V zemi krve a medu

Takže po Fiennesovi sa aj Angelinka pokúsila niečo zrežírovať. Ako by som to len. Na jednej strane nudný film jak svina, na tej druhej, celkom solídne vykreslenie boja etnických skupín, ľudských vzťahov a nečinnosti sveta. Film z človeka rýchlo vyšumí, nezanechá nejakú hlbokú stopu. U mna jednoznačne vyhráva  Coriolanus, už len za ten nápad, prevedenie a lepšie herecké obsadenie, od čoho sa odvíja aj celková atmosféra a hlavne herecký výkon. Nie zlý debut. Dúfam, že už to bude len lepšie. 2 z 5 (12.07.2012)

,,JSOU LIDI, CO NEMAJÍ NA VYBRANOU....“ /// Bosna a Hercegovina, 1992. Obyvatelstvo rozdělit na muže a zbytek. Muže voddělat a zbytek rozdělit na hezký a nepotřebný…. (jo, jo, chlapi to maj vždycky jednodušší). Novodobej koncentrák v režii Srbáčů. Žádnej muslim nebude šlapat po zemi nasáklý JEJICH krví. Ale svět to všechno vidí … (jasně, jako vždycky). Ajla a Danijel. Ona muslimka, on srbský velitel. Na pozadí jejich příběhu sledujeme výpověď o těch, kdo ve válce nejvíc trpí. Trpí proto, že jsou bezbranní. Lidsky zajímavá, hnusná a pravdivá první hodina. SRBOVÉ JSOU HNUSNÍ VŠICHNI! A taky Češi a Poláci… (cože? Jako i já?) Porušování snad všech lidských práv, Ženevský úmluvy, lidskosti. Válečná love story o nocích (i dnech) s nepřítelem plná genocidy (,,Proč jsi se nenarodila jako Srbka?“). Ano, druhá půlka je trochu i cestou do duše, ale nečekejte žádný romantický rozjímání. Náhodou na to, že Angelina ten film udělala vlastně celej sama (kurva, jak si zahrála ty chlapy?), tak to není vůbec špatný! Má to emoce, sex i krev a navíc, kdo nevěří, ať se zeptá v Srebrenici. 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že to Angelina Jolie myslí s UNHCR fakt vážně! 2.) Su tak trošičku sadista. 3.) Srbsko je nasáklý (i) mojí krví. 4.) Thx za titule ,,sonnyboy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (29.08.2012)

Na téma balkánského konfliktu (1992-95) vzniklo několik filmů a tento není optickým pohled nějak vyjímečný, avšak nabízí zajímavá témata, autenticitu a dobře vybudovanou tíživou atmosféru války. V In the Land of Blood and Honey je násilí denní rutinou v zemi, kde téměř odumřel cit člověka k člověku. Hnací sílou filmu je původní prostředí, jazykový dialekt a herci, kteří některé situace ve filmu sami prožili a v realitě stáli na různých stranách válečného konfliktu. Silnou atmosféru války se Angelině povedlo vybudovat díky zachycení kultury dané země, tradice a předsudků, které v autentickém prostředí nabývají na důležitosti. Film se točí kolem vztahů (ať jsou milenecké, mateřské, sourozenecké nebo jen přátelské), které ani vášeň před válkou nezachrání. Prostor patří především ženám (matkám, milenkám, sestrám), které uprostřed válečných hrůz transformují svou lásku na touhu vzít někomu život. Angelina ve svém režijním debutu neukazuje na jedné straně ty dobré a na druhé zlé, vykresluje pouze lidi, věřící, že dělají to nejlepší pro svůj národ a zemi. Jádro příběhu tvoří vztah Daniela a Ajly, kteří se snaží vytvořit vlastní svět v zemi plné násilí, ale pochybnosti je dostanou do pozice, kdy se snaží jeden druhého zabít. V jejich milostném vztahu oba projdou pod vlivem války změnou odrážející se na jejich osobnosti, kterou se však nepodařilo zachytit. Vnitřní pnutí postav, jejich pochybnosti, boj se zodpovědností a morálkou, která je silnější než emoce není zřejmá a tak se z ústředních postav nestane nic víc než jen prázdné postavy v prázném prostoru. (Berlinale 2012) (16.02.2012)

Pár rádoby brutálních scén nemění nic na faktu, že tenhle film je co do děje minimálně stejně plochý, jako hrudník Keiry Knightley. Neuvěřitelně pitomý scénář filmu s ještě pitomějšími dialogy umocňuje snad ještě pitomější angličtina s jakýmsi prapodivným ušitrhajícím přízvukem, díky kterému jde pak celý film definitivně do kytek, ze kterých se už nevyhrabe. Tohle je přesně ta záležitost, která měla být raději němým filmem a nebo se ještě lépe neměla točit vůbec. Celý děj je neuvěřitelně neuvěřitelný a Jolie se zjevně inspirovala učebnicí dějáku pro základní školy a onen odstavec z oné učebnice natáhla na dvě hodiny. Výsledkem je děj, kde se v 90% nic neděje a když už se něco děje, tak jen na minutu na dvě a bez rozsáhlejšího vyvětlování nebo jakékoli snahy problematiku přiblížit a děj někam výrazněji posunout, aby měl vůbec divák vůli to dotrpět do konce. Ona romance je pak zlo ve filmové podobě, které se při snaze o nějaký myšlenkový přesah stává lacinou červenou knihovnou pro strojenost a nepřirozenost dialogů, a kde hlavní hrdinové spolu spí opravdu jen z donucení režisérky. Já vim, já vim, je asi nutné docenit snahu přiblížit americkému publiku skrze její slavné jméno konflikt, o kterém většina Američanů asi nemá vůbec potuchy, že se udál, ovšem osobně bych více ocenila, kdyby k tomuhle projetu Jolie překecala někoho jiného, lepšího a zkušenějšího, kdo by jí při nejmenším napsal aspoň průměrný scénář, když už měla nutkání to sama natočit....takže vlastně kohokoli jiného, než je její osoba.Tohle se Angelině sakra nepovedlo a pro příště by se měla věnovat něčemu, co jí opravdu jde, takže kromě adopce a plození potomstva, třeba taky poslední dobou aktuálnímu ukázkovému vystavování jedné nohy. (02.03.2012)

režijný debut Angeliny Jolie mapuje vojnu v Bosne v rokoch 1992-1995...nikdy by som nepovedal že takto senzitívna téma sa dá natočiť bez emócií, bez akejkoľvek hĺbky a zmyslu...pripadalo mi to ako nejaká pozliepanina niekoľkých obrázkov do jedného nesúrodého celku...a výber hercov tiež nebol najšťastnejší ale oceňujem že sa aspoň zamerala na balkánskych hercov...all in all mohlo to dopadnúť aj horšie ale aj tak nie som vôbec spokojný (28.10.2012)