Nevinnost

Když jsem u Kawasakiho růže pochválila ten vnitřní žánrový přeskok, nemyslela jsem to tak, aby to Hřebejk s Jarchovským teď už používali furt za každou cenu. V předchozím filmu luďkovský zlom zafungoval a vypadalo to, že tvůrci vědí, co se od nich čeká a jak s tímto očekáváním konstruktivně pracovat. Podle Nevinnosti to ale vypadá, že nevědí nic. S první částí filmu, která je jako taková slušnější epizoda z Komisaře Rexe s dobrými herci, jsem byla celkem spokojená. To, co na ni (ne)navazuje, je ale neuvěřitelně nedomyšlený a nepřesvědčivý děs, který veškeré pozitivní dojmy zrušil. (27.07.2011)

Nevinnost je drama světového formátu, avšak stále věrné českým reáliím. Příběh se od počátku odvíjí zajímavými a do jisté míry neočekávanými cestami. Velice pěkně se vykresluje psychologie postav, čemuž napomáhá i policejní rozměr filmu, který je zpracován velice kvalitně! Herci jsou také sympatičtí, takže až na samotný, takový lehce samoúčelný, závěr, nemám výhrad. 8/10 (26.09.2017)

Hřebejk v první dekádě své režijní dráhy vzbuzoval očekávání a minimálně dvěma tiluly se dokázal naladit na vlnu potřeb české společnosti, vyrovnat se tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, s nedávnou minulostí. V dobách pozdějších svou tvorbou vyvolával pro změnu spíš rozpaky. Působí jako střelec, který trpí zánětem spojivek, a tak spoléhá na své instinkty a pálí naslepo, třeba to vyjde. V rámci tohohle trendu je Nevinnost relativně ucházející, ale v žádném případě dobrá. Je slušně natočená, dokonce i Geislerová funguje herecky obstojně, ale dva příběhy v jednom jsou moc. Bohatě bych si vystačil s jedním kriminálním případem vytěženým do důsledků, kde by šlo o širší výpověď o době a společnosti, kde nebudu cítit konstrukt, chtěnost a tvůrčí bezradnost. Tři hvězdičky nechám, protože v rámci české dobové produkce je to přece jen nadprůměr, ale na víc jak 50 % celkového dojmu to nevytáhne. (21.11.2019)

Emoce až na dřeň, neskutečná kamera Martin Šíchy, Jarchovský téměř úplně jiný, práce s žánry, psychologie, patologičnost, provázané vztahy a charaktery s návazností, hutná atmosféra a Hřebejkův nejlepší kus. Nesmlouvavý a tvrdý. Zatím cítím, že tohle jsou jen fragmenty, potřebuju se vzpamatovat. Dejte mi čas. (25.01.2011)

SPOJLERISSIMUM! O původním pracovním názvu "S pravdou ven" i stávajícím podtitulu "Lásky se nikdy nezbavíš" jsem chtěl původně napsat, že jsou pěkně debilní, ale než jsem tu větu dopsal, došlo mi, že jen přiblble znějí a vlastně jsou velice vyýstižné. Poněkud se nemohu rozhodnout, jestli jsou J+H tak geniální, nebo tak šmíráčtí. Posuďte sami: Po uběhnutí 73 z celkových 98 minut zjišťujeme, že až dosud jsme sledovali vlastně prolog. Obviněný je vinen a Linhartová je zrcadlově překlopená Aňa, nebo naopak. Obě holčičky to a ho chtěly a chtějí pořád; ta v prologu si vymýšlí a jde s tím ven, ta druhá to žije a drží v sobě a on je právem odsouzen za vraždu. Takto ta konstrukce dává smysl a J+H si ještě přisazují "paralalením" případem spoluvězně Zlatka. Celých těch 73 minut je to banální film, zbytek je monstrózní. Zajímavé je, že ani v jedné z obou částí nesledujeme drama hlavní postavy, tedy křivě obviněného pachatele, nýbrž drama vyšetřovatele (v prologu), resp. oběti (ve zbytku). Hlavní postava neprožívá drama, vlastně neprožívá nic, prožívají ti okolo, s čímž bohužel koresponduje i Vetchého projev: zatímco všichni ostatní hrají výborně, Vetchý hraje úplně dutě. Nebo je to schválně? Pan doktor má vážný problém, nakonec se ukazuje, že to on je jejich problém, nebo možná on je postavou, na niž jsou naloženy jejich problémy, a nic jiného v sobě nemá. Takže co? Je ten film hoden tohoto komentáře? Nevim nevim. Přece jen se mi nezdá, že by sustředěností na vyšetřovatele celých prvních 73 minut autoři cílevědomě sledovali něco smysluplného (třeba odvedení divákovy pozornosti, nebo protipól oběti, jíž patří druhá část, s obviněným jako záměrně prázdným středem). A co to hraní si s různými podobami "nevinnosti", viz retrdovaný synek, který je tam jen tak mimochodem? A co to Anino slovo "pokání"? To přece nelze do příběhu jen tak vyprdnout, pane Jarchovský. (10.08.2020)