Neviňátka

Šuplík nadepsaný jako "Duchařský horor" patří mezi má oblíbená odvětví bubu žánru, protože se tvůrci nemohou spolehnout jen na explicitní násilí a hektolitry různě zbarvených tekutin (pokud nejsou ochotni jasně ukázat svou neschopnost), ale musí předvést opravdu kreativní práci s příběhem, atmosférou i napětím, pokud chtějí, aby výsledek za něco stál. No, a pokud jde o mně, Britům se to při natáčení tohoto snímku podařilo, přestože si myslím, že přece jen nešlo o typickou duchařinu. Tvůrci se rozhodně nevydali zkratkou, tempo bylo opravdu pozvolné, film nebyl hlavně zpočátku zrovna nabitý napětím a víte co? Vůbec mi to nevadilo, protože jsem na sebe už nejednou proflákl, že jsou anglická venkovská sídla mou slabostí, a když je ještě usadíte do viktoriánské doby, máte u mě první body k dobru. Takže jo, užíval jsem si pomalou část, užil jsem si i část atmosférickou, ale s veškerým respektem k ženám a dívkám musím konstatovat, že na mě ty ječáky působily stejně jako zubařská vrtačka. / Poučení: Pokud si nejsi naprosto jistý, nepouštěj se do větších akcí. (21.01.2024)

Tento film je veľmi znepokojivý. Aj keď mal pomalí rozbeh , ale potom to naplno rozbalil do atmosferickej dokonalosti. Žiadny krvák, film si vystačil aj bez prítomnosti nasraných duchov, a aj bez lakačiek. Tak film ťahajú vynikajúci, ale hlavne presvedčivý herci, a čiernobiela kamera bola tiež dokonalá. Príbeh je dosť prekombinovaný a vyznať sa v ňom je celkom veľký problém. Na mňa veľmi vplývalo to Gotické až Viktoriánske zátišie rozsiahleho sídla z veľkým panstvom, temný interiér, ktorý je presvetlený len sviečkami, dažd, ktorý bubnuje do okien, a hmla znášajúca sa nad cintorínom. To je len zlomok Atmosferickej vychytávok. A aj hudba bola parádna. Vyvrcholenie bolo poňaté veľmi strašidelne aj keď celkovo to skončilo nedopovedané, ale som spokojný, práve takéto filmy vyhľadávam. (23.01.2015)

Film velmi silný v detailech, v jednotlivostech, ale ne tak přesvědčivý v celku. Je tu několik opravdu vynikajících, strašidelných scén, které vyvolají mrazení v zádech, ale mám takový pocit, že to, k čemu celý film směřuje, nemá tak emocionálně drtivý dopad, jak by se z předchozího průběho mohlo stát. Prostě přijde konec a „…hm, to je všechno?“. Jinak ale fajn. Plusem je jednoznačně neurotický výkon Deborah Kerr, ten uzlíček nervů jsem jí sežral i s nitěma, obě děti hrají také dobře a všimněte si, jak jsou v detailním pohledu jejich tváře jemně podsvětleny, aby se zdály zřetelně zlověstné. Tady Freddie Francis, pozdější to slavný ´hammerovský´režisér, společně s hrou stínu v potemnělých místnostech, odvedl skvělou práci. Za ty občasné zimomřivky (hra na schovávanou!) a znepokojivou atmosféru dávám silné 4*. (13.10.2018)

Nebavilo ma to. Nechápal som tomu. Zostarlo to. Výprava zámku v lone prírody a blízke jazero majú niečo do seba, poteší tiež chytľavá pesnička a film obsahuje asi dve celkom fajn tiesnivé scény. Ale inak nuda podložená nezaujímavým scenárom, mdlými dialógmi, čudným koncom a s postavami, ktoré by si zaslúžili hodiť takú tú hnusnú lepkavú mucholapku do vlasov za svoje nechutne hysterické vrieskania, z ktorého ma boleli korene zubov. Jamesova kniha bola sfilmovaná viackrát, ale vyložene odporúčam azda len seriálové spracovanie The Haunting of Bly Manor od Mikea Flanagana (a už ono nie je žiadny zázrak, ale snaha sa mu nedá uprieť). (28.10.2019)

Miluji až idylickou atmosféru starších hororů a The Innocents je skoro až na vrcholu geniality. Již úvodní písnička a záběr dokáže nahnat dost nepříjemný pocit a za mě jde o jeden z nejlepších začátků. Nepříjemný pocit z písničky? Wow, Je zajímavé, že snímek v celé své stopáži spíše než film připomíná divadelní představení. Se všemi těmi přístupy ke kameře apod. a dostává tak naprosto jiný rozměr. I když se ve snímku sem tam objeví krásný hudební podkres, tak valnou většinu scén je film v tichu, což zrovna při scéně na chodbě působí... Brrr... Snímek si s divákem krásně hraje, jelikož svou temnou stránku schovává za krásný barák, za milou pokojskou, za vychované a hodně děti, za poklidnou a až právě idylkovou atmosféru. Lže mu, odvádí jeho pozornost, aby se v několika scénách mohl sakra dobře připomenout. Scénka s Florou v altánku se mnou hodně dobře hnula. Bez digitálních triků, bez strašidelné hudby, bez rádoby temné atmosféry. Jen chůva, holčička a skvělé herecké výkony a jak člověku dokáže pořádně zatrnout! Bravo! Jak přituhuje, snímek už se nasnaží diváka klamat a ten naplno pociťuje onu nepříjemnou atmosféru. A ten konec... Takový závěr filmu se již dnes jen tak nevidí (skoro vůbec). Bravo Georges Auric, Freddie Francis a Jack Clayton! (20.07.2013)