Motýl vzlétl k záři

Klasický Hollywood 30. let, natožpak žánr screwball komedie je pro mě dosud téměř neprobádaná vrstva světové kinematografie a tak jsem se rozhodl, že si jeden takový film zkusím dát. Volba padla na Stage Door obsazený třemi velkými hvězdami své doby. Zpočátku mě zběsilé a neustávající tempo dialogů docela šokovalo, ale po pár minutách jsem se na tu vlnu naladil a začal si je užívat. A že je opravdu co, na téměř každou vyřčenou větu jsou odpovědí velice rýpavé sarkastické poznámky zejména z úst vynikající Ginger Rogers, ale nezaostávají ani další z mnoha přítomných postav. Z klasicky velmi hladkého a neviditelného hollywoodského stylu vyčnívá pouze stylizovanější scéna před sebevraždou jedné z hrdinek. Jinak bych z mnoha bryskních dialogových přestřelek vyzdvihl skvělou scénku, kdy se v bytě producenta Powella (Menjou) setkají všechny tři hlavní postavy a Ginger Rogers nalezne Katharine Hepburn v jaksi kompromitující pozici :). (07.06.2013)

Penzionát pro začínající herečky je jako osudí, do něhož se tu a tam vnoří povolaná ruka a na základě nevyzpytatelného výběru vytáhne vítězný míček. Jeden z mnoha desítek, kterým stojí za to po léta bezcílně rotovat v bubnu. Jedna z adeptek je tak otlučená, že se zdá být začátečnicí už hezkých pár desítek let, několik dalších se nejspíš časem vdá a přijde na jiné myšlenky, jiné sleví ze svých ambicí a stanou se třeba tanečnicemi ve sboru. Jednu, možná dvě z nich osvítí světla ramp. Zatím ještě překypují energií, bagatelizují neúspěchy a přeceňují naděje... Nikdy bych si nepomyslel, že by mi u nějaké komedie mohlo vadit příliš mnoho vtipů. Jestli jsem se k tomuto pocitu někdy přiblížil, tak právě při sledování Stage Door. Konverzačního humoru je zde dost na tři filmy a je modernější než v leckterém sitcomu, mladším o šedesát, sedmdesát let. V okamžiku, kdy už jsem se začal cítit všemi těmi sarkastickými šlehy zvolna přesycen, se film se zlomil do dramatu. Ne násilně, naopak podle průběžných očekávání, která tato břitká perla od začátku navozuje. Herečky z penzionu používají cynický humor jako obranný prostředek pro zaplašení pochyb o svém talentu, obav z budoucnosti a pro zachování sebeúcty. A je jasné, že to sebeobelhávání nemůže trvat věčně. Byl jsem předem připraven na dva možné extrémy - buď se bude nemilosrdně "nastavovat zrcadlo" jako v Sunset Boulevardu nebo ve Všem o Evě, nebo půjde o konejšivou sociální pohádku á la Frank Capra, kde přes útrapy všechno dobře dopadne. Stage Door se ale neopírá o stylizační žánrové berličky a zůstává v každém směru nohama na zemi. Imponuje, mi, jak elegantně se vyhýbá obvyklým klišé. Postavy ztvárněné Katharine Hepburn a Ginger Rogers se sotva dají chápat jako nějaké modelové typy, zobecňující určitý druh ženy, herečky, plodu konkrétního sociálního zázemí atd. Jsou to jedinečné osobnosti a asi by nebyly příliš odlišné při volbě jiné kariéry. Je ale zajímavé konfrontovat je právě s prostředím, které škatulky jako "sebevědomá mondéna" nebo "venkovská naivka" přímo vyžaduje. Vedlejší postavy mají k takovému zobecnění blíž, ale žádná z nich není karikaturou. Stage Door (trapnému českému názvu Motýl vzlétl k záři se vysmál už recenzent Kinorevue v roce 1938) je malé, skromné mistrovské dílo. 100% (14.08.2010)

Hned po doběhnutí úvodních titulků se na vás začne valit kaskáda břitkých dialogů, ironických prupovídek a nevybíravých glos, to všechno v podání asi patnácti nudících se hereček bez práce. Dost neobvyklý úvod do příběhu, řekl bych. Chvilku trvá, než si člověk zvykne na slovní ping pong, podle kterého je možná až příliš poznat, že se původně jednalo o divadelní hru. Jakmile ale vstoupí na scénu jako vždy bezchybná Hepburnová, začne se děj pomalu rozbíhat a přes konverzační komedii přechází až do závěrečné tragédie. Na můj vkus poněkud násilně a přehnaně, s přivřením oka se to ale dá akceptovat a na emocionálnosti to nijak neubírá. A Adolphe Menjou má snad na ty usměvavé pokrytce patent, v Kubrickových Stezkách slávy byl skoro stejný parchant jako tady. (11.10.2010)

Na Katherine Hepburn nedám dopustiť,síce môže pôsobiť snobským dojmom,ale herecké nadanie sa spochybniť nedá,Ginger Rogers je u mňa zafixovaná ako parťačka Freda Astaira,obidve sú nádherné,celkový ženský ansámbel„nádejných” herečiek je famózny.Neviem,či som už niekde videl toľko babeniek pokope? Kvalitný počin 30 rokov,povedal by som,že veľkú konkurenciu,čo sa do kvality týka,nemá.Obdivujem Classic Hollywood. Režisér,ktorého som nepoznal,ktorý nakrútil pozoruhodný počin o herečkách,ktoré čakajú na tu pravú príležitosť presadiť sa,ktoré žijú v jednom baráku a nielen vyššie zmienené herečky odvádzajú„dobrú prácu...” (01.03.2014)

Valná část filmu je čistá komediální konverzačka, kdy není ani chvilku ticho a na každou repliku se najde nějaká vtipná odpověď. To vše v penzionátu mladých dívek, jejichž jediným snem je získat nějakou roli na divadle a získat tím vstupenku do lepšího života. Škoda jen, že těch dívek je moc a splývají. Ční nad nimi Katharine Hepburn, Ginger Rogers a Andrea Leeds. Na konci se však film zlomí do dramatu, možná až příliš okatého. Jsou zde nějaké nedotahy, ale i tak slušná zábava. (24.08.2011)