Požáry

Dvojčata Jeanne (Mélissa Désormeaux-Poulin) a Simon (Maxim Gaudette) se při čtení závěti své matky Nawal Marwan (Lubna Azabal) dozvídají, že mají staršího bratra a stále žijícího otce, kterého považovali za mrtvého. Musí je najít, aby jim předali dopisy, protože je to podmínka pro zhotovení jejího náhrobku... Příběh, který se odehrává ve dvou časových rovinách, dokáže diváka v závěru překvapit. (23.07.2017)

Jsem na sebe naštvaný, že jsem si v polovině filmu vymyslel pointu, kterou bych použil, kdybych ten příběh měl nějak dopsat já sám. Scenáristé filmu totiž napsali závěr úplně stejný, čímž jsem se připravil o šok, husí kůži a možná i nějaké ty slzičky. Každopádně vynikající silný film, ale měl mást ještě o trochu důmyslněji :-( (23.04.2011)

Nechtěla bych tam sedět s nimi. Nervozita, nedůvěřivé pohledy, slzy a ta zpráva... A věta 'Tak máme aspoň velkou rodinu.' to asi těžko zachrání. Potom se vracíme k matce, k její rodině kdesi na Středním východě. Odloučení od dítěte a útěk před vlastní rodinou. Do téhle chvíle to vypadalo opravdu zajímavě a dramaticky, pak najednou příběh upadá, ztrácí dech a ne a ne ho chytnout zpátky. Při cestě matky i hledání dcery akorát trnete hrůzou, co všechno se může stát, kdy je nějaký blázen znásilní, zastřelí, co chvilku se leknete každodenních násilností páchaných na lidech kolem. A zpátky ve Francii samé hádky, nervy, nepříjemnosti. Lapáte po dechu společně s příběhem a jako částečná kyslíková maska vám slouží pouze dechberoucí (v tomto případě tedy dechdodávající) záběry na krajinu v doprovodu tiché melodie Grégoire Hetzela nebo písní Radiohead. Na dvě hodiny vám ale možná nevystačí. (25.06.2011)

Ubehlo temer 24 hodin od shlednuti Incendies a ja vlastne porad nevim, co si o tom vsem mam vlastne myslet.. mam se citit smutne, nastvane nebo jak vlastne? Pribeh zeny ze smysleny zeme blizkyho vychodu uprostred nabozensky valky na strane jedny, pribeh sourozencu (z nichz jeden je debil co vystrilel skolu viz Maxim Gaudette) patrajicich po utajovanych otci / bratrovi a historii sve cerstve zesnule matky na strane druhe. Konec hodne na nahodu, ale ta posledni scena docela silna. Francouzsko-arabsky namluveni me bavilo. Slaby 4* (29.11.2018)

Tentokrát nemám ani žádné příslovce, ani vtipný úvod a ani nejsem schopna rozebrat, zda pan Villeneuve neudělal, jako soudruzi, někde chybu. Jen vím, že scénář je napsán tak, že byste možná, stejně jako hrdinové, raději něco nevěděli. Ani bych neřekla, že příběh je plný trvalé lásky a nenávisti, spíš odpuštění, které je tak silné, že bych ho nebyla schopna ani za celý svůj život dojít. Tohle je doják na jedničku. (17.05.2011)