Poslední případ (S04E03)

Je to napínavé, v pro postavy neuvěřitelně stresujícím a pro diváka adrenalinovém tempu - hodně obstojně zrežírované. Jenomže celý "Sherlock koncept" tady kompletně roztekl do emocemi napěchované vztahovky našich milovaných hrdinů - a co mě nejvíc mrzí, že se na konci úplně stejně roztekl i scénář tohohle dílu. Celou dobu to směřuje (k jakkoliv samoúčelně vystavěnému) srdcervoucímu finále, aby byl výsledek tak neuspokojující a podivně strnulý? A co ten vinnetouovský dodatek? Úplně jsem si vzpomněl na: Tak tady jsou - legendární postavy našeho mládí.. Patos. (17.01.2017)

Sherlock a emocionální kontakt. Tak to je opravdu poslední případ. Fanynky jasaji (on to řekl), psychoterapeutky mají úsměv na tváři (tolik potlačovanych emocí, ta hluboká voda), ale moje vzpomínky na dětství jsou jasné a nepřeprogramovatelné. Ze všech Doylovych povídek jsem nejvic miloval Musgraveský rituál (společně s Poeovym Zlatým skarabeem). A tohle emocionální novodobé zprzněni starého Sherlocka mě nadzvedlo ze židle. Vraťte mi hledání pokladů, vraťte mi mé tančící figurky (další z mých milovaných povídek je letmo vizualizovaná na konci dílu), vraťte mi starého Sherlocka, a nechte Mary už konečně odpočívat v pokoji. (17.01.2017)

Ten odklon je dobře patrný už od začátku 3. série, ovšem TEĎ je ještě o něco zřetelnější. Víc nežli na dílo sira Arthura Conana Doyla autoři zaměřují pozornost na TOHO Sherlocka, kterého stvořili - přičemž (povzbuzeni předchozími úspěchy a možná i trochu opojeni vlastní kreativitou) žijí v bludu, že mají detailně zmapovanou hranici, kterou v žádném případě nesmějí překročit, aby ho přemrštěným zájmem o jeho osobu nezdiskreditovali. Jejich přístup je ovšem dle očekávání KOMPLEXNÍ, takže ho prostřednictvím "posledního" případu (nebo PRVNÍHO - podle toho, jak se to vezme) nechávají zúčtovat se vším, čím prošel ... se vším PODSTATNÝM, co formovalo jeho osobnost. Konfrontace s vlastní minulostí je přitom procedura nanejvýš bolestivá, neboť nemilosrdně obnaží staré, nikdy nezhojené rány a bez slitování vytáhne na denní světlo pečlivě uklizené a nejméně na dva západy uzamčené vzpomínky. Ale když už se s ní jednou začne, je svým způsobem NEZBYTNÁ, neboť symbolicky uzavírá pomyslný kruh, jehož obvod křižují cesty ústředních hrdinů. Ať je to jak chce, pokud má TENHLE případ představovat opravdu POSLEDNÍ zfilmovaný příběh o excentrickém detektivovi, pak se jedná o finále, které mi přes zjevně vykonstruovaný, iluzorní základ prostě imponuje - je adekvátně dramatické ... i nadmíru osobní - takové, s jakým se s trochou dobré vůle pořád ještě můžu ztotožnit. Zaručeně neobjektivních 5* ... protože (co si budu nalhávat) dobrá vůle je tady vždycky ... z mé strany - pokud se jedná o Sherlocka. (19.01.2017)

Bravúrne skorigované finále, ktoré dokáže roztrieštiť srdce na milión kúskov. Psychologický thriller, ktorý sa s chirurgickou presnosťou zaryje pod kožu a už nepustí. Po celý čas bol vyvíjaný neúprosný emoční nátlak a prostredie stimulovalo až klaustrofobickú úzkosť. Celé je to podnietené emocionálnym rozkolom postáv, dilemou, ťažkopádnosťou a deprimujúcimi rozhodnutiami. Sila tkvela v strhujúcich konverzačných scénach, ktoré boli chytro napísané, oplývali vypoinovaným koncom a určitou vypočítavosťou. Kvitujem takisto aj gradáciu a precízne vybrúsenú dramaturgiu. Taktiež si nemožno nevšimnúť tú navolenú symboliku a presahujúci alegorický význam, ktorý krásne kontrastoval s mysterióznou atmosférou, čo dodávalo celej veci nový rozmer. Táto hra myslí, tento psychologický súboj si neskutočne pohrával s perspektívou a uhlami pohľadov, tým pádom aj psychopata sa dá pochopiť. (08.11.2021)

Začátek excelentní, námět zajímavý, zpracování - už tolik ne. Super epizoda, ale jako závěr? To jsem přece jen čekal trochu víc. Pořád lepší než první díl této série, to ano, ale na některé předchozí nezapomenutelné kousky to opravdu nemá. Jo a mimochodem, tu hádanku o holčičce jsem rozlousknul dřív než slavný Sherlock :) (18.01.2017)