3

Na komedii příliš málo vtipné, na drama příliš málo vážné, na romantiku ... úplně mimo. Všechny tři hlavní postavy jsou nadto úplně neuvěřitelně nesympatické - z Adama mi bylo až fyzicky nevolno. Provokativní, kontroverzní závěr byl chytře vyspoilerován na plakátě. Je mi celkem jedno, jestli snímkem Tykwer bourá genderové stereotypy, kritizuje soudobou morálku (nebo naopak říká, že na ní není nic extra špatného) atd., já se prostě nebavil. (08.10.2011)

Nesnesitelná lehkost bytí, plynoucí z biologicky determinovaného žití. Nevadilo mi to, k jakému modelu soužití postavy dospěly, ale způsob jakým k němu dospěly. Nevzrušivá existence bez jakýchkoli vrcholů, která navzdory nonkorfomnímu patnerskému soužití je vlastně výsledkem pohodlného konformního chování. (19.04.2011)

Tykwer se odkouzlil. Zfassbinderl. Německo v roce dnes … Umění, věda, filosofie, život … Paralelní světy, zkušenost, vztahy … Kategorie, pojmy a hranice, bez kterých nefunguje svět, ale které se stále překročují a popírají … Třetí jako katalyzátor, jako elixír života, jako vnuknutí a objev … Děti jsou mimozemšťané nebo přesněji mimokosmosťané. Aliens … Heinlein – Cizinec v cizí zemi. Láska … Svoboda, rovnost, bratrství a sesterství. Žij a nech žít jiné. Prostě žij, co cítíš … V nekonečnu se všechny rovnoběžky sbíhají v jednom bodě. (20.04.2011)

Tykwer mě nakopl do vajec. Vrstevnatý film o milostném trojúhelníku se na první pohled může zdát být jen lacinou perverzí a atrakcí o trojici znuzených "vysloužilců", kterým straší ve věži a nezvládají svou sexualitu, ale ve skutečnosti jde o nebývale precizní a podvratnou výpověď o krizi subjektu a jeho tradiční společenské role. Ne náhodou Tykwer tak výrazně pracuje s motivem "biologického determinismu" - dvě postavy bádají v oblasti genetiky, kmenových buněk a umělého oplodnění. Soudobá posedlost kontrolou a měřitelností člověka, onen perverzní rozklad subjektu na to, co Julia Kristeva nazývá patrimonial individual (člověk redukovaný na soubor orgánů s různou cenou na trhu) tu nabývá nebývale řízných metafor - např. když se matka jednoho z hrdinů nechá posmrtně vystavit v muzeu v rámci výstavy Bodies. Tykwer se vyrovnává i s druhou, řekněme převážně genderovou chimérou - člověkem, který je vymezen pouze podle toho, jak adekvátně zastává svou společenskou roli. V takto definované společnosti, která je navíc prolezlá násilím a katastrofami (ty se připomínají v druhém plánu z TV obrazovek a novin), je vlastně onen patologický milostný trojúhelník jedinou možností revolty. Ignorováním člověka jako pasivního vykonavatele společenské role a naopak intenzivním prožíváním toho nejosobnějšího navzdory tabuizaci vytváří Tykwerův Drei nesmírně plastický a působivý obraz lidskosti "proti konvencím". Co je na filmu hodno obdivu je způsob, jakým sofistikovaný myšlenkový podtext rozpouští v hravém zpracování, v němž je neustále patrná ironie, svižná žánrová koláž a obrovská míra bezprostřednosti. Co by jinak mohlo působit jako samoúčelná směsice sexuálních perverzit působí v Drei zcela přirozeně, měkce a odtrženě od všech možných stereotypů. Fascinovalo mě, jak důsledně Tykwer potírá v psychoanalýze klíčový fenomén otce - navzdory věku mi obě hlavní mužské postavy přišly jako děti, které se vracejí do blaženého světa, v němž je rozkoš ještě možná (protože nezatížená prvotním hříchem). Závěr je vlastně romantickým návratem ke kořenům non plus ultra. Morální poselství Tykwerova filmu tak může být třeba to, abychom přestali život vnímat jako kvantifikovatelný a manipulovatelný obsah Petriho misky a přijali ho v jeho plnosti, která se vzpouzí jakýmkoli kategorizacím. Chvílemi se zdá, jakoby Drei dokázalo úspěšně obejít limity jakékoli symbolizace a dotknout se věci samé... to je samozřejmě iluze, iluze, kterou si milerád dopřeju ještě jednou. Pro mě zatím film roku (jsem tak plný pozitivních dojmů, že dozajista opomíjím spoustu věcí, které mi mohly během projekce vadit...). (06.04.2011)

Je mi špatně, když na tenhle snímek pomyslím. Za mě říkám, už NIKDY. Jako drama Drei funguje mizerně, jako komedie hrozně a jako perverzní "prasárna" skvěle. Zajímá mě ledacos ve filmech a dosti překousnu, ale pokud se musím dívat na dva chlapy, jak si to spolu rozdávají, tak je něco špatně. Až někdy v budoucnosti budu na chlapi, tak se rád podívám, ale do té doby se budu tomuto Německému skvostu vyhýbat obloukem... 2/10 = 20% (23.04.2012)