Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Ve svém jádru, tam hluboko uvnitř je to vlastně strašně krásný, citlivý a dojemný snímek. S tématem 11. září se jistě nesetkáváme naposledy. Myšlenka filmu je dobrá, je to pěkně natočené, najde se zde pár dobrých režijních nápadů, filmu dominuje krásná hudba Alexandrea Desplata. Všechny scény z tragického dne jsou výborné, dokážou dojmout a určitě si zaslouží o tu jednu hvězdu navíc. Výborné jsou i vnitřní výbuchy Oskara, ale pak je tady to něco mezi tím, co moc neumím popsat. Ačkoliv každým okamžikem, každým dialogem se film snaží něco sdělit, každému něco dát, na mě to působilo strašně podivně a navíc hlavní hrdina si opravdu nedokázal získat mé sympatie, tak chvílemi dorazila nuda, kterou vzápětí ale vystřídala nějaká silná emoční scéna, takže já mám z filmu vlastně docela smíšené pocity. Filmu by prospěla kratší stopáž. Jak tady píší všichni o nánosech patosu, já si nemyslím, že by to bylo nějak přehnané, tato tématika to občas potřebuje, uznávám, že v závěru už režisér moc tlačil na pilu a celé to jen oddaloval, úplná závěrečná scéna je ovšem nádherná. Víc než kdy jindy bych potřebovala hodnocení mezi, protože pro mě je to přesně na hraně mezi 3* a 4* a každou chvíli se ve mně vlastně výsledné dojmy z filmu mění. I tak ale režisér Stephen Daldry má ve své filmografii lepší filmy. (11.02.2012)

Nenápadná Daldryho cesta sebepoznání, která u publika doplácí na průhlednost tématu. U mě ale drama s nezapamatovatelným názvem neboduje o nic méně než režisérovy předchozí trháky. Možná za to mohou výtečně obsazené (a sympaticky upozaděné) vedlejší role a možná za to může fakt, že k ocenění filmu nepotřebuji balet, nacismus ani Virginii Woolf. Stačí mi úchvatný Thomas Horn, který v dramatičtějších okamžicích dohrává i Sandru Bullock a Max von Sydow, který i bez jediného slova dokáže pohledem rozehrát nejednu důkladnou emoci. Možná chtěly výstupy s některými Blackovými ještě trochu pospojovat a dopointovat, ale i tak je pochodování New Yorkem s tamburínou a batohem velmi nečekaným překvapením. (18.02.2012)

Když jsem poprvé viděl trailer na tento film, tak mě dostal. Téma, herci, hudba a režisér, který stojí za parádními dramaty The Hours a The Reader - myslel jsem si, co víc si můžu přát. Po zhlédnutí tohoto filmu by to bylo jediné - míň tlačit na emoční pilu. Chápu, že u filmu jako je tento to jde asi těžko, ale to je asi jediná věc, která mi v konečně důsledku vadila. Jinak vše ostatní perfektní, především mladý Thomas Horn, který svou těžkou roli zvládl perfektně. Z vedlejších rolí mě zaujala především Viola Davis, ta snad nikdy nezklame. V konečném důsledku musím říct, že jde sice o zklamání (těšil jsem se opravdu moc) ale ne o tak veliké a myslím, že má smysl tento film vidět. A konečně, o tomto tématu byly natočeny i mnohem průměrnější filmy. 80 %. (25.09.2012)

Problém tohoto filmu je ten, že ač se strašně snaží a ten silnej příběh má pro to všechny předpoklady, tak mě prostě nejenže nechytl za srdce, ale nakonec ani pořádně neoslovil svým dějem. Postavy, zejména ten malej sebestřednej něcojakolehceautistický kluk, jsou děsně afektované a nesnesitelné, ústřední záhada hodně rychle přestane diváka zajímat, protože scénář se tak podivně stáčí různými nezajímavými směry, že nedokáže pořádně držet tempo. Za zmínku stojí parádní Desplatova hudba, která alespoň z toho závěrečného smíření vytáhla nějaké funkční emoce. (23.06.2023)

Až neuvěřitelný film. Nedá se popsat, jak se cítí takový malý kluk. Avšak autoři myslím si, to vystihli naprosto skvěle a bravurně. Je to příšerně dojemný film, nebo aspoň pro mě. Ke konci jsem ho celý probrečela. Opravdu ho musíte vidět. Tak schválně, jestli s vámi aspoň trochu pohne a ohodnotíte ho minimálně čtyřmi hvězdami. ( Související film - Nezapomeň na mě ). (11.12.2017)