Projekt Frankenstein

[FF 2011, Bratislava] Docela depkoidné, "frankensteinsky" nemilosrdné a bytostnú nenávisť-nechuť-neurózu statočne prezentujúce. Len keby to nebolo tak prízemne a rozplzlo podané. Nie je reč o uvádzacom úseku kedy Kornél najprv zámerne balamutí (telefonát, vianočný stromček) a potom začne (na place i mimo neho) hrozitánskym konkurzom ničiť nielen uchádzačov, ale aj nás. Počiatočné ukážky násilností vyvierajúce cez exportne obsadeného Rudolfa Frecska majú taktiež ťaživý dopad na nervovú sústavu-ich vyznenie je ozaj zásadné/príkre, no akonáhle sa fáza uvedenia/spoznania skončí a dôjde k preklopeniu do polohy uznania výchovnej absencie-nastane nevítaná stagnácia. Implantovaním "sklenenej" vaty opadá prvotný záujem, skratové konania strácajú podstatu, urputné snímanie "ničoho" zožiera, 70 min. trvá 140 a celok upadá do neplodnej fádnosti z ktorej ho nevytrhne ani (už viacmenej známa) "artová" koncovka. Na dosahnutie želaného premostenia by sa Mundruczó nesmel hrať na Tarra, musel by sa odprostiť od vnucovacích ťahov a mal by porozmýšlať nad tým, do akej miery má cenu negovať diváka. Lebo chyba nie je v predkladanom posolstve, ale v jeho "umierajúcom" interpretovaní, ktoré popri iných festivalových konkurentoch jednoducho neobstojí. Nemať takú slabosť pre maďarskú tvorbu, nasolím tam prísne dve, takto tri s výkričníkom. (31.03.2011)

Maďarsko-německý film hororového ražení má být modernizací klasického příběhu o Frankensteinovi. Takřka celý se odehrává v opuštěném domě, kde už žije jenom starší žena se svým manželem, nevlastní dcerkou a příbuznou dívkou Magdou. Dům má pronajatý ke svým zkouškám a castingům známý filmař; při jednom výběru neherců do filmu dochází k vraždě. Zavražděnou je ona nevlastní dcera paní domácí, vrahem je - jak se záhy dozvídáme - její syn, který se pak ukrývá před spravedlností po opuštěných bytech, stačí se tam zamilovat do Magdy a zabít svoji matku i jejího manžela. Po delší době vyjde najevo, že tento psychopat je také synem onoho režiséra, který jej chce před spravedlností vrátit do ústavu a nakonec s ním prchá do rakouských Alp, kde dojde k autonehodě, při níž je duševně nemocný zločinec smrtelně zraněn... Slabá místa tento film má, zvláště výkony herců jsou jenom průměrné, příliš brzy je divákovi jasné, že všichni v domě budou povražděni (kam jen ale zmizela Magda?); ke kladům patří umístění děje do ponurého polorozpadlého domu. Slušné tři hvězdičky, Magda i ta zavražděná dívka byly hezounké. (08.08.2014)

----- "Kdo je můj táta ?" ----- "Nemáš tátu !" ----- Vyhrocené drama, které není ani zdaleka tak lhostejné (nebo tak ujeté), jak se tváří ... a přes svůj předstíraných chlad dokáže uhranout. O jednom velice zvláštním chlapci, který to myslel dobře ... v podstatě ... ale nebylo mu to nic platné, neboť osud mu nebyl nakloněn - a prověřoval ho tak, že prostě NEMOHL obstát. Finále je trochu zavádějící, řekla bych. Nejde ani tak o to, že se odehrává úplně jinde - a probíhá úplně jinak, než bych byla čekala ... při vší snaze prostě nedokáže zodpovědět většinu otázek, které mě průběžně napadaly. Obvykle nepotřebuju mít všechny příčiny a následky naservírované na stříbrném podnose, jenomže tady převážil dojem, že na zajímavě rozehranou zápletku rezignoval především režisér. Škoda ... potenciál tu byl ... 3,5* (28.04.2014)

Pokud chce dneska někdo udělat horor, už se těžko může opírat o celkem směšné reálie jako jeho tvůrci před sto a více lety. V tom Projekt Frankenstein nezklamal. Sedí výběr herců, podivně neurčité a odtažité prostředí (zaživa tlející, byť dnešní) i vztahy, nenadálá úmrtí, zvraty. Ale souhlasím s hodnocením Elementála nebo FlyBoye, že se film brzy změní v nezáživnou depresi a nic víc. Horor dneška nespočívá jen v narušení tradiční rodiny, ale hlavně v jakýchsi psychologických koncentrácích, které si kolem sebe budujeme. Dobrovolně! V tomto projektu došlo jen k ilustraci, ale nikoliv k hledání podstaty problému, přitom již víme, že hrůznější než fikce bývá sama realita. (29.04.2014)

Asi najmierumilovnejší príbeh Kornéla Mundruczó. Áno najmierumilovnejší, bez ohľadu na počet mŕtvych v tomto filme. Avšak s ohľadom na jeho predchádzajúce filmy som konečne pocítila z režisérovej strany trochu lásky, trochu tepla ( aj keď vo filme panuje najchladnejšia zima ) a v konečnom dôsledku akejsi snahy všetko napraviť, dať do poriadku. Môžeme tu sledovať príbeh chlapca, ktorý sa narodil do nesprávnej (ne)rodiny. Áno, komu by sa chcelo v 16-tich ( ak si správne pamätám ) prebalovať decko a starať sa o neho, keď ešte sami máte pocit, že by sa o vás mali druhí starať? A tak všetkú zodpovednosť necháte na matke, ktorá aspoň z môjho pohľadu veľa citu nemala, iba veľmi triezvy, chladný a reálny pohľad na svet. A tá vás šupne do detského domova. A vy v 18-tich rokov vyjdete von, do sveta a predstavujete si naivne, že vás rodičia prijmu k sebe domov a dajú vám to, čo vám za celé vaše detstvo odpopreli. Ale čo sa stane, ak vás čaká krutá realita a odvrhnutie? To budete mať možnosť uvidieť sami. Všade som sa mala možnosť dočítať ako Kornél Mundruczó rieši spoločenské pomery v Maďarsku ( "Kto je vinníkom?" ). Ja riešenie takýchto otázok v jeho filmoch príliš nevidím, nemyslím si, že niečo také sa deje iba v Maďarsku. Ale samozrejme, možno na takúto otázku by mi vedel viac povedať človek, ktorý žije v Maďarsku. Mne sa jednoducho páčila atmosféra, i hlavný herec, ktorého oči sú až príliš hlboké, do ktorých keď sa pozriete, uvidíte utrpenie celého sveta, všetkú bolesť, ale i zlobu. Celkom zaujímavý je aj výber hlavnej postavy. Teda herca, ktorý ju stvárnil. Kornél Mundruczó ho našiel v nápravnom centre ( bola by som zvedavá, či si hľadal hercov podobným spôsobom ako vo filme ), kedy akonáhle ho uvidel, vedel, že je to práve ON. A veru vybral si veľmi dobre. Bez neho by to možno nebolo vôbec ono. A druhá veľmi zaujímavá vec je i tá, že si vo filme zahral i samotný režisér. Ako sám povedal, bolo to pre neho utrpenie a už nikdy viac si to nechce zopakovať. Avšak ja som mala z neho veľmi pozotívny pocit a vyznelo to o to viac dôveryhodne a intímnejšie. (14.11.2010)