Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1564 namaloval Pieter Brueghel jeden ze svých nejznámějších epických obrazů Nesení kříže. Ježíšův příběh je na něm přenesen do doby Brueghelova života, kdy jeho národ trpěl pod španělskou nadvládou. Obraz je zaplněn více než pěti sty lidmi, z nichž každý skrývá svůj neopakovatelný příběh. Snímek polského režiséra Lecha Majewského je strhujícím vizuálním pokusem nahlédnout do života postav, které se na obrazu objevují. Divák je přenesen do Brueghelova výtvarného světa, do doby pozdního středověku. Film popisuje proces tvorby mistrovského díla a umožňuje nahlédnout do hloubky jeho výpovědi, zachycuje utrpení Krista spolu s útrapami dalších, nevinných a neznámých lidí. Stává se tak neobvyklou meditací nejen nad uměleckým dílem, ale také nad náboženskými a filozofickými otázkami. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (51)

bohemia_regent 

všechny recenze uživatele

Po vizuální stránce je to úchvatný film, kde se exteriérové scény s pozadím stylizovaným do malířského rukopisu Pietera Brueghela st. dokonale pojí s hereckými scénami v popředí. Minimum dialogů a hlavně důsledně pomalé tempo mi připomnělo atmosféru filmů Miklóse Jancsóa, ovšem s rozdílem v délce záběrů a tím pádem i jejich počtu, protože slavný Maďar byl schopný poskládat celovečerák z patnácti záběrů. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2010. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Film je poctou jednomu obrazu a z toho je nutno vycházet při jeho hodnocení. Je totiž pojmut tak, jako byste stáli v galerii právě před tímto obrazem, nechali se vnést do jeho atmosféry, postav na obraze a v jakémsi snovém naladění se přenesli dovnitř tohoto obrazu a mohli se jím procházet a s těmi lidmi se vidět. Nutno uznat, že Lech Majewski se pokusil dokonale představit středověký život - od dětských her v domě přes každodenní trhy po nám dnes nepochopitelnou tehdejší krutost a popravy (znázorněné mimochodem hodně realisticky). Nejvíc si ale dal záležet na chodu středověkého mlýna, každý záběr zevnitř je fascinující. Ale i ten záběr zvenku, kdy se jako zastaví čas, se mi hodně líbil. A protože jsme ve snu, není problém s anachronismy typu ukřižování Ježíše v době 1 500 let po jeho původním ukřižování - jde přece o obraz. A řekl bych, že kromě Mela Gibsona jsem neviděl lépe natočenou scénu Ježíšova ukřižování, myšleno nejen realisticky podanou, ale tak atmosférickou, včetně pohledu Panny Marie na celou situaci. Potěšil mne zde i Michael York v roli vévody, nepotěšilo až moc okaté digitální provedení některých pozadí nebo postav. A samozřejmě - nečekejte zde nějaký příběh, jde o snovou procházku obrazem, takže v rámci objektivity nutno přiznat, že i ta krása obrazu chvílemi začíná nudit. ()

Reklama

Yardak 

všechny recenze uživatele

Velmi zajímavý projekt je film The Mill and the Cross. Rozpohybovat Brueghelův obraz "Nesení kříže (1564)" = opravdu netradiční nápad, a tak to je i s celkovým pojetím tohoto snímku. Sice zajímavé provedení a netradiční nápad, ale z mého pohledu film sráží velmi pomalé tempo, dále lehce nejistá snímková kompozice a zbytečně protažený závěr filmu. Tyto důvody mě odrazují od vyššího hodnocení. Uměleckému filmu tedy uděluji lepší 3 hvězdy...ale je pravda, že bych rád viděl podobným stylem natočené nějaké další dílo...např. "Stavění Babylonské věže (1563)". ()

SaNcHeZ_cz 

všechny recenze uživatele

Snímek i přes poněkud rozpačitější první půli, která slouží jako úvod příběhu za vznikem obrazu The Way to Calvary, nabízí v druhé půli naprosto strhující skvost, rozebírající jednotlivé prvky obrazu. Ještě nikdy nebyla obrazová analýza podaná takto efektně. Obrazově velmi vytříbená stránka film je obohacena epickou zvukovou kulisou, která více než skvěle dokresluje výslednou pohlcující atmosféru. Díky tomuto filmu si tak i nezúčastněný člověk uvědomí monumentálnost celého obrazu. ()

Dikaiarchos 

všechny recenze uživatele

Když už ke mně Brueghel - prostřednictvím Majewského a iVysílání a přes čtyři a půl století - natáhl ruku, z úcty k mistrovi jsem ji stisknul, a vzápětí ucítil, jak se zdvořilostní gesto taví v potěšení z bezmembránovitosti dvou tvůrčích světů (malířova a režisérova) – skoro jako v The Seventh Walk, samozřejmě v jiném výrazovém, ale stejně autorsky jednovaječném módu. Po ohledání místa uměleckého činu, dobročinu, nelze než konstatovat, že čin byl naplánován a realizován s plnokrevným záměrem stát se – v každém detailu a v celku - filmovým corpus delicti: tím, že si ve filmu lidé z úsvitu letopočtu podávají ruku s těmi z 16. století a ti i oni zase s námi, však žádnou epochu nevyjímejme, dokazuje umělecky, křehce, ale nezvratně nadčasovou – leč neumětelsky naplňovanou - pospolitost lidstva. Současně lidem všech ér diagnostikuje postižení poloslepotou vůči řečené pospolitosti a zaznamenává všudypřítomnou úzkost, úzkost vznikající nesením kříže, jejž si člověk stloukl sám, nebo, častěji, mu ho ochotně přispěchali sbít jiní. ()

Galerie (29)

Reklama

Reklama