Ďáblův dvojník

Z původem maorského režiséra Lee Tamahori (jehož zdaleka nejlepším filmem je právě strhující sondáž do upadajícího světa dnešních potomků Maorů Kdysi byli bojovníky) se stal nejen vlivem jeho umělecké cesty vedoucí přes Hollywood naprostý kosmopolita, není tedy tak úplně divu, že hledaje nějakou hlubší vrstvu umělecké výpovědi zakotvil v Evropě. A aby nevynechal Asii, natočil velmi sugestivní thriller o iráckém totalitním režimu Saddama Husseina, konkrétně pak o jeho nechvalně proslulém synovi Uday Husseinovi. Tamahoriho film je skutečně nemile naturalistický a chvílemi se nelze ubránit pocitu, že je natáčen účelově, jako svého druhu propagandistické obhájení spojenecké invaze, té trpké pachuti jsme se ale nakonec zbavil, neboť ji překryla ta neskutečná jízda. Uday Hussein byl totiž nanejvýš skutečný, stejně jako motiv dvojnictví a celá ta plejáda zvrhlostí vyplývajících z pocitu absolutní moci. I přes některé faktické nepřesnosti (Saddam třeba nechal svého syna arestovat za vraždu svého soukmenovce, což se ve filmu nezmíní, jeho působení ve funkci předsedy iráckého olympijského výboru a osobně prováděné mučení neúspěšných iráckých olympioniků je zase odbito jen VHS kazetou přehrávanou Latifovi...) je popis vládnutí Saddama a jeho rodiny sugestivně mrazivý. Mozaika vztahů členů diktátorova rodinného kruhu a jeho nejbližšího okolí (zvláště osobních strážců, tajné policie a lehkých žen) se soustřeďuje především na zvláštní (až osudovou) bipolaritu mezi Udayem a jeho dvojníkem, což je ústřední a (alespoň ve filmu) fatální vztah celého tak bizarního příběhu. Udayův pocit naprosto absolutní moci podpořený bezčasím nekonečné epochy (Saddam ovládal Írák více než 20 let) je i pro evropského diváka (zvláště toho východního) hořce známou zkušeností (podobný film by se dal natočit třeba v reáliích Sovětského Ruska 30. let, Rumunska 70. let a většiny východního bloku 50. let...) a má silně univerzální platnost (co třeba takový Muammar Kaddáfí, Kim Ir-sen a ostatní tyrani, že?), proto je celý snímek vlastně silné politikum (a jistě ne náhodou vznikl právě v koprodukci Holandska a Belgie). Co se týče formy, vyzdvihnout lze kameru, podařenou hudební složku a především mizanscénu, neboť ta byla skutečně grandiózní. Zcela mimořádný herecký výkon pak podal Angličan Dominic Cooper v dvojroli (!) Udaye Husseina i jeho dvojníka Latifa, jeho herecké rozštěpení do Jekylla a Hydea bylo elektrizující... (05.12.2011)

Buď dělat dvojníka jednomu z nejnenáviděnějších mužů v celém Iráku, nebo se dívat, jak mu ti nahoře popraví celou rodinu. Nabídka, která se nedá/nesmí odmítnout, látka, která jede na půl plynu, studie absolutní moci, která se nezastaví ani před nevinnými studentkami. Irácký prezident Saddám Husajn Abd al-Madžíd at-Tikrítí a jeho režim trochu jinak. A to z pohledu jeho nejstaršího syna Udaye, známého jako nejen sexuálního sadistu. Místy to celé vypadá jako propagandistická obhajoba spojenecké intervence, jindy jako snaha o psychologický profil narušeného magora v blyštivých barvách všech těch pohádkových paláců. Motiv dvojnictví je fajn, stejně jako dvojrole Londýňana Dominica Coopera. Snímek navíc nabízí univerzální platnost, takže se dá napasovat i na další „hodné strýce“. Tamahoriho (kosmopolita hadr) režisérská rehabilitace možná, v záplavě filmů však kousek, který překvapivě rychle vyšumí do ztracena!! (15.04.2013)

Jednoznačně letos první film, který bych viděl jako adepta na sošku. Díky výkonu Dominica Coopera, který hlavní dvojroli ztvárnil naprosto bravurně, tak i celkově svojí originalitou je tento snímek opravdovou lahůdkou. Původně jsem se bál, že půjde jen o politikaření, ovšem opak je pravdou. Životní příběh dvojníka syna Saddáma Husajna, je plný akce, napětí, chvílemi i dost suchého brutálního humoru. Rozhodně neunudí obsahem, ani svojí délkou. Tleskám (15.11.2011)

„Neříkávali ti, že vypadáš jako Uday Saddam Hussein? Neříkali to tak ve škole? Chci tebe, Latife. Chci, abys byl mým andělem. Chci, abys mi byl bratrem. Nic neříkej. Nech si 10 minut. Popřemýšlej o tom.“ - „Co se stane, když řeknu ne?“ - „Máš 10 minut.“ A některé nabídky se neodmítají. Třeba ty, které by měly za následek rozsudek smrti pro celou svou rodinu…Nejdřív mě rušila neautentická angličtina, ale postupně jsem si zvykl. A užíval si dvojroli Dominica Coopera, který se na své postavě mohl vyřádit. Už ta přeměna v „originál“ byla absurdně směšná až děsivá. A nakonec, vše je jen otázkou přijetí své role a osudu…anebo ne? Překvapivě zajímavý film, kterému dávám solidní 4*. „Budou si myslet, že jsi zemřel jako mučedník. Chápu, že je to těžké, ale takhle to Uday chce. Nic jiného nepřijme.“ - „Má rodina bude obcházet všechny nemocnice v Bagdádu.“ - „Až se budeš dnes večer modlit, až zhasneš světla a zavřeš oči, měl by sis říct tohle. Latif Yahia je mrtvý. Zemřel v Íránu. Kéž se nad ním Bůh smiluje. Nyní jsem Uday Saddam Hussein.“ (22.03.2024)

Hodně drsný příběh dvojníka Saddámova syna Udaje, který nechal částečně pohlédnout do rodinného soukromí bývalého iráckého diktátora. Nevím co vyzzdvihnout dřív, protože film působil komplexně a vyváženě, takže nejsilnější bude asi námět a netradiční prostředí husajnovského Iráku krátce před válkou v Kuvajtu. Bagdád musel být peklem na zemi v době, ve které Udaj Husajn řádil. 90% (15.04.2012)