik sekvencí, kdy film překračoval hranici fikce a budoval vznešený pomníček nejen svému hrdinovi, ale také jeho představiteli. "Top Gun: Maverick" pak už komplet celý funguje souběžně na rovinách fikce, adorační reflexe a meta komentáře. Když tedy na repliku "The end is inevitable, Maverick. Your kind is headed for extinction." zazní odpověď “Maybe so, sir. But not today.”, neříká to za sebe jen titulní hrdina či Tom Cruise coby poslední plnokrevná hollywoodská hvězda, ale také osmdesátkový model blockbusteru. Všechny kontrolky tu blikají, že tenhle starý/starosvětský kolos by neměl přece vůči té rychlejší, vymakanější, odladěnější a nejnovějším hadrwarem i softwarem napěchované konkurenci jakkoli obstát. Neustále cítíme, že takhle už se to přece nedělá, že doba je někde jinde, že si všichni žádají něco sofitikovanějšího, pokročilejšího a současnějšího (skvělá JitkaCardova má ve svém komentáři naprostou pravdu). Ale tady se prostě stvrzuje, že nezáleží na mašině, ale na pilotovi. Jistě jsou tam cheesy camp a krypto-queer roviny, ale soudě podle uculování publika to nejsou vady, nýbrž součást slastného diváckého prožitku, kdy film na diváky jen nepomrkává, ale tím svým těžko odolatelným pohledem jim hledí přímo do očí. Také můžeme dokonce po vzoru Žižekovy analýzy hudby a koncertů Rammsteinů ve vztahu k nacismu říct, že nám druhý "Top Gun" dává pasivně zakusit scientologii (byť na rozdíl od Rammsteinů není vůbec karikaturní a rozhodně zrcadlenou ideologii nepodvrací). Toma Cruise lze za řadu věcí odsuzovat i nesnášet, ale na rozdíl od ostatních megalomanů současné doby mu nelze upřít, že v jeho oboru, tedy v rámci filmových spektáklů mu není rovno. Nikoli kvůli tomu, jak má napěchované kapsy či jak sdírá své podřízené, ale naopak že všechny dokáže strhnout pro svou perfekcionistickou vizi, kterou si sám tvrdě odmaká. "Top Gun: Maverick" nám hrdě předvádí svůj banální a dávno přežitý motor, který má patřit do starého železa, ale živoucí generátor úžasu za jeho kniplem nám před očima z té rachotiny vymáčkne takový výkon, jako nikdo před ním. ___ pozn. pod čarou: V hrstce melancholicko zasněných momentů i dějových motivů Cruisova óda na létání evokuje Mijazakiho pochopitelně poetičtější a mnohovrstevnatější pomník stíhacím esům "Porco Rosso". (26.05.2022)

"Při vší úctě, pane, nejsem učitel." Beze vší úcty, pane, já jsem nostalgik, takže pusťte Mavericka do kokpitu. Já chci totiž ohluchnout při burácení motorů, užívat si frajeřinek při výcviku i ostrý akce proti nepříteli. Tady musím vyzdvihnout fakt, že nepřítel není Rus, Íránec ani Severokorejec, ale pouze Nepřítel, čímž je vyloučeno, že by mu někdo fandil. Geniální. A samozřejmě poučný. Nyní už vím, že na motorce se jezdí zásadně bez helmy, americkej fotbal se dá hrát pouze se slunečníma brejlema na nose a že si US Army špatně hlídá stíhačky. Takže se jdu proletět, sestřelit z oblohy nějaký šmejdy a zase si podat přihlášku do letectva. Snad ty plochý nohy tentokrát přehlídnou. (14.07.2022)