Čaroděj ze země Oz

Jestli mají být Američané na nějakou pohádku právem hrdi, byl by to nejspíš Čaroděj ze země Oz. Díky kolorované verzi bychom ani zdaleka neřekli, že byl film natočen v roce 1939. Moc se mi líbila Judy Garland, ale co mě nadchlo byly masky a výprava. K tomu nádherné písničky a taky masové scény, se kterými měl Flemming zkušenosti, vždyť ze stejného roku pochází Sever proti jihu. Neříkám, že by byla lepší než ty naše, ale takovouhle pohádku nemáme. (11.05.2009)

Muzikálovou adaptaci pohádky amerického spisovatele L. Franka Bauma lze v mnoha ohledech srovnat s českou "Pyšnou princeznou" (1952). Oba snímky ve své zemi platí za nehynoucí klasiku, přičemž jejich chytlavé dialogy a písně přešly z filmového plátna do každodenního života. Zároveň však kvality filmů kalí obsažené ideologické významy a fakt, že většina chvály pochází především z nostalgického uctívání snímků a nezakládá se na reálných kvalitách. O mnohé prvky očesaný příběh Dorotky zde slouží jako pouhá kostra pro rozverná muzikálová čísla a scénky založené na komickém pitvoření. Hlavní odlišnost však spočívá v tom, že zatímco v knize Dorotka dobrodružství v zemi Oz reálně prožívá, v klasickém filmu představují pouhý sen. Tento posun souvisí s obludně konzervativní ideologií filmu, která s americkým úsměvem divákům vštěpuje buranský postoj vůči všemu, co leží za hranicí jejich zápraží. (16.10.2010)

Pohádka, která si ve své době na sebe jen tak tak vydělala, ale rozhodně se za výsledek nemusí stydět. Sice mu můžu mít za zlé, že díky tomuhle filmu vznikaly další muzikálové filmy, no asi se to lidem líbilo, když to funguje dodnes. Pohádka je sice jednodušší, ale zase bylo příjemné se dívat na propletenost kouzelného a reálného světa. Normálně bych se na to asi nekouknul, ale Pogo mi otevřel vrátka a konečně jsem slyšel, z kterých pasáží z filmu si bral zvuky. :-) (28.12.2018)

Vidieť Čarodejníka z krajiny Oz je povinnosťou každého fanúšika filmu, ktorý k predmetu svojho záujmu pristupuje zodpovedne. A ja som sa tešil, že televízia ponúkla toto klasické dielo. A ešte viac som sa tešil, keď som videl záverečné titulky. Pretože taká je klasika. Každý ju chce mať absolvovanú, aby pôsobil ako vzdelanec, a málokomu sa do nej chce. Over the Rainbow mám vo svojej Top 4000 už dlho a ani pozretie filmu nič nezmenilo na mojej istote, že je to jediná pretrvávajúca hodnota filmu. Zvyšok zostarol a bolo by špekuláciou, ak by som sa snažil odhadnúť čím a nakoľko oslovil vtedajšiu generáciu divákov. Osobne si myslím, že bublina, ktorá sa okolo filmu vytvorila, je bezobsažná a súčasných divákov už nemá čím osloviť. (07.01.2018)

Vynikajúce až do momentu, keď Dorota s roztomilým psom Totom stretne strašiaka v poli. Následne sa dovtedajšie príbehy recyklujú v nových a nových súvislostiach, tančekoch a spevoch, no v zásade pôjde už pôjde len o to isté, čo divák dovtedy videl. Dej sa následne blysne akou - takou originalitou až v závere. Užívateľka Morien trefne uviedla, že ide o bipolárny film. Jeho bipolaritu ale vnímam trochu inak. Na jednej strane nesmierne hravý, originálny, trefne vyfarbený a okúzľujúco čarovný, nekašľajúci sa s detskou korektnosťou: búrlivo oslavujúci smrť zlej ženy, ubližujúcej zvieratám (manická fáza) - na druhej strane neustále opakujúci síce originálne, ale stále rovnako pôsobiace koncepty tancov, spevov a priberania partiakov až do uspávajúceho oblbnutia (depresívna fáza). 66,6% (30.10.2014)