Požáry

Tento film mi byl doporučen a skutečně stojí za toho vidět. Nemá cenu se rozepisovat o tom, co již napsal rejžánek, ale samotný závěr mě absolutně dostal do kolen a každému, kdo není otrlý cynik, musí zákonitě vehnat slzy do očí, jako se to stalo mě. Nemohu dát nic jiného, než plný počet bodů, protože text druhého dopisu si snad budu pamatovat pořád. Silný filmový zážitek, doporučuji každému. (26.03.2012)

Ak si v priebehu projekcie nevymyslite svoj zaver a neodhadnete pointu na zaklade ponuknutych informacii skor nez to urobi reziser, moze Vas zaver absolutne zosokovat. V kazdom pripade cely film ma svojske caro a vo svojej komlexnosti ponuka fajnovy filmovy zazitok. Na zenu, ktora spieva sa tak lahko nezabuda... (06.05.2014)

Nevím proč, ale já tam toho Sofokla od začátku cítil. Každopádně, kdyby jej Villeneuvův hrdina četl, nemusel by se tento již omšelý mýtus promítnout i do jeho osudu. Takto navíc zůstává určitá pachuť účelovosti a prvoplánovosti, když jinak sympatický příběh vyústí do toho nejnepravděpodobnějšího a navýsost naivního finále. Incendies (oceněný nominací na Oscara za nejlepší cizojazyčný film) se netají velkými ambicemi. Oplývá velkými gesty a vášněmi jako z klasické literatury. Hněv. Křivda. Opovržení. Pomsta. Láska. Odpuštění... Hotový symfonický orchestr svíjející se v dionýsko-apolinských rozepřích pod taktovkou Richarda Wagnera. Magnifique! Bombastique! Ale hlavně jako vychytralý patetik se zde Denis Villeneuve předvedl. Do jaké míry je portrét blízkého východu relevantní, nechť posoudí jiní. Rád bych jenom podotknul, že snímek není nějakým hutným psychologickým dramatem, ani žádnou studií vztahů v arabském světě, ač se tak celou dobu tváří. Ve své podstatě je to pouhá detektivka na pozadí emotivního světa a rozechvělých zjitřených ran. Takhle film začíná a takhle taky končí, ačkoliv si nejsem jistý, do jaké míry šlo o záměr autora. Přes všechny výtky však musím hodnotit poměrně vysoko, a to z formálních důvodů (režie, kamera, střih, narace, skladba dějových linií, přes delší stopáž absence hluchých míst,...). Že je Villeneuve talentovaným tvůrcem, bylo ostatně mým vstupním předpokladem pro shlédnutí tohoto filmu. (27.06.2011)

To vám takhle jednoho obyčejného dne přistál přede mnou snímek s "lehce zavádějícím" názvem Incendies (a překvapivě doslovným českým překladem) a zasáhl mě (svým osobitým vyprávěním a ryzí neprvoplánovou poctivou filmařinou) rovnou do srdce. Nutno dodat, že srdce říká "nerejpej se v tom šťourale jeden", ale rozum křičí "nebuď zaslepenej a přiznej i určité nedostatky". Tady jsou a jak si tak pročítám zdejší komentáře, podobný "problém" měli i uživ. DaViD´82 resp. jhrasko). Zaprvé, pasáže u notáře, které odvádí divákovu pozornost působí nepatřičně (jakoby patřily do jiného snímku) a (zadruhé) zbytečná doslovnost (nejen) v samotném závěru. Za sebe pouze dodám, že to působí i (lehkou) vykonstruovaností děje a otázkou zůstává, zda-li by se bez "šokujícího závěru", (který divák záhy stejně začne tušit) a říká (přeje) si, "hlavně aby to tak nedopadlo", nejednalo o mnohem silnější zážitek. Poslední (mou) výhradou je nevýrazný (hledající a nenacházející) si svou polohu M. Gaudette v roli Simona. Přes všechny tyto výtky, (kterými jsem snímek doposud zahrnul), se nenechte zmást! Incidies je velmi působivým snímkem a to nejen pro svou ryzí filmařinu, ale zejména pro samotné zpracování. Kamera, střih, režie, hudební doprovod (jj, Radiohead na mě vždy platili) js(d)ou v naprostém souznění a jsou to právě a jenom tyto atributy, které se starají o divákův zážitek, udržují ho v neustálém napětí a nenechají vydechnout. V neposlední řadě musím přiznat, že D. Villeneuve je vskutku obratný vypravěč se smyslem pro přesné dávkování tempa a i díky výše zmíněným faktům nepůsobí Incendies jako adaptace divadelní hry, ale jedná se čistě o filmařský zážitek. Incendies to je (nejen) pátrání po rodinných kořenech, jehož výsledkem nemusí být vždy nutně rovnice 1+1=2, ale také "nastavené zrcadlo rozdílnosti" (byť pro někoho možná příliš povrchní a zjednodušující) mezi západním a islámským světem a s tím spojenými hodnotami. p.s. bez mučení přiznávám, že až do dnešního dne mi tvorba tohoto nadaného Kanaďana zůstávala ZCELA utajena. To ale (ve světle tohoto snímku) hodlám v nejbližší době změnit! Kandidáta bych už měl http://www.csfd.cz/film/265641-polytechnika/ Uvidíme....88% (30.09.2011)

Kanadsko-francouzský festivalový objev mohl v mých očích zůstat obyčejným průměrem, neboť režisér svého diváka neskutečně podceňuje, vadí mi zbytečná doslovnost (dcera se dozví o zpěvu a znásilnění, a co čert nechce, v dalším záběru se zpívá a znásilňuje > už tak dlouhá stopáž mohla být kratší). Navíc estetizace válečného utrpení a vraždy je nepřijatelná. Nicméně již úvodní sekvence za doprovodu You And Whose Army od Radiohead dávají tušit netuctový filmový zážitek. ~ Artový příběh říznutý detektivním žánrem nabízí postupné rozkrývání šokujícího rodinného tajemství, a to díky pátrání kanadských dvojčat Simona a Jeanne. Matčina závěť je zavede do blíže nespecifikované (údajně záměrně fiktivní) země Blízkého východu, oblasti zmítané náboženskými konflikty a občanskou válkou. Trochu jsem se ztrácel v repetitivním střídání časových rovin, navíc /spoiler/ pravděpodobnost sledu událostí konče nalezením hledaných (přičemž 1+1 nemusí být vždycky 2!!) není nejvyšší. ~ Z vod šedého průměru Incendies na čtyři hvězdy vytáhly obzvláště posouzení technických parametrů (vynikající kamera!), herecké výkony a v neposlední řadě mrazivá pointa. Nicméně přiznávám, že takto vystavěný příběh smrdí na hony daleko kalkulem a již zmíněnou sníženou mírou pravděpodobnosti. Možná se nechávám trochu unést, každopádně snímek agilního kanadského režiséra v každém případě stojí za zhlédnutí a vytvoření si vlastního názoru. Přese všechnu kritiku precizní záležitost. (06.02.2012)