Kód Enigmy

Jak to řekl Churchill? Na poli lidských konfliktů nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho takové hrstce a myslím tím hrstku menší, než je počet příslušníků RAF? Interesantní téma, které devalvuje akademikům příliš se podbízející zpracování. The Imitation Game si zasloužilo méně ryze mainstreamové dramatizace (viz. heuréka scéna prolomení kódu) a více věcné neokázalosti ala produkce BBC, nicméně chápu, že ta ztráta divácké univerzálnosti by se Tyldumovi špatně vysvětlovala.. Trochu mě překvapilo, že Cumberbatch, vyžívající se v rolích asociálních, někdy i šupinatých hlavounů, kteří kolem sebe dští oheň a arogantní síru, tak úplně na place nedominoval a trio Goode, Dance a Strong, představující herecky ne tak vděčné „normální lidi“, se nenechalo ani na moment zastínit.. (19.02.2015)

Veliké překvapení. Pro mě. U Honu na lišku jsem předpokládal, že mě do sebe nevtáhne, a to se také stalo. U Teorie všeho (asi nejbližší možný příbuzný Kódu Enigmy) jsem rovněž předpokládal, že mě do sebe nevtáhne, a to se také stalo. Stejně tak i u Kódu Enigmy jsem předpokládal, že mě do sebe nevtáhne, ale šeredně jsem se spletl. V každé jednotlivé kategorii bych mohl hledat superlativy - má oblíbená Keira Knightley, Mark Strong, dynamická režie a scénář s přesně dávkovanými porcemi napětí, hudební doprovod, po kterém se Alexandre Desplat konečně dostal mezi mé nejoblíbenější skladatele (že mu to ale trvalo) a v neposlední řadě Benedict Cumberbatch, kterému jsem roli poprvé v jeho už tak uctyhodné filmografii sežral i s navijákem, bravo Benedicte. Kód Enigmy se u mě tím pádem dostal na průběžné první místo letošních Oscarových kandidátů (zdaleka jsem ještě neviděl všechny), hned před Grandhotel Budapešť (opět Desplat, náhoda?). (11.01.2015)

Líbilo se mi to víc než Teorie všeho, nic to ale nemění na tom, že mi tyhle uhlazené melodramatické strojově naprogramované (hehe) "biografie" začínají opravdu lézt krkem. To rámcové vyprávění navnadí člověka příslibem analogie k Turingovu testu, ale protože to řeknou za a) moc pozdě a za b) jenom proto, že to je jediné slovní spojení, které v souvislosti s Turingem obecná populace zná, ale scénář už s tím nijak dál (natož chytře, jak bych očekávala) nepracuje. Turingův úvodní proslov na téma "musíte dávat pečlivý pozor, jinak vám to unikne" tudíž nedává smysl a Dagmar je zklamaná. Nakonec si tedy z filmu odnáším "jen" potvrzení, že Charles Dance pořád válí, a přání, aby byl v tolika filmech, v kolika to jen půjde, dokud jsme požehnání jeho existencí na tomto světě. (11.08.2019)

Suverénní řemeslná prácička, v níž se slabiny nacházejí jen velmi těžce. Ale to bude nejspíše tím, že na této životopisné úrovni, kde ambice směřují od první klapky ke zlatým soškám, se zkrátka chyby nepřipouštějí. Film je pravda velice chladnou, emocionálně odtažitou výpovědí o významném životním úseku svého neméně chladného geniálního hrdiny, která působí příliš strojeně i díky výkonu mistra Cumberbatcha, jenž prochází celým příběhem s neměnným výrazem "matematického blbouna", ale zároveň se jedná o nesmírně poctivou, sympaticky staromódní žánrovku, která splňuje takřka všechny předepsané filmové vzorce, a to včetně onoho Cumberbatchova projevu, neboť věrohodněji ztvárnit matematického blbouna asi nelze. Pochvalu si ale zaslouží i Alexandre Desplat, lidé od kulis a kostýmů a hlavně samotný pan Turing, o jehož velikosti i zásluhou tohoto snímku nyní nepochybuji. 80% (15.02.2015)

Turingova Čistá duše, která se nimrá v (nej)méně zajímavých aspektech jeho osudů (a když se jim věnuje, tak ve stylu reklamy na klišé "když půjde on, tak my také" či "heuréka" apod.), aby ty nosnější a nepoměrně zajímavější události nepochopitelně zahrála do autu. Zaujme tedy ve výsledku především Cumberbatchův výkon. Ani ne tak sám o sobě (i když to také) jako spíše v kontextu jeho zásadních rolí, kdy po Hawkingovi, Sherlockovi a Assangeovi již počtvrté hraje papírově tak podobný archetyp role "odd duck" génia, aniž by přitom v žádném ohledu (či jen gestu) nevarioval jednu a tutéž polohu stále dokola. (31.01.2015)