Bludičky

Dokáže dětský domov připravit na život? 1) Výborně napsaný scénář Ivo Pelanta o tom, jak je těžké překročit vlastní stín, zobrazuje hrdiny sympatické ve svém úporném často neúspěšném hledání. Jsou jako lidé bez imunity (bez domova), kteří pak umírají (nezvládají) na obyčejné nachlazení (běžné sociální interakce). 2) Velmi televizní film zdobí přesvědčivé herecké výkony (zejména Filipa Cíla a Terezy Nvotové) i pro někoho možná trochu vlezlá hudba Jiřího Chlumeckého. 3) Takhle nějak si představuji tvorbu veřejnoprávní televize. (12.12.2010)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 8/10 Atmosféra 10/10 Prostředí 8/10/// +délka filmu, je moc dobře že děj filmu nescvrkli na jeden celovečerní snímek, v mnoha momentech velice dramatické, hodně mě zaujala Jana Pidrmanová (je vidět, že zvládne tak velkou roli), dobře zahrála i Tereza Nvotová a Pilip Cíl, další herci potěší (Stašová, Řezníček, Janěková), námět film, scénář a troufám si tvrdit i jeho kvalitní zpracování, hudba se mi zdála velice povědomá, Bludičky mají pořád o čem vyprávět -proto je škoda, že to není alespoň desetidílný seriál/// Téma které je tak závažné, že si určitě zaslouží filmové zpracování. Pokud je pak i dobře natočené, divák může být velice spokojen. Irena Pavlásková dokázala z tématu vytěžit maximum./// Celkem 86%/// (19.03.2011)

Po prvním dílu jsem chtěla tenhle film rozcupovat na milion kousků. Ta spousta nepřesností a nelogičností mě otravovala. Všemu Irena Pavlásková nasadila korunu, když vydávala kladenské nádraží za Hostivice. Toho si musel všimnout snad každý. Při druhém dílu jsem ji dala znovu šanci a svůj názor jsem otočila téměř o třistašedesát stupňů. Odprostila jsem se od všeho a sledovala pouze příběh tří sourozenců, kteří se snaží najít své místo v životě a narážají na spoustu překážek, se kterými se my "normální" (blbý výraz, já vím, jiný mě nenapadl) vyrovnáváme denně a řešíme je v podstatě levou zadní. Ale oni si po celý život ponesou jisté stigma. Irena Pavlásková ve svém nejnověším počinu poukazuje na obrovskou propast mezi světem dětských domovů a obyčejnou každodenní realitou "normálních lidí". (06.12.2010)

Na tohle me privedla chut videt Filipa Cila i v jine roli nez na tanecnim parketu a vyplatilo se. Filip je uzasny a celkove je to moc pekny pocin. Na matku alkoholicku, jejiho slizkeho amanta a sestru slapku se moc lehce nekoukalo, ale jinak je to film plny lasky a nadeje. Necekala bych, ze se v detskem domove k sobe muzou chovat tak hezky a mit tak silne vztahy. Ovsem neprijde mi moc realne, ze by mimo detsky domov narazili na tolik hodnych lidi (Simona Stasova je ucineny andel, Jan Zadrazil ma byt princ z pohadky, Stanislav Zindulka zas stedry dedecek apod.), ale aspon to neni tak depresivni, jak jsem cekala. Jana Pidrmanova rovnez prekvapila a jsem zvedava, jak si spolu s Filipem zahraji ve filmu Posledni z Aporveru :). (14.03.2012)

Na jedné straně zajímavý a potřebný počin, na straně druhé lacině vyhlížející ,,televizní" design (a že to jde i v českých podmínkách jinak, o tom přesvědčil novácký Okresní přebor), leckdy podivné herecké výkony a hlavně šíleně expresivní hudba, jež má za úkol dotvářet dramatičnost situace, k zobrazovaným scénám je ovšem její dramatičnost spíše nepřiměřená. Coby pokus o ,,reálnou" výpověď o světě klientů dětských domovů i ostatních poskytovatelů sociálních služeb se však dílo Ireny Pavláskové dá akceptovat. Kvalitativní úroveň této miniserie má naštěstí vzestupnou tendenci, takže jsem se vydržel dívat až do úplného finále...což je u podobně koncipovaného českého televizního počinu vlastně ta nejdůležitější deviza... (05.12.2010)