Anorexia mentalis

Na televizní produkci to nebylo špatné, očekávala jsem to mnohem horší. Bavila mě babča (starka), který ale dávali všichni z rodiny dost zabrat, hlavně frackovitá vnučka, která byla fracek, ještě než začala mít problémy. Tenhle skromný snímek na svou dobu celkem slušně a výstižně ukazuje, jak anorexie může a často vzniká - z "nevinných" (v uvozovkách, protože jsou spíš hloupé a zbytečné, kdyby sí je rodiče/přátelé/rodina odpustili, žádnou újmu by neutrpěli, bohužel, lidé asi mají v sobě neustálou potřebu dění kolem nich komentovat...) poznámek, které někdo utrousí jen tak mimochodem. V naprosté nevědomosti, co to může spustit. Nicméně, zpět k filmu: Hilmerová je ve své roli celkem přesvědčivá, což na ten věk oceňuji. I ty vztahové záležitosti mezi mládeží jsou tam zobrazeny docela obratně a nekřečovitě. Tady je důkaz, že to jde, když se chce, a že mnohé pozdější filmy o problémech v dospívání, jsou oproti tomuto snímku přeceněné - zřejmě kvůli atraktivnějšímu obsazení, propagaci či čemu všemu. Škoda. (11.08.2016)

Iste, jednotlivec nie je dokonaly, ale paradoxne sa pohybuje (mal by sa) po ceste dokonalosti. Niekedy o tom viem, inokedy som zaslepeny. Neviem, ci to sposobila atmosfera „pochmurnych“ a zahrobnych sviatkov, ktore maju nevyslovitelny zdroj cerpania poznania a energie, ale trochu poobednajsieho nedeľného casu vyplnila STV 2 a jej snimok „Anorexia mentalis“. Tendencia autora zurivo prepinat prec z kanalu verejnopravnej dvojky zostala zablokovana. Na konci som si uznanlivo hovoril, ako bolo mozne takyto snimok natocit v 1991. Skladba, dej, vyborny hudobny doprovod, hlavna predstavitelka, vcelku „artova“ kamera robili dobry dojem. Dojem akychsi minulych atmosfer, rodinnych vztahov. Na urcite malom priestore ma prinutili odpovedat si nie na medicinske otazky, ale zalezitosti vsednych dní. Mam ale podozrenie, ze snimka by inak vyznela za inych okolnosti. Samota, poobednajsie sero, „dusicky“, rozvadenosť v rodine mali urcite patrný vplyv na podvedomie, to som si vedmý, hoci z atmosferou snimku nemali absolútne nic spoločné. Co uz, vysvetlovat nie je potreba, medicinske hladisko nezodpoviem, ide o tazku psychologicku problematiku bez casu a priestoru a odbornosti ju vysvetlovat. Pozrime si radsej tento nenapadny pribeh. (videné za záhadných okolností 31.10.2010, TV) (01.11.2010)

Tak už chápem, prečo Monika Hilmerová vyzerá aj pred päťdesiatkou tak mlado. Veď ona v sedemnástich vyzerala na trinásť! Pri hodnotení estetického zážitku ešte treba spomenúť, že Studenková vyzerala v čase natáčania naozaj fantasticky, až človek zaplače, keď sa dnes pozerá namiesto dôstojne starnúcej hviezdy na kilá plastu. Film nebol ničím prevratným, ale je dobré, že sa pripomenuli aj takéto problémy, kde je vám najväčším nepriateľom zrkadlo. Ja to vlastne ani neviem pochopiť, je to fakt že mentalis. (20.02.2022)

Domnievam sa, že tento televízny film dosiahol vysokú úroveň kvality vzhľadom na slovenský audioviziálny tvorivý marazmus v 90. rokoch. Občas iritujúci ale civilný výkon hlavnej predstaviteľky, miestami trápne dialógy, ale zato neuveriteľne priamočiari ťah na bránku a naozaj úprimná snaha o analýzu problému spôsobili, že si tento film cením. Je len škoda, že natočiť rodinný film o duševnej poruche si za socializmu nikto netrúfol. (08.01.2011)

Důležitá slovenská televizní inscenace z doby faktického úpadku slovenského filmu. A o to je to cennější zážitek. Anorexie mentalis patřila mezi mladistvými 90. let mezi nejvýraznější ohrožení na životě. Osvěta měla teprve přijít. A toto byl první krok. Skvěle zahrané mladičkou Hilmerovu, která dokázala sehrát vše od nadějné studentky až po naprostou trosku. Rodičovských rolí se velmi citlivě ujali Studenková a Dočolomanský. Jen mne trochu mrzí, že se dodnes nezměnil přístup ke způsobu komunikace s rodinou a jídelníček, kterým se měla nemocná opět vrátit do života byla tradiční nemocniční šlichta. Na reprízách by se nemělo šetřit ani na Slovensku, ani u nás. (09.08.2020)