Nic nás nerozdělí

Z provedení katastrofy jsem odkopanej, je to ukázka, kolik dobrý filmař dokáže i bez armády kompjútrů jen prací s perspektivou a způsoby snímání. Pro mě zcela rovnocenná záležitost s potopením lodi v Pí a jeho život podmáznutá blátem a krví. Jinak - vždycky mě zajímá, zda je "skutečný příběh" jen alibi pro omluvení obvyklých schémat a klišé, nebo zda filmař dokáže z katastrofy vytáhnout něco víc než jen pár notoricky známých ponaučení o křehkosti člověka a síle lidství (poslední, kdo mě fakt uchvátil, byl Danny Boyle a jeho skalní amputace). Nic nás nerozdělí pro mě v klíčových momentech sklouzává do nepokryté exploatace, z níž jsem záhy ztratil veškerou diváckou rozkoš (někdy jsem váhal, zda je ta přepjatost ještě míněna vážně - zvracení řas a krve, které mimoděk vypadá jako scénka z béčkového hororu). Chci vidět něco víc než jen to, co znám z dokumentů a zpráv, byť je to oděné do mistrné formy. Ale řeči o hvězdách a melodramatické míjení jsou jako by z jiného moře než ta realistická vlna špíny, která mě na začátku proti mojí vůli tak brutálně strhla. Pro Bayonu mám vlastně spíš jen slova respektu, ale vážně by si měl dát pozor na to bezelstné podléhání očekáváním "žánru". A zkusit kopat hloub, protože tenhle film je vlastně jen "katastrofickou turistikou", kde všechno vyřeší harmonická láska... a dobré pojištění. (30.01.2013)

The Impossible je vážně nádherný film s naprosto autentickou mrazivou atmosférou a skvělými herci - myslím tím samozřejmě hlavní dvojici, ale i Toma Hollanda, který i taková herecká esa jako Watts nebo McGregora chvílemi zastínil. Těžko si lze nějakou takovou katastrofu představit, pokud jste to na vlastní kůži nezažili, ale to zoufalství na mě dýchalo skrz obrazovku, když se topili, tak jsem se topila i já v slzavém údolí a celkově to působilo opravdu realisticky. Nicméně je to také dobrá ukázka toho, že příroda je opravdu mocná a dává o sobě vědět.. (14.01.2013)

No konečně nějaká letošní "oscarovka", která má především srdce a je lidská. Byla jsem připravená na spoustu patosu a klišé, k mému velkému překvapení se však přesně tomuto režisér Juan Antonio Bayona do jisté míry dokázal vyhnout a vsadil spíše na realističtější a hlavně syrovější pojetí. Film, který nám opět připomíná, že na této planetě stále vládne příroda, je smutné, že podobné katastrofy lidstvo potřebuje, aby se alespoň občas dokázalo spojit, najednou nezáleží na barvě pleti, nebo národnosti, ale jde o to, že každý jsme živá bytost. Je jasné, že se na určitých místech musel poupravit scénář ku prospěchu filmu (scéna v nemocnici přece musela mít v sobě nějaké napětí), ale co na tom když mně tekly potoky slz, neměla jsem však pocit, že je někdo ze mě násilně ždíme. Režisér si zaslouží pochvalu za samotné zobrazení tsunami a vynoření Naomi je dokonalá ukázka znázornění okamžiku vítězství jednoho člověka. Celkově Naomi Watts je výborná a právě ona dost snímku přidala na jeho intenzitě. Není to dokonalý film, ale dojmout musí zákonitě každého. (09.01.2013)

Na katastrofické filmy se díky dřívějším odstrašujícím zkušenostem ze zásady nedívám a opovrhuju jimi, ale lákadla v podobě Naomi a Ewana mě nakonec přesvědčila. Do očí mě praštila (v pozitivním slova smyslu) překvapivě docela velká uvěřitelnost a syrovost. „Zásah“ byl opravdu skvěle natočen, hlavní hrdinové se po něm nechovali, jako kdyby prošli speciálním výcvikem, a bez pomoci ostatních by to prostě nedali (a Maria jako lékařka se zas nedokázala nějak výrazně zpacifikovat sama, jak to tak v žánrových filmech bývá). A přestože mi chvíli vadilo, že se děj dlouho zaobíral jenom jednou polovinou rodiny, postupně jsem to jenom kvitoval. Jistě, s postupující stopáží film začínal pomalu ale jistě sklouzávat k dojímání, avšak krom jednoho momentu (muž s telefonem) to tvůrci snímku docela ustáli a „slzavé údolí“ nastoupilo až v samotném závěru (a ani ona „náhoda“ diváka tolik neiritovala, protože jí předcházela překvapivě docela dost napínavá sekvence). Proto to budou ode mě nakonec slabší 4*, které jsou z mého pohledu vzhledem k žánru více než nadprůměrným hodnocením. (21.12.2013)

"V srdci věci nikdy nekončí." Říká se, že pokud nám něco pronikne hluboko do srdce a dostane se to až do jeho rudých sametových záhybů, pak to tam s námi zůstane po celý život. Může to být místo, osoba, nebo i tahle tragická událost. Zkrátka cokoliv. Všechno se to pak v těch tajných zákoutích propojí, zůstane to tam napořád a přizpůsobí se rytmu vašeho srdce. A já věřím tomu, že pro rodinu, která tuhle tragédii zažila, tyto věci v srdci nikdy neskončí i když by si to určitě velmi přáli. - Jestliže tohle byl pouze film, tak už si vůbec nedovedu představit realitu a myslím, že vlastně ani nechci. I tak mě to citově dost rozhodilo a slz v některých situacích nebylo zrovna málo. Po trikové a herecké stránce nemám jedinou připomínku, jen bych asi vyzdvihla naprosto přesvědčivý výkon neznámého, mladého Toma Hollanda v roli Lucase. Ke konci jsem cítila přece jen trochu větší tlak na naší citovou schránku, než bylo nutné, ale i tak to byl velmi silný zážitek. (17.01.2013)