Bůh masakru

Closer bol sfilmovaná divadelná hra, čiže prežuvaná do filmovej reči. Carnage nie je sfilmovaná divadelná hra, je to divadelná hra, nasnímaná a zostrihaná pre filmové plátno. Divadelní herci nemôžu spoliehať na mimiku v tvári (ktorú diváci z diaľky nevidia) a preto sú odsúdení k prehrávaniu – musia si pomáhať rečou tela a zvýšeným hlasom. Carnage predlohu neprežúva do filmovej reči, a na filmové plátno (v detailoch na tváre) staticky sníma divadelné herectvo. Preto mu niektorí diváci vyčítajú, že ide o zbytočný film. Pre mňa ale z dvoch dôvodov zbytočný nie je: 1. Keby ma aj na onu hru niekto dostal do divadla, sotva by bola k videniu s touto hereckou super-štvorkou. 2. Sledovať túto hereckú super-štvorku s vedomím, že by to Polanskimu s nadšením odohrala aj bez nároku honoráre, je mi diváckou cťou. (28.01.2012)

„Naštěstí mezi námi ještě existují slušní lidé.“ V podstatě brilantní konverzačka stejně jako velmi zdařilá satira, u které se divák zlomyslně baví na účet postav, i když je fakt, že směrem k závěru, kdy začne atmosféra pořádně houstnout, se už tolik nesměje. Publikum si může užívat úmyslné trapnosti, faktu, jak všem tečou nervy a postupně se po charakterové stránce obnažují, a to všechno za společnosti 4 hereckých osobností (z nichž za celou dobu trochu přehrává pouze Jodie Foster, a to ještě ve snesitelných mezích). Jistě, někdo se u podobných filmů může nudit, milovníci adrenalinu si na své zrovna nepřijdou, ale pro mě osobně je to téměř přesně můj šálek kávy. A velmi se mi také líbil závěr, tedy ten za běžících titulků. Zřejmě nadhodnocuju, ale slabších 5* si v mých očích Bůh masakru zasluhuje a na vždy perfektně načasované telefonáty s Waltrem budu rád vzpomínat. „Nechce být pohřbena vedle mého otce, ale chce spálit a být u svojí matky, která je tam tak sama. Dvě urny vedle sebe budou žvanit a roznášet drby.“ (30.08.2013)

Celkom zábavná konverzačka, ktorá potvrdzuje, že chytanie za slovíčka obvykle prináša viac problémov ako úžitku. Skvelé herecké obsadenie, z ktorého nad všetkých vyniká Waltz, to sa však dalo čakať :). Štyria herci tak v jednom byte vyvolali Boha masakru a roztočili z inak pokojnej inteligentnej konverzácie kolotoč hádok a absurdít. :) Zdalo sa mi to však predčasne ukončené, neurčité, chcelo to väčšiu trpezlivosť a ešte nejaký záverečný nápad. Inak spokojnosť. 70/100 (19.07.2014)

To, čeho jsem se bál nejvíc, totiž divadelní statičnost látky, se nakonec stává největším pozitivem, neboť Polanski s nemožností pohybu v prostoru pracuje po řemeslné stránce precizním způsobem, kdy člověk přesně ví, kdo kde je, kdo na koho reaguje a kdo se proč a jak tváří, jednoduše díky bezchybné práci s osami a přeostřovačkami, v nichž se mění klidně i tři velikosti záběrů. Winsletová a Waltz výrazně přehrávají Reillyho a Fosterovou, to ale může být otázka osobních priorit a postoje vůči názorům jednotlivých postav. Na každý pád fascinující věc a nádherná psychologická studie frašky... (27.07.2012)

"Áno, Walter?" Sklamanie. Pár vtipných momentov, pár veľmi dobrých dialógových výmien, pár tučných hereckých výstupov, ale celé to ide odnikiaľ nikam, všetky návraty do bytu sú nevierohodné, často sa tára bez zmyslu a skončí to presne v okamihu, keď to malo začať gradovať. Navyše celé akože vyvrcholenie je podľa mňa mizerne zostrihané, Jodie Foster hrá z úplne inej klapky. :) (15.02.2012)