Nejlepší kšeft mýho života

Adamec ty filmy a seriály točil spíš na kvantitu než na kvalitu. Tohle je zase další těžkopádný televizní drama z jeho tvorby, který se hodí na zaplácnutí času, když nemáte nic jinýho na práci. Trochu to dokázali zachránit herci. Zdeněk Martínek jako vitální doochodce, Pavel Zedníček, kterej vedle práce na národním výboru ještě zvládá lámat ženská srdce, záporák Brzobohatý nebo popelka Šafránková s příšerným normalizovaným účesem zahráli svoje (možná trochu hloupý) role celkem věrohodně. (11.11.2019)

Klasické Adamcovo hutné drama. Dusná atmosféra je naštěstí ředěna normálními scénami, třeba sbližování Zedníčka se Šafránkovou, životem na socialistickém úřadě a ve venkovské hospodě, nebo útěkem hlavního hrdiny - starého Žáčka z LDN. Nejhorší je, když Hadrbolcová a spol. vyvíjejí drsný psychický nátlak na tátu, aby se vypakoval ze svého domova. Občas je to i dojemné, výborní herci, kterým do řemesla drze fušuje i Adamec, odvádí tradiční kvalitní standard. (07.08.2016)

"Teprve důchodce je zcela svobodný člověk, protože nemá oč přijít..." Docela by mě zajímalo, zda tohle televizní drama bylo vysíláno ještě před pádem režimu. Kritikou poměrů silně připomínalo podobná díla z druhé poloviny 60. let, kdy doba povolila... a excelentní výkon Zdeňka Martínka zase ty nejlepší Rudolfa Hrušínského... (04.03.2018)

Tento snímek vznikl v roce 1988. Tedy těsně před politickým zvratem v naší republice. Uvolněnější předrevoluční doba již umožňovala ve společnosti všelis co kritizovat , mimo jiné i způsoby, které ke starým lidem vstřícné v žádném případě nebyly. Mezi ně se řadí i nucené "vykořeňování" starých lidí z domů a míst, kde se narodili a kde chtěli i zemřít. Ve snaze získat jejich často atraktivní stavební místa se jich snažili rodinní příslušníci či mnozí jiní zbavit tím, že je nuceně proti jejich vůli odkládali na oddělení pro dlouhodobě nemocné, přestože tito lidé často byli ještě soběstační a se zdravým rozumem. Kéž by dnes byla situace rozdílná, a v dnešní politice byli lidé tak rozumní a ohleduplní, jako byla postava člena vedení obce, kterou dobře ztvárnil Pavel Zedníček. Moc bych si to přál. O vynikajícím hereckém výkonu Zdeňka Martínka snad není třeba psát. Tento film je totiž sólem pro velkého herce. (18.10.2010)

Jak by to vypadalo dnes? Asi přesně takhle: Pan Žáček by podepsal nějakou supernevýhodnou smlouvu bez jakéhokoliv nároku na cokoliv. Těsně před tím než by ho vyhodili i s veškerým jeho zbývajícím majetkem na ulici, tak by se objevil ve večerních zprávách jedné televize. Ta by celou reportáž pojala srdceryvným způsobem, že by se nakonec ustrnul i kámen. Firma by povolila a na pana Žáčka by se ještě rozjela nějaká sbírka. Lidé rádi pomáhají, když můžou. Já dělám to samé. Pavel Zedníček hrál celkem chrakterního úředníka. Pochybuju, ale že by se úředníci takhle zajímali o nějakého člověka. Spíše mám pocit, že úředníci házejí lidem klacky pod nohy. Zdeněk Martínek celému filmu kraloval a ukradl si ho pro sebe. (04.03.2013)