Měsíc s dýmkou

Vražda malíře sebou přinese nejen plejádu známých tváří a jakžtakž dobrých hereckých výkonů, ale i poněkud divný příběh a hlavně nevyváženou kvalitu. Některé pasáže jsou zajímavé, má to i v určitých momentech slušnou atmosféru, ale zároveň to bylo na můj vkus až moc ukecané a místy nudné, přiznám se, že jsem u toho málem usnul a žádné super finále se nekonalo. Inu ne všichni převaděči měli čisté úmysly – ten přemalovaný obraz byl mnohem lepší, než zbytek sbírky zavražděného a to nejsem žádný znalec a milovník umění…Obyčejný průměr a to hlavně díky hercům a herečkám. (30.10.2020)

(Asi spoilery.) Naivnímu provedení závěrečného odhalení odpovídá po obsahové stránce výslovné zdůvodnění, že Štěpán chtěl svým poťouchlým žertíkem přimět vraha jeho přítele, aby se přiznal. To jako vážně? (Že to vůbec nepasuje k postavě, je ten nejmenší problém.) Jde o snadno přehlédnutelný lapsus, zajímavo ovšem je, že zobrazení tzv. narušitelů státních hranic apriori jako zločinců, nepoctivců či alespoň potížistů frčí v kriminálce i v těsně předjarním roce 1967 (podle předlohy jen o rok starší), o převaděčích nemluvě. Naštěstí to vše překrývá docela slušně nastrojená hustá atmosféra, inkriminovaný obraz skutečně působí jako hlodavá záhada a navíc je tento černobílý film točen s estetickým zaujetím, takže se lzre kochat celou řadou záběrů. Neříkám, že originálních, ale pěkných. Zaujetí čiší i z tria Macháček, Voska, Drahokoupilová, z nějž každý svým projevem pozvedá scénář z banality. Na průměrnou televizní kriminálku tedy docela dost důvodů k zhlédnutí. (09.06.2018)

´V příběhu se podařilo vytvořit postavu detektiva Horáce, malíře na volné noze, sympaťáka a smolaře, který se řídí citem i intuicí a chápe pohnutky činů, ať jsou jakékoli.´ Tak popisuje dobová kritika povídku od spisovatelky Hany Proškové, která byla v roce 1967 zpracována do televizní inscenace, kde se poprvé představuje malíř Horác v podání Václava Vosky a kriminalista Vašátko s tváří Jiřího Holýho. https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/154/283_bg.jpg A na dnešní dobu je to inscenace ukázková. Výborný scénář, výborně použito prostředí, neboť se to celé odehrává na jednom místě a hlavně výborné herecké výkony, kde převážně exceluje Miroslav Macháček. Televizní černobílá detektivní klasika má všechny atributy a přednosti v rámci žánru. I takovéto přepracování do inscenační podoby má své napětí a vede diváka k odhadnutí, kdo že je tím pachatelem. Příběh se točí kolem malířského umění a je zcela nepodstatné, že se odehrává kdesi v pohraničí poblíž hranic. Ve své podstatě je to příběh jednoduchý a snad i banální, ale zaujme a to i po tolika letech. (18.08.2018)

Československý televizní film natočený podle stejnojmenné detektivní předlohy H. Proškové zabývající se vraždou malíře Štěpána Nováka (M. Macháček). Tento výstředně vystupující a provokativně se chovající umělec pozval do hospody v neznámé zapadlé pohraniční obci své přátele, aby s nimi po letech navázal kontakt a aby jim ukázal nadějnou malířskou tvorbu tamějšího hostinského Šímy (F. Krůta). Během úvodního bujarého večírku se divák může seznámit se všemi postavami, kteří tvořili Novákovo okolí a tento okruh podezřelých představoval manžele Tomanovi (Z. Procházková a V. Bouška), kteří plánovali nelegální přechod státní hranice, dále Novákovu bývalou partnerku, okouzlující Emku (M. Drahokoupilová) s jejím manželem, nudným normovačem Bayerem (V. Ráž) a především jeho přítele malíře Horáce, který se nejvíce zasloužil o vypátrání pachatele a jehož ztvárnil jako vždy noblesní V. Voska. Vyšetřování Novákovy smrti se ujal kriminalista v podání J. Holého, jenž i přes jeho nesporné detektivní nadání nebyl schopen vraha dopadnout, neboť klíč k odhalení pachatele spočíval v neobvyklém Šímově obrazu, který na sebe poutal pozornost především zobrazením měsíce s dýmkou. Právě tento detail natolik zapůsobil na mistra Horáce, že díky svým znalostem výtvarného umění, pochopení Novákova malířského stylu a dedukčnímu uspořádání souvislostí sahající do minulosti odhalil motiv a totožnost pachatele. Ve vedlejších rolích se objevila mladá D. Syslová jakožto Šímova dcera a mladík M. Masopust coby její nápadník, který se ke své milé nechoval zrovna příkladně. Detektivní film Z. Kubečka hodnotím jako mírně nadprůměrnou kriminálku, jejíž hlavní devizy spatřuji v kvalitním hereckém obsazení a také v zajímavě napsaném příběhu, přičemž divák je stěží schopen určit identitu pachatele dříve, než mu to dovolí scénář. (26.07.2019)

Páči sa mi, ako sa v námete odrazili od momentu, kedy sa objavili "pochybnosti" okolo obrazu zosnulého. Lenže mne po skúsenostiach s Proškovej tvorbou napadá jediná vec. Dobré nápady, horšia realizácia (čo môže byť dobou). Predlohy nepoznám, nečítal som, no sfilmovanie jej "nápadov" mi príde absolútne priemerné, i keď odhadnúť vraha v každom jednom jej príbehu, vôbec nie je jednoduché. (12.11.2021)