Gilda

Stále jsem čekal na nějaký silný, zásadní okamžik, který nepřišel. Jinak to nebylo zlé, ale takové monotónní, bez vzdušení. Na romantický film málo, na thriller málo, jako detektivka málo působivé, nevyužité. # [viděno: v noci, monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 5 (01.09.2012)

Gilda je úplne iná ako Laura alebo Mildred Pierceová. Ale stále silne melodramatická, používa hlavnú postavu ako ideál, od ktorej sa všetko točí a aj atmosféra okolo nej tomu náležite prispôsobená. Škoda tej silnej ženskosti, príliš neracionálnych a nelogicky chovajúcich sa mužských postáv a až čudesných zvratov, kedy sa pristihnem v pasážach, ktoré nepovažujem za prekonané. Lenže hrá tu bezchybná Rita Hayworth, ktorá to ťažisko a nátlak hravo zvláda, čím sa celá nálada filmu akosi citovo pozastaví, netreba sa zameriavať na krimi pozadie, ktoré je naproti ústrednej téme len zastierajúce a moc na ňom nezáleží. A vôbec jedna z najerotickejších scén, aké som mal možnosť vidieť. Bola len jedna, ale stála zato! (12.11.2015)

Tak som si doprial Ritu Hayworth. Niekto by namietal, že Film-Noir Gilda. Nie, bolo to iba o Rite Hayworth. Tak ako sa nakrúcali filmy s Vlastom Burianom, tak bola nakrútená i Gilda, aj keď uznávam, že po polnoci už moje prirovnania nestoja za nič. V príbehu som sa zle orientoval a ani som mu neveril. Hercov som nepoznal. Napriek oslavným ódam a slabosti nevinných chlapcov zo Shawshanku som Ritu i celý film odsledoval bez osobitného zaujatia a pravdepodobne ma už nebude zaujímať, aké filmy s ňou boli nakrútené a kde by som si ich mohol pozrieť. (14.03.2019)

Glenn Ford me moc nebavi. To rikam na rovinu hned na zacatku. Nastesti to zachranuje Rita Hayworth, ktera sice nevystoupala v mem osobnim zebricku "bohyn" na nejvyssi mety, ale predvadi zde nekolik prima kejkli, takze ji beru na milost. Mirne nadprumerny a neprilis prekvapivy film bez sokujicich zapletek. P.S.: Vlastne mi to prislo spis jako "reklama" na tancici a zpivajici Ritu... (05.12.2008)

Velkolepá love story, jakým se nejvíc dařilo ve 40. a 50. letech, už ne tak naivní jako většina těch předválečných a ještě ne tak explicitní, popř. cynická, jako většina těch z pozdějších dob. Blízká příbuzná Casablanky – stejné prostředí nablýskaného podniku v závětří světa, stejné základní rozložení sil v milostném trojúhelníku, poháněném ovšem podstatně méně ušlechtilými vášněmi. Temné stránky milostného citu vykreslené bez zbytečného vysvětlování, s nádechem tajemství, kupodivu ne zas tak vzdáleného sebedestruktivnímu mystériu okolo jisté Laury Palmerové. K tomu jen náznakově vyprávěná, ale ne ošizená kriminální linka a (na noirovku) nečekaně odlehčené zakončení – za mě velmi doporučeníhodný kousek. (03.03.2015)