Šťastní to lidé: rok v tajze

„Odkázáni sami na sebe, lovci cítí samu podstatu. Jsou to šťastní lidé.“ Když jsem v půli snímku obdržel tuto informaci, tak jsem konečně pochopil, že se dívám na špatný film. Z tváří lidí, kteří musí celý život makat nebo chlastat, do této chvíle totiž žádné štěstí nezářilo. Já jsem však toužil po pozitivním souznění člověka s přírodou uprostřed divočiny a dostal jsem jen portrét lidí, kteří co vidí, to zabijí. Snad půl filmu zabral technologický rozbor nástrah a to mne také nebavilo. Jediné pozitivum vidím v přírodě, v probouzejícím se Jeniseji a lidové tvořivosti při výrobě kanoe nebo lyží. Všechny další informace o Tajze mám v sobě ještě z dob, kdy se o ní psalo víc, než o ceně ropy za barel. A když ve mně konečně dokument vzbudil zvědavost otázkou, odkud berou pohonné hmoty pro sněžné skútry, motorové čluny, motorky či motorové pily, když nikde nevidím žádný Shell ani ropný vrt, tak jsem se to nedozvěděl. (19.09.2013)

Zpracováním velká nuda, ale obsahově velmi zajímavý dokument, který nám zprostředkovává pohled do jedné malé vesničky uprostřed Sibiře, kde je největším výdobytkem civilizace motorová pila a snězný scooter. Jsou to tvrdí lidé, ale žijí v souladu s přírodou a jsem přesvědčený, že psychicky mají mnohem přijemnější život než západní uspěchaná civilizace. Fyzicky je to však dřina, nemluvě o té šílené zimě a těch komárech...bzzzzzzzzzzzz. Děs! Každopádně příště bych vybral nějaké schopnější dokumentaristy, kteří by to pojali velkolepěji s monumentálními záběry tamní tajgy. Takhle to byla trošku nuda... (10.06.2016)

Šťastní ľudia to svojim spôsobom sú, aj keď nám sa tento spôsob šťastia môže zdať zvláštny kvôli nepredstaviteľne tvrdým podmienkam života. Ale majú úplnú a skutočnú slobodu, pretože nemajú žiadne predpisy, žiadnu byrokraciu, žiadnu vládu, iba svoju prírodu, psy a lovecké schopnosti. Vedia vyrobiť lyže priamo zo zoťatého stromu, postaviť zrub, vychovať loveckého psa a stavať pasce. Nie je to ale úplná divočina, majú aj snežné skútre, motorové člny alebo reťazové píly a v lete raz za štyri roky k nim zavíta nejaký politik s vrecami kukurice získavať ich hlasy, pričom sa stretne s maximálnou ignoráciou. Titulky v dokumente boli fajn, ale zážitok mi dosť kazil akoby nezúčastnený anglický komentár, privítal by som ruský a hlavne originálne ruské hlasy protagonistov, tie mohli byť radšej bez anglického prekladu. (30.01.2014)

Niekedy v 70. rokoch minulého storočia napísal spisoval Žák knihu - Lovcom v tajge. Od jej prečitania sledujem vášnivo všetky dostupné dokumenty odohrávajúce sa v tejto nekonečnej divočine. Ale až tento film mi doslova presne zobrazil to čo popisovala knižka, ktorú som prečítal naposledy asi pred 5 rokmi. Presne ten štýl života, osamelého lovca v nekonečnom lese, ktorý si na svoj chlieb zarába lovom. Na druhej strane som mu závidel jeho slobodu, svet bez internetu, mobilu, stresu aj keď na druhej strane neskutočne drsný spôsob života. Teploty blížiace sa ku -50 cez zimu niesú ničím neobvyklím. Lovia pomocou starých a overených metód, aj keď mne osobne sa niektoré pasce nepozdávali. (13.09.2014)

Příroda sibiřské tajgy je krásná i drsná zároveň, stejně jako její obyvatelé, kteří dokáží žít bez výdobytků moderní doby, ale stejně jako tomu bylo i jinde v Rusku, i sem se dostal alkohol. Země lovců zvěře, kteří žijí podle svých pravidel, daleko od civilizace a jejich zbytečností, společně po boku svých věrných psů, kteří jsou pro lovce po dlouhou dobu jedinými společníky v nelítostné studené divočině. Jeden z mála dokumentů, který vám ukáže autentické techniky lovu, pokládání pastí a tvrdého života trapperů. 85 % (20.09.2013)