Dívka na mostě

Popravdě, kdybych před nedávnem nebyla tak uchvácena filmem Monsieur Hire od stejného režiséra, bylo by mé hodnocení ještě vyšší a to zejména kvůli těm skvostným scénám při vrhání nožů, které už tady popsali ostatní. Oba snímky spojuje to, že se soustředí na vztah staršího muže a mladé dívky a zatím co ten první mě více zaujal příběhem a menší "ukecaností", druhý zas vyniká svým černobílým zpracováním i větší rozmanitostí ve výběru hudby. Co mají ovšem společné jsou bezesporu vynikající herci, Vanessa Paradis je krásná, navíc má onu nepojmenovatelnou křehkost, která z ní dělá tu pravou osudovou ženu a obsadit Daniela se vždy rovná výhře v loterii, protože s sebou vždy kromě skvostného herectví, přináší také velký kus charismatu, což už dnes není až taková samozřejmost, jak by se mohlo na první pohled zdát. (21.09.2013)

Tak tohle je film, který mně definitivně udělal další zářez do srdce na kterém je napsáno "my love Danieli Auteuile s podmanivýma očima" a to nepočítám těch několik scén či momentů, které mě doslova a do písmene nadzvedly ze židle, jak byly nádherné. Když k tomu přidám nepopsatelnou, ale úžasnou francouzskou atmosféru a krásnou, smutnou Vanessu s pohledem raněné laně a hudbu, která byla velmi vhodně zvolená právě v daných momentech, tak jdu na pětku s čistým svědomím. (26.10.2012)

Pětihvězdičkový francouzský šanson dvou krvácejících srdcí. Ostré bubnování nožů, zasekávajících se do dřevěného kola smrti vs. strach, z mlasknutí čepele při zaseknutí do měkkého těla. Letící nůž ať sviští rychleji, pádící melodie nechť zvláční. Udržujme rovnováhu mezi smutkem a radostí, vyrovnejme hladinu serotoninu v mozku. Nový účes, drahé šatičky, manikúra, parfém a luxusní šperky. Sexy samička radostně vrtí zadečkem, v mozku to zašplouchá a vlny omývají a tiší bolestně obnažené konečky nervových vláken, roztřepené smutkem. V mozku, chlazeném ledově studenými dlaněmi, klidnými prsty muže za zenitem, muže s ocelovými nervy. Dlaně laskají vrhané nože, zatím míjející hladkou kůži na dívčím těle. „Muži mě zajímají jako krásné oblečení. Vždycky je chci vyzkoušet.“ Kráska na mostě za zábradlím, světla auta zhasnutá před zatáčkou, deprese (neza)plašená třpytem a cingrlátky kabaretu, až přílišné tlačení na pilu se štěstím v ruletě. Plus ve finále pitomý a hnusný Istanbul, to město nemám rád. Měli skončit v těch Athénách, tam jsem byl kdysi šťastný. Nevadí. Určitě si spolu s Danielem Auteuilem ostrými noži zase někdy zaházím. A až půjdu u nás v Plzni po mostě, přes některou z našich pěti řek, možná tam uvidím stát dívku, za zábradlím. A přinesou-li mi vlny času, plynoucí zvolna pod mostem, femme fatale od pánaboha Vanessu Paradis, řeknu jen: „Díky, Bože... a teď prosím zvolni noc, nech zaznít líný jazz, aby pomalu unášel letící nůž“. (16.04.2014)

Když Daniel Auteuil vrhá nože na Vanessu Paradis, tak to má neskutečnou elektrizující atmosféru, která přeneseně působí dost silně i na diváka a samotnej Auteuil je tu ještě nesmírně uhrančivej a Vanessa zase smyslná, ale pokud vemu film jako celek a nebudu se ohlížet jen za těma nejlepšíma a nejpůsobivějšíma scénama, tak 4* budou tak akorát. (25.08.2009)

Bylo to velmi, velmi pěkné a chtěl bych ještě víc. Skvělá, místy hodně elektrizující atmosféra, výborná hudba a hlavně scény, při vrhání nožů, ty řekly víc, než sáhodlouhé věty. Velmi půvabná Vanessa a hlavně Daniel, kterému jsem věřil každou větu i pohled a tady předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů. Velmi slušná čtyřka, kterou jsem se rozhodl zase jednou po čase zvednout na plnou. Podobně povedený film jsem už hodně dlouho neviděl. (24.05.2015)