3

Tom Tykwer se po deseti letech vrací se zcela německým filmem. Romantická komedie, která tvoří složitá sexuální trojice. Nemůžu uvěřit, že tento příběh nebyl natočen dříve. Pod Tykwerovou režií budete bojovat s tím, aby jste brali postavy vážně a veškerá smešnost má absurdní pojetí. Hudební skladba, pohyby kamery a osvětlení jsou přirozeně nádherné a typické režisérovo zakončení vůbec nezklame a vy z kina budete odcházet plní myšlenek o vztazích kolem vás. Cesty lásky jsou prostě složité. (15.04.2011)

Tykwer mě nakopl do vajec. Vrstevnatý film o milostném trojúhelníku se na první pohled může zdát být jen lacinou perverzí a atrakcí o trojici znuzených "vysloužilců", kterým straší ve věži a nezvládají svou sexualitu, ale ve skutečnosti jde o nebývale precizní a podvratnou výpověď o krizi subjektu a jeho tradiční společenské role. Ne náhodou Tykwer tak výrazně pracuje s motivem "biologického determinismu" - dvě postavy bádají v oblasti genetiky, kmenových buněk a umělého oplodnění. Soudobá posedlost kontrolou a měřitelností člověka, onen perverzní rozklad subjektu na to, co Julia Kristeva nazývá patrimonial individual (člověk redukovaný na soubor orgánů s různou cenou na trhu) tu nabývá nebývale řízných metafor - např. když se matka jednoho z hrdinů nechá posmrtně vystavit v muzeu v rámci výstavy Bodies. Tykwer se vyrovnává i s druhou, řekněme převážně genderovou chimérou - člověkem, který je vymezen pouze podle toho, jak adekvátně zastává svou společenskou roli. V takto definované společnosti, která je navíc prolezlá násilím a katastrofami (ty se připomínají v druhém plánu z TV obrazovek a novin), je vlastně onen patologický milostný trojúhelník jedinou možností revolty. Ignorováním člověka jako pasivního vykonavatele společenské role a naopak intenzivním prožíváním toho nejosobnějšího navzdory tabuizaci vytváří Tykwerův Drei nesmírně plastický a působivý obraz lidskosti "proti konvencím". Co je na filmu hodno obdivu je způsob, jakým sofistikovaný myšlenkový podtext rozpouští v hravém zpracování, v němž je neustále patrná ironie, svižná žánrová koláž a obrovská míra bezprostřednosti. Co by jinak mohlo působit jako samoúčelná směsice sexuálních perverzit působí v Drei zcela přirozeně, měkce a odtrženě od všech možných stereotypů. Fascinovalo mě, jak důsledně Tykwer potírá v psychoanalýze klíčový fenomén otce - navzdory věku mi obě hlavní mužské postavy přišly jako děti, které se vracejí do blaženého světa, v němž je rozkoš ještě možná (protože nezatížená prvotním hříchem). Závěr je vlastně romantickým návratem ke kořenům non plus ultra. Morální poselství Tykwerova filmu tak může být třeba to, abychom přestali život vnímat jako kvantifikovatelný a manipulovatelný obsah Petriho misky a přijali ho v jeho plnosti, která se vzpouzí jakýmkoli kategorizacím. Chvílemi se zdá, jakoby Drei dokázalo úspěšně obejít limity jakékoli symbolizace a dotknout se věci samé... to je samozřejmě iluze, iluze, kterou si milerád dopřeju ještě jednou. Pro mě zatím film roku (jsem tak plný pozitivních dojmů, že dozajista opomíjím spoustu věcí, které mi mohly během projekce vadit...). (06.04.2011)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Pomyselný Mount Everest festivalu v Trenčianskych Tepliciach a Trenčíne. Neútišiteľná nadšenosť mnou lomcuje a ani na sekundu nechce prestať - ešte aby aj, veď do centrály mi naráža mocná smršť exaktne vystihnutých point, disparátnych emočných chvení a na chlp trefnej irónie. Bezprostredná rozkoš z maximálne výpovedného posolstva o naplňovaní skrytých túžob, o voľnom priechode vrodených pudov, o individualistickej revolte vôči rozvrátenému/netolerantnému systému. Podvratný výkrik do ticha, ktorý prenikavo rezonuje na pozadí všetkých tých (zamindrákovanou spoločnosťou ustanovených, väčšmi neflexibilných) drístov o genderovej predurčenosti, biologickej kontrolovateľnosti a rádoby konvenčnej obmedzenosti. Akoby sa napĺňal môj tajný sen v ktorom konečne niekto ignoruje šumy verejnej mienky, jebe na implantované regule vyžadovaného správania, niekto kto veľkým oblúkom obchádza "plot predpojatosti" a s gráciou zdieľa nefalšovanú ideu slobodomyseľného nažívania - života odprosteného od akýchkoľvek kategorizácií. Už teda viem čo nastane keď sa snúbi dosti vypracovaný scenár (nech aj znateľne schématický) s gustióznymi formálnymi ingredienciami pod dynamicky/dôvtipne/dôkladne koordinovaným režijným patronátom - vznikne pecka typu "Drei", ktorá sa vyznačuje hneď niekoľkými nepriehľadnuteľnými znakmi a to netendečnou humánnosťou, uváženou skúmavosťou, hravou ctižiadosťou. Referenčné črty pre mnoho "konkurenčných firiem", ktoré sa ustavične namáhajú s predostrením (buď príliš prízemných alebo zas nadmerne srdnatých) komplexných analýz organickej priťažlivosti medzi ľudmi, poprípade sa uchyľujú k mechanickému zlučovaniu alebo naopak polarizovaniu vzťahových diskurzov a napokon ich ašpirácie vyšumia ako rozhrkaný šampus, respektíve sa zmenia v bezobsažnú konfúziu. "Trojke" takýto kolaps nehrozí, pretože si uvedomuje, že na háklivé otázky treba odpovedať s patričnou razanciou i odhodlaním, ale takisto s dostačnou porciou rozumnej prozreteľnosti a jemnocitnej vnímavosti. 3x áno. (25.06.2011)

Zářez: Shakespearovy sonety v němčině. Filmařsky vybroušené dílko plné dokonalých obrazů, kterému téměř není co vytknout, Tykwer v plné síle - klasický a přesto jdoucí mílovými kroky kupředu. K tomu všemu nebeská a odzbrojující Sophie Rois. Přesto, přesto "jen" drei hvězdy, které spíš než kvality filmu vyjadřují můj dojem. Někde méně by bylo více (příliš mnoho postav), někdy příliš pomalé a výslovné, snad až překombinované. Zkrátka s vyhlazením filmových postupů se Tykwerovi bohužel nějak podařilo vyhladit i něco z té surovosti, dravosti, neokoukanosti, které jsme hltali u jeho starších snímků. (31.07.2011)

Tykwer se odkouzlil. Zfassbinderl. Německo v roce dnes … Umění, věda, filosofie, život … Paralelní světy, zkušenost, vztahy … Kategorie, pojmy a hranice, bez kterých nefunguje svět, ale které se stále překročují a popírají … Třetí jako katalyzátor, jako elixír života, jako vnuknutí a objev … Děti jsou mimozemšťané nebo přesněji mimokosmosťané. Aliens … Heinlein – Cizinec v cizí zemi. Láska … Svoboda, rovnost, bratrství a sesterství. Žij a nech žít jiné. Prostě žij, co cítíš … V nekonečnu se všechny rovnoběžky sbíhají v jednom bodě. (20.04.2011)