Matka Teresa od kotów
Mother Theresa of Cats
Režie:
Paweł SalaScénář:
Paweł SalaKamera:
Mikołaj ŁebkowskiHudba:
Marcin KrzyżanowskiHrají:
Ewa Skibińska, Mateusz Kościukiewicz, Filip Garbacz, Łukasz Simlat, Janusz Chabior, Robert Olech, Mariusz Bonaszewski, Ewa Szykulska, Wojciech Żołądkowicz (více)Obsahy(1)
Policie zatýká dva bratry, Artura a Martina, v maloměstském motelu jejich tety a eskortuje je do vězení v hlavním městě. Ve zpětně odvíjeném ději autor pátrá po pohnutkách jejich zločinu. Kdy a proč vzklíčilo iracionální zlo v chlapcích z dobré rodiny? Matka Tereza miluje nejen své dva syny, má pochopení i pro manžela Huberta, traumatizovaného zážitky z vojenské mise v Iráku. Je vstřícná i ke studentce hudby Evě, která s nimi sdílí domácnost a pečuje o její autistickou dcerku Jadzu. Milosrdná je také k zatoulaným kočkám, jichž je jejich byt ve starém činžáku plný. Dvaadvacetiletý syn Artur, fascinovaný psychotronikou, propadá iluzi o vlastní výlučnosti. Totálně si podrobuje mladšího Martina, balamutí matku. Pocit nadřazenosti v něm utvrzuje i stupňující se nemohoucnost otce, jímž pohrdá… Jde však o motivy nesouměřitelné se závažností činu, jehož rekonstrukce zahrnuje i ovzduší doby jeho spáchání, pro niž je příznačné znehodnocení tradičních hodnot. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (32)
Nevím, co si o tom mám myslet. To je jako fantasy podle skutečných událostí, nebo co to mělo znamenat s tou černou magií? A měl jsem si dělat poznámky, abych věděl, před kolika dny, týdny, měsíci... se odehrává další scéna? Dobří herci, ale nějak mi nedošlo, o čem to vlastně mělo být. Mé tři hvězdičky mají blízko ke dvěma (50%). ()
Príbeh sa odvíja reprospektívne, začína nejasnou matkovraždou a končí 13 mesiacov pred jej spáchaním. Ten, kto sa nazdáva, že sa dozvie niečo podstatné o príčinách zločinu bude uvedený do omylu. V skutočnosti tvorcovia predstavujú sled nesúrodých obrazov z minulosti, ponúkajú mozaiku, ktorú nie je jednoduché zložiť. Pritom množstvo zaujímavých podnetov si doslova pýtalo podrobnejšie rozpracovanie. Napríklad Artur démonicky vplýval na svojho mladšieho brata, zaoberal sa čiernou mágiou a mal akési nadrirodzené schopnosti, ale nič z toho, lebo všetko zostávalo vo verbálnej rovine. Možno by tomuto filmu prospelo konvenčnejšie spracovanie. ()
A půl. Zajímavé, podivné, tvořivé, obyčejné, evropsky osvěžující a opravdové, nedotvořené, nevyjasněné a pro spoustu diváku taktéž zřejmě ne zcela pochopitelné. Celý snímek jsem očekávala znázornění toho, co ti hoši vlastně provedli, ale nedostalo se mi ničeho, z čeho bych poznala, nebo si domyslila, co se vlastně stalo. Taktéž jsem nepochopila onu linii s telepatií či snad magií, kterou jeden ze synů "provozoval." Bylo to vše skutečné, stalo se to, dokázal disponovat jakousi nadpřirozenou silou, nebo to byl jen nějaký stav mysli, která si to vše vytvořila, představy, jak se s danými situacemi vypořádat? Nyní s odstupem v tom spatřuji jistý psychologický podtext. Oba hlavní herci ztvárnili své postavy velmi přirozeně, stejně jako Ewa Skibinska coby jejich matka. Ač film onen zločin vůbec nezobrazuje, tak celý děj, který se k němu odvíjí, je zvládnut velmi precizně a nechává diváka v očekávání, co přijde později (nebo dříve?:) A ač na konci zůstala spousta otazníků a nevyjasněného, uvědomila jsem si, že děj možná nebyl nijak originální, spíše obyčejný, měla jsem místy pocit, že se v něm vlastně nic podstatného neděje, ale i přesto má v sobě jakési osobité kouzlo. Kouzlo, které pramení z formy jeho zpracování, kde se mísí jednoduché s neobyčejným a viditelné s nevysloveným. ()
Spätným chodom po dňoch, týždňoch, mesiacoch od zatknutia dvoch bratov k tomu, čo bolo predtým . Priame odkrytie príčin zločinu sa nekoná, zo zobrazeného sa dajú v hlave poskladať rôzne dôvody alebo túto hru odmietnuť ako nič nehovoriacu gebuzinu. Fragmenty súžitia rodiny podnecujú k opakovanému zhliadnutiu. Mne vyšlo zhruba toto: Vojnovými zážitkami traumatizovaný otec sa opúšťa a postupne aj vytráca z rodiny. Opustené miesto nahradia opustené mačky. Syn skúša nahradiť mladšiemu bratovi chýbajúcu otcovskú autoritu. Nedostatok životných skúseností rieši štúdiom rituálov čiernej mágie a narastajúcou spupnosťou. Okoliu sa stáva neznesiteľným, prirodzenú autoritu si zamieňa za čoraz výbušnejšie a zlomyseľnejšie správanie. V podstate je jedno, či nejaké jeho mimo zmyslové schopnosti zohrali nejakú úlohu alebo nie. Pretože cestu odporu a zlostnej negácie k okoliu si zvolil dávnejšie a ustupovať nemienil. ()
Název polského filmu Matka Tereza od koček přímo odkazuje ke slavnému polskému snímku Matka Johana od Andělů (1961) - v obou přitom není příliš zřejmé, jak velkou roli v příběhu ne/hrají nadpřirozené síly. Způsob vyprávění si zase půjčuje od Zvráceného; tedy pěkně pozpátku. Není samozřejmě točen na jeden záběr a nedodržuje jednotu místa, času a děje, ale scény jsou obráceně seřazené a umožňují netradiční pohled na rozklad jedné polské rodiny. Začíná dopadením pachatelů podezřelých ze zabití své matky a zpětně odhaluje, co předcházelo. Jedna polská kolegyně mi říkala, že na festivalu v Polsku byl film kritizován za příliš komplikované vyprávění a za morální nejednoznačnost v otázkách viny. To mě rozesmálo, protože podle mě vyhmátli dvě věci, kvůli kterým snímek Pawla Saly naopak rozhodně za pozornost stojí. Příběh je vlastně jednoduchý, ovšem divák se v něm nedočká žádného vysvětlení, žádného otevřeného označení „pachatelů". __ Je jasné, že starší syn je povahově parchant. Ovšem parchant, který je možná (!) ovládán temnými silami. Matka je hysterická, otec slaboch, mladší bratr jde až do hořkého závěru slepě ve stopách staršího sourozence. Na začátku vyprávění se vše jeví docela jednoduše. Známe totiž pouze důsledky, ne příčiny rodinné tragédie. Ale čím blíže se dostáváme k začátku příběhu (a tedy ke konci filmu), tím se naše povědomí o vlastnostech postav a jejich podílech viny komplikuje. __ Temný polský snímek ve svém průběhu navíc otevřeně zamlčuje, kdy záměrně vynechává spousty souvislostí. Klíčovou scénu vraždy nejenže vůbec nevidíme, ale ani se nedozvíme, jaká konstelace okolností k ní vedla. Stejně tak se nikdy neobjasní, jestli otec své děti skutečně sexuálně obtěžoval, nebo si to starší syn vymyslel. A nevíme ani, jak je to se synovou černou magií. Třináct měsíců ze života jedné rodiny tak netvoří klasické souvislé vyprávění jako spíše eliptickou řadu obrazů. A nevystačíte si s tím, že pospojujete událost A s událostí B. Vlastně si musíte sami „pracovně odpovídat" na otázky, které vám film nezodpoví. Vysvětlení toho, co se stalo, zásadně ovlivní, pokud třeba otec opravdu osahával své syny… ale je to na vás. Stejně tak se pohled na syna dost změní, pokud mu opravdu do šišky proudí negativní energie nějakých temných sra*ek. __ Film si navíc udržuje distancovaný styl dlouhých záběrů, chladných filtrů a vertikálních pohledů nad kulisy, které odhalují umělost filmového časoprostoru (ačkoli byl volně natočen podle skutečné události). Snímek má sice jen něco přes hodinu a půl, ale od určitého okamžiku (cca. od hodiny) bohužel začíná být hra poněkud jednotvárná. Hlavně se v příběhu nemůže stát nic, co byste nemohli předpokládat na základě už řečeného - a také nestane, kdybyste náhodou chtěli něco namítat. Podle toho, jak si výkladové parametry nastavíte, se pak odvíjí i to, jak moc vás snímek zasáhne. Nejednoznačnost řečeného je jednou z jeho nejsilnějších předností i slabostí zároveň, protože jakkoli je vynechání důležité scény skvělý nápad, znemožňuje na druhou stranu plausibilně uvažovat o etických aspektech, k čemuž ale vybízí. To už je ale dramaturgická otázka, na niž prostě nedostaneme odpověď, stejně jako se nedozvíme, proč vlastně matka zemřela. () (méně) (více)