Ptáčata

Ačkoliv se u nás mluví o inkluzivním vzdělávání, a to poměrně často, nemyslím si, že by zásady inkluzivního vzdělávání byly na českých školách prosazovány Jsem za tento dokument ráda, protože ukazuje, jak je práce učitele skutečně náročná, když chce svým žákům pomoct a něco je naučit tak, aby to mělo smysl pro obě strany. Na festivalu Jeden svět jsem narazila na podobný dokument Všichni spolu (http://www.csfd.cz/film/324887-vsichni-spolu/). Natočit dokument mapující školní rok menších dětí je originální a líbí se mi. Děti se nebojí mluvit o věcech přímo, jsou velkými kritiky. Určitě bych byla pro, aby se pro srovnání natočil podobný dokument i o jiné třídě, aby bylo vidět anebo naopak nevidět rozdíly :-) Třída, která se rozhodla účastnit natáčení dokumentu je sice složena převážně z dětí pocházejících z rómských anebo sociálně slabších rodin, ale to neznamená, že se o nich můžeme bavit jako o sockách anebo cikánech. (19.06.2013)

Unikátnost a důležitost tohohle počinu ukazují už jenom odpadové komentáře zdejších hovad vyžívajících se v urážkách vůči dětem a je jim úplně jedno, že jsou v tomhle dokuseriálu děcka všech barev a tvarů. Navíc hodnotí jen minimum dílů a tak nevidí jiné věci, hlavně to, jak se děti vyvíjí a jak se mění a dochází u nich mnohdy i velkému zlepšení. Dementní rasisti všech zemí, polibte mi prdel a už se těším, až mě zase rom-cikánské děcka u nás v ulici slušně pozdraví, jak to dělají vždycky. Howgh. (19.01.2014)

Po shlédnutí několika epizod se musím vyjádřit. Myslím, že dokument je fantasticky vymyšlený, dobře sestříhaný a kompozičně sladěný. Nejvíce si na tomto pořadu cením autentičnosti. Sami děti natáčejí to, co jim přijde zajímavé a důležité. Pohled dětskýma očima prospěje nejednomu dospělému člověku. Je vidět, že jejich chování se ani tak neodvíjí od toho, že jsou romské nebo ukrajinské národnosti, ale spíše se v tom odráží samotné rodinné zázemí a předsudky společnosti. Rozhodně doporučuji lidem, kteří se na etnickou problematiku dívají bez předsudků a chtějí spíše pochopit nebo proniknout do tohoto světa. 85% (29.10.2014)

Práce s Ptáčaty je opravdu náročná. O to záslužnější a důležitá. Ale je to běh na dlouhé tratě. Je vidět, že děti čím jsou starší, ztrácejí jakoukoli motivaci, nic je nebaví, holky myslí jen na rození dětí a vůbec netuší, co se svým životem. Asi to mají z domu, nevím. Dokument měl ukázat i jejich rodiče nejen jak mluví na kameru, většinou plácají ani nevědí co- ale autoři se měli víc ptát na nějaké názory a postoje rodičů. Protože škola nezmůže všechno. Bohužel největší nepřítel cikánů není bílý, ale cikán, který ho navede na špatné chodníčky.... (31.01.2020)

Natočiť časozberný dokument vyžaduje nepochybne slušnú investíciu, ale nie nevyhnutne finančnú, ako to tu bolo naznačené (Rhed; ja osobne sa domnievam, že to naopak dvakrát nákladný projekt nebol). Vyžaduje to investíciu času, energie a "scenáristicko"-producentskej vynaliezavosti. Tento žáner má preto u mňa a priori šancu získať kladné hodnotenie. A Ptáčata v tomto smere určite u mňa uspeli. V tejto súvislosti je však na mieste zmieniť moju najzásadnejšiu výhradu: decká tu boli televíziou až príliš masívne vytrhávané z bežného života, aký by inak v škole a domácnostiach v daných mesiacoch absolvovali. - Druhá vec je, kto alebo čo je časozberne zachytávané a čo sa v dokumente deje. "Dej" bol vo väčšine častí, ak odhliadneme od toho, čo zorganizovala televízia, pomerne chudobný. O tom, že sú zachytené deti naozaj z okraja spoločnosti, nie som úplne presvedčený. Koniec koncov bola jedna z najlepších epizód tá, ktorá konfrontovala "hrdinov" s ghettom, ktoré sa okraju blíži predsa len viac, ako bolo zrejmé aj zo zachytených reakcií. - Je smutné, že je niekto s týmto projektom hotový pod zámienkou, že je o Rómoch. Miestami to predsa bola až one-man show Neróma Patrika, nehovoriac už o tom, čo to o daných nespokojencoch vypovedá. - Trvám na tom, že v konečnom dôsledku to nebolo nič viac a nič menej než zaujímavý dokument o niekoľkých sedem- až osemročných deťoch. Ich spoločenská či etnická "periférnosť" tomu síce miestami dodala inak nezvyklé motívy, ale v podstate by takmer rovnaký dokument mohol byť natočený aj o "bežných" žiakoch nejakej inej 2. B. Okrem zmienenej návštevy ghetta ma napr. peripetie s legom či voľba predsedu triedy neuveriteľne upútali a šestnásť dielov prvej série som v internetovom archíve ČT "zhltol" za pár dní. - Neviem, či Ptáčata ako dokument niečo podstatné naozaj dokumentujú, ale minimálne zaujímavý "bezvýznamný" portrét niekoľkých detí podali. Sledovať cudzie problémy a zážitky je samozrejme vec ošemetná a nie pre každého nevyhnutne príťažlivá, ale ČT sa do môjho vkusu a asi aj emócii v tomto prípade trafila. (12.01.2012)