Ženy sobě

Férově nekorektní humor u party čerstvě vytvořených kamarádek, které ve skutečnosti zase tak dobrými kamarádkami nejsou. Férově v tom smyslu, že konečně nám někdo dal najevo, že nejen muži mohou mít své dny, ale i ženy, když se konzistence hvězd na nebi ideálně spojí, mohou překvapit celou řadou situací, za které by se rozhodně nemusely stydět. Za mě dobrý. Chvíli jsem si na holky jedny zvykal, ale nakonec mě Kristen Wiig, Melissa McCarthy a Rose Byrne přesvědčily o tom, že Ženy sobě je prostě vydařená nekorektní komedie. (06.06.2017)

Ženský Fight Club. Nejen pro ženy, kterým předchozí filmy Apatow Productions přišly moc falocentrické. Pravidla zůstala podobná, pojetí hry občas více tíhne k (poměrně přesvědčivému) dušezpytnému dramatu. Radikální změnu prodělalo obsazení. Namísto mužů neochotných dospět sledujeme zralé ženy, pro které má - jak konečně vidno bez oklik, vytáček a výmluv vlastních většině romantických komedií - "bromantické" přátelství osoby stejného pohlaví též ohromný význam. Dospělost scenáristek prozrazuje jejich obcházení běžných dějových zvratů ze žánrově spřízněných filmů. Problémy si holky vyřeší mezi sebou a v sobě, muži jsou jen nepříjemným (týpek z Mad Men) nebo milým (týpek z Ajťáků) bonusem. Protagonistkou příznačně není nevěsta (celá svatební linie funguje hlavně jako MacGuffin), ba ani žena vždy pohledná a výhradně ctnostnými vlastnostmi obdařená. Annie musí obhájit svůj post nejlepší kamarádky nastávající nevěsty, která by v jiném filmu byla hlavní hrdinkou. Chybující a tím autentická je zásluhou scénáře i polo-improvizovaného herectví Kristen Wiig. Kdykoli má potřebu, zakleje, není imunní vůči projevům opilosti, leze-li jí přetvářka krkem, dá to najevo. Feministky by mohly hořce konstatovat, že je to nakonec stejně muž, kdo řídí a žena, kdo se nechává vézt (a že se Annie ze svrabu vyhrabe díky družičce připomínající gesty, grimasami i náklonností k oplzlostem Rickyho Gervaise). Na nahou pravdu Hollywood zatím zjevně připraven není, ale stejně jde o pokrok. Kdyby ze sebe Paul Feig dostal tu televizi a jeho film se nedrobil v řetězech různě povedených komediálních skečů, občas jako z gross-out komedie, občas jako z inteligentní konverzačky, kdyby se nebál odstranit některé sice povedené, ale pro vyprávění postradatelné vtipy, píšu teď o nejlepší americké komedii od Zbouchnuté. 75% (09.07.2011)

Po většině ohlasů a oscarových nominacích jsem to čekal lepší, na druhou stranu mi to nepřišlo tak strašné, jak někteří varují. Ano, humor je místy over the top až k fekálnosti, celkově to je moc dlouhé a postavy někdy lezou na nervy, nicméně hlavní pozitivum vidím v Kristen Wiig a její sympatické postavě. 70 % (23.11.2016)

Někde hodně, hodně hluboko v tomhle roztahaném předimenzovaném maglajzu se skrývá vcelku slušná černá 80 minutová komedie o sebelítostivém loserovi, který si nepřestane posírat život až do okamžiku svého katarzního pádu na dno, a překvapivě fajn zachycení normálního babského kamarádství, které se na plátnech ocitá jen málokdy. V současné podobě ovšem abyste tohle všechno hledali pod mikroskopem. (17.07.2016)

Patřím mezi bojovníky proti "filmům pro ženy". Jakmile se nějaká komedie (častěji spíše pseudokomedie) honosí tímto označením, vyhlodá to ve mně maličký předsudek. Sex ve městě je zabijácký seriál i film, podle něhož jsou baby jenom vřeštící fúrie, co umí leda tak nakupovat a chodit na podpatcích. Ženy sobě jsou ale jiné. Možná je to spoluprací s Juddem Apatowem (král nejrůznějších fekálovin jako třeba Superbad), možná jiným pohledem na lidské samice. Nejde sice o žádné veledílo, ale děkuju za ukázku toho, že my holky nejsme jenom Sarah Jessica Parker fňukající nad nedostižným panem Božským. (11.11.2011)